Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 933/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně T. j. S. O., proti žalované T. j. L. O., za účasti Č. o. s., jako vedlejší účastnice na straně žalobkyně, o zaplacení částek 4,934.320,- Kč s příslušenstvím a 2,571.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. května 2004, č. j. -170, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí nemá žádná z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. ledna 2003, č. j. -136, zamítl „v celém rozsahu“ žalobu (jíž se žalobkyně v konečné podobě domáhala zaplacení částky 4,934.320,- Kč s úrokem z prodlení blíže specifikovaným na č. l. 70, 71 a 87 spisu a částky 2,571.000,- Kč s 16% úrokem z prodlení od 15. 7. 1994) a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. května 2004, č. j. -170, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, které bylo sepsáno JUDr. Z. O., členem a zaměstnancem (podle obsahu pověření k zastupování vedlejší účastnice na č. l. 52 spisu vedoucím legislativně-právního oddělení) Č. o. s. (dále též „ČOS“). Ten zastupoval žalobkyni na základě „pověření“ z 10. 7. 1996 v řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím a s podáním dovolání současně předložil „pověření“ k podání dovolání a k zastupování žalobkyně v dovolacím řízení.

Žalovaná ve svém písemném vyjádření zpochybnila přípustnost dovolání žalobkyně, stejně jako splnění podmínky povinného zastoupení dovolatelky, a navrhla, aby bylo toto dovolání odmítnuto.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( – dále jen „OSŘ“) poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o dovolání žalobkyně, vrátil spis soudu prvního stupně mimo jiné s poukazem na to, že podle Stanov ČOS jsou Č. o. s. a tělocvičné jednoty různými právní subjekty. Žalobkyně ani netvrdí, že by JUDr. O. byl jejím členem, a tak je zřejmé, že není splněna podmínka uvedená v a 4 , neboť JUDr. O. není ve vztahu k žalobkyni jako dovolatelce osobou uvedenou v . Dovolací soud současně zdůraznil, že i při doručení stejnopisu rozsudku odvolacího soudu vycházel soud prvního stupně z toho, že JUDr. O. zastupuje žalobce jako obecný zmocněnec podle . Z těchto důvodů bylo soudu prvního stupně uloženo, aby vyzval žalobkyni postupem podle k odstranění nedostatku povinného zastoupení a aby spis znovu předložil k rozhodnutí o dovolání až poté, co se tak stane, případně poté, co zůstane tato výzva bezvýsledná.

Soud prvního stupně následně usnesením ze dne 14. června 2005, č. j. -193, vyzval žalobkyni, aby si do deseti dnů od doručení usnesení zvolila pro zastupování v dovolacím řízení advokáta, případně aby v téže lhůtě označila osobu s právnickým vzděláním, která je podle oprávněna za ni jednat před soudem, a aby současně prokázala oprávnění této osoby jednat za ni v dovolacím řízení. Dále žalobkyni poučil, že nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno, Nejvyšší soud ČR dovolací řízení zastaví, neboť podle musí být dovolatel – s výjimkou případů, kdy má sám právnické vzdělání, případně za něj jedná osoba, která má právnické vzdělání – zastoupen advokátem a dovolání musí být advokátem též sepsáno. Uvedené usnesení bylo žalobkyni doručeno 17. 6. 2005.

Dne 8. července 2005 předložila žalobkyně soudu prvního stupně plnou moc, jíž zmocnila k zastupování v dovolacím řízení advokátku JUDr. H. M., a současně dopis, v němž tato advokátka soudu sdělila, že dovolání bylo sepsáno osobou s právnickým vzděláním, a to ve smyslu . Žalobkyně je totiž organizační složkou Č. o. s. ve smyslu jejích stanov a JUDr. Z. O. byl „členem pověřeným statutárním orgánem a současně zaměstnancem“. Poté soud prvního stupně opětovně předložil věc k rozhodnutí dovolacímu soudu.

Podle článku II bodu 3. , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t.j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „OSŘ“).

Podle není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo (v rámci oprávnění stanoveného ) notářem. Výjimky jsou stanoveny v odst. 2 a 3 téhož ustanovení, přičemž odst. 2 písm. a) a odst. 3 na danou věc zjevně nedopadají. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v , 21a, anebo v , která má právnické vzdělání. Podle dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odst. 2 písm. a) – t. j. je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání – advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v , 21a, 21b, anebo (jde-li o situaci uvedenou v ) v , která má právnické vzdělání. Podle za právnickou osobu jedná její statutární orgán [písm. a)], její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen [písm. b)], za blíže stanovených podmínek vedoucí jejího odštěpného závodu nebo jiné její organizační složky [písm. c)] a její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně [písm. d)].

Z toho, co bylo shora uvedeno, vyplývá, že požadavek povinného zastoupení žalobkyně jako dovolatelky je nepochybně splněn potud, že žalobkyně je v dovolacím řízení zastoupena advokátkou. Zbývá posoudit, zda lze považovat za splněnou i podmínku uvedenou v , t. j. zda je dovolání sepsáno některou z osob tam uvedených, když nejde o případ, kdy je dovolatelem fyzická osoba s právnickým vzděláním. Žalobkyně dovozuje splnění této podmínky ze skutečnosti, že dovolání sepsal zaměstnanec Č. o. s. (jejíž je žalobkyně organizační složkou), který má právnické vzdělání. S tímto její názorem se však dovolací soud neztotožňuje.

V celém dosavadním průběhu řízení nebylo sporu o tom, že žalobkyně a Č. o. s. jako vedlejší účastnice na její straně jsou dva různé právní subjekty. To ostatně zřetelně vyplývá z článku 1 odst. 1) Stanov Č. o. s. (dále jen „Stanovy“). Č. o. s. je sdružením podle , o sdružování občanů, žalobkyně je organizační jednotkou tohoto sdružení s vlastní právní subjektivitou. Dovolatelkou v této věci je tělocvičná jednota jakožto organizační jednotka sdružení, jejímž členem JUDr. O., tedy osoba s právnickým vzděláním, která sepsala dovolání, není (a žalobkyně to ani netvrdí). S ohledem na konstrukci vzniku členství v Č. o. s. uvedenou v článku 3 Stanov, podle níž je členství v ČOS dáno individuálním členstvím v tělocvičné jednotě, sdružené v sokolské župě, která je členem ČOS, neobstojí názor žalobkyně, že je-li JUDr. O. členem a zaměstnancem ČOS, je nutno ho považovat za osobu uvedenou v i ve vztahu k ní. Členství JUDr. O. v ČOS je dáno jeho individuální členstvím v některé tělocvičné jednotě a tou žalobkyně podle obsahu spisu ani podle posledního podání její právní zástupkyně není. JUDr. O. tedy není zaměstnancem ani členem žalobkyně, který byl jejím statutárním orgánem pověřen za ni jednat, a pokud v předchozím průběhu za žalobkyni jednal, činil to jako její tzv. obecný zmocněnec ve smyslu . Sepis dovolání takovýmto zmocněncem ovšem nenaplňuje podmínku povinného zastoupení dovolatele podle .

Žalobkyně byla shora citovaným usnesením soudu prvního stupně vyzvána k odstranění nedostatku povinného zastoupení tím, že si zvolí k zastupování advokáta, případně označí osobu s právnickým vzděláním, která je podle oprávněna za ni jednat, a současně byla poučena o tom, že dovolání musí být touto osobou též sepsáno, jakož i o důsledcích nevyhovění této výzvě ve stanovené lhůtě. Přesto zcela nedůsledně respektovala tuto výzvu pouze potud, že si k zastupování v dovolacím řízení zvolila advokáta, ovšem nikoli už pokud jde o naplnění zákonného požadavku sepisu dovolání tímto advokátem. Jak už bylo vysvětleno, je-li dovolání sepsáno obecným zmocněncem, není podmínka uvedená v splněna a jelikož pokus soudu prvního stupně o odstranění tohoto nedostatku podle se nezdařil, nezbylo dovolacímu soudu, než podle ve spojení s části věty před středníkem dovolací řízení zastavit.

Podle ustanovení věty prvé , které platí podle věty prvé a obdobně pro řízení u dovolacího soudu, je žalobkyně, která procesně zavinila zastavení dovolacího řízení, povinna hradit jeho náklady. Žalované v dovolacím řízení vznikly náklady, které představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [ ], stanovená podle , bodu 5., , a částkou 7.500,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle a 3 ve výši 75,- Kč. Celkovou částku 7.575,- Kč je tedy žalobkyně povinna žalované zaplatit, přičemž platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z a . Naproti tomu vedlejší účastnici v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly, a proto ve vztahu mezi ní a žalobkyní bylo rozhodnuto, že žádná z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení [ ].

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné usnesení, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 23. února 2006

Vít Jakšič, v.r.

předseda senátu