Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1642/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil krajský soud usnesení ze dne 6. 4. 2004, č.j. -27, ve spojení s opravným usnesením ze dne 17. 8. 2004, č.j. -33, jímž Městský soud v Brně zamítl návrh na zastavení výkonu rozhodnutí (nařízeného usnesením ze dne 13. 1. 2003, č.j. -3, na podkladě rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 30. 9. 1997, č.j. -419). Odvolací soud – shodně se soudem prvního stupně – dospěl k závěru, že povinnému se nepodařilo prokázat, že by částku, pro kterou byl nařízen výkon rozhodnutí, oprávněné uhradil; předložené kopie složenek svědčí pouze o tom, že tyto souhlasí s prvopisem kopií, nikoli, že souhlasí originály složenek.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) – povinný namítá nesprávné právní posouzení věci, jež spatřuje v nesprávnosti závěru soudů obou stupňů, že se mu nepodařilo prokázat zaplacení vymáhaného výživného. Tím došlo k tomu, že je v rozporu s dobrými mravy přinucen zaplatit tutéž pohledávku dvakrát. Úředně ověřené fotokopie původních dokladů jsou podle přesvědčení povinného hodnověrnými důkazy a mají též ekvivalentní důkazní sílu; zaujetím opačného stanoviska by zákonné ověřování listin ztratilo svůj smysl. Úvahy Č. p. citované v napadeném rozhodnutí jsou hypotetické a právně irelevantní. Povinný navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení o zamítnutí návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem (včetně jeho obsahového vymezení) je pak dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam ( , věta první, ).

Ačkoli dovolatel ohlásil dovolací důvod uvedený v , fakticky soudům obou stupňů pouze vytýká nesprávnost závěru, že se mu nepodařilo prokázat zaplacení vymáhaného výživného. Tento závěr je ovšem – oproti přesvědčení dovolatele – závěrem skutkovým, nikoli právním, a jeho správnost je možné zpochybnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Tento dovolací důvod dovolatel (implicitně) uplatňuje tím, že polemizuje se závěrem soudů obou stupňů, že jím předložené y nejsou způsobilé prokázat zaplacení vymáhaného výživného. Dovolací důvod podle však – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle ( ) být nemůže.

Jelikož napadené rozhodnutí nelze shledat zásadně významným po právní stránce a dovolatel argumenty na podporu tohoto závěru ani nepřednesl, Nejvyšší soud dovolání podle , věty první, a odmítl.

Na nepřípustnosti dovolání nic nemění nesprávné poučení odvolacího soudu, že proti jeho rozhodnutí je možno (bez dalšího) podat dovolání; takové poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2003 pod č. 51).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku, proto, že oprávněné, jež by jinak měla právo na jejich náhradu podle , věty první, a , takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. února 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu