Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 104/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. ze dne 6. 6. 2005 byl dovolatel uznán vinným pod bodem 1) trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a pod bodem 2) trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

V předmětné věci podal J. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem sp. zn. ze dne 10. 10. 2005 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 2), ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že J. P. při nezměněném výroku o vině pod bodem 1) a výroku o náhradě škody odsoudil podle § 202 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, který mu podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku. Dále rozhodl tak, že podle § 259 odst. 1 tr. ř. se skutek pod bodem 2) kvalifikovaný v napadeném rozsudku jako trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. vrací soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal J. P. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. soudy popsaným skutkem nedopustil, neboť to byl právě on, který byl v kritické době napaden členy hudební kapely. V této souvislosti poukázal na to, že v předmětné věci proti sobě stojí dvě skupiny důkazů (svědků), z nichž jedna svědčí v jeho prospěch, druhá proti němu. Za této situace měly soudy postupovat podle zásady in dubio pro reo a v takto vzniklých pochybnostech tedy rozhodnout v jeho prospěch. Soudy takto nesprávně posoudily věrohodnost jednotlivě slyšených svědků a s ohledem na celkový rozsah provedeného dokazování ve věci nemohly ani dospět k závěru, že by dovolatel naplnil zejména i subjektivní stránku označeného trestného činu. Takto má za to, že nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., kterým byl shledán vinným, a to nejenom z hlediska jeho subjektivní stránky, ale i stránky objektivní a nakonec i stránky materiální, a to vše znovu s odkazem na to, že to byli právě členové hudební kapely, kteří celý incident vyvolali. Namítl i nedostatek příčinné souvislosti mezi svým jednáním a způsobeným následkem, který spatřuje v poškození kytary. Nad rámec uplatněného dovolacího důvodu potom poukázal na to, že mu nebylo umožněno seznámit se zvukovým záznamem, který byl pořízen o průběhu hlavního líčení. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku týkajícího se trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a to ve vině i uloženém trestu a to ve spojení s citovaným rozsudkem soudu prvního stupně, případně aby jej sám obžaloby z uvedeného skutku zprostil. Současně požádal o odklad výkonu mu uloženého trestu do té doby, než dovolací soud o podaném dovolání rozhodne.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že skutkový děj tak, jak byl soudy zjištěn, jednoznačně vyplývá z jednotlivých svědeckých výpovědí s tím, že důvodem výtržnického jednání dovolatele byla jeho podnapilost a tím i neúnosnost jeho chování vedoucí až k přivolání hlídky policie a přerušení produkce hudební skupiny. Ve věci učiněná skutková zjištění pak nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání dovolatele soudy. Proto také navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné, odmítl.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl rozsudkem, který přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).

V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl nesprávné hodnocení ve věci učiněných svědeckých výpovědí, jejichž obsah soudy vyhodnotily nesprávně, když uvěřily výpovědím svědků učiněným v jeho neprospěch (a tedy prokazujícím, že spáchal popsaný skutek). Z této skutečnosti potom dovozuje svou nevinu. Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, zabývaly se i namítanými rozdíly ve výpovědích jednotlivě slyšených svědků a také zdůvodnily, proč konkrétním svědkům uvěřily a jiným nikoli (to zejména s ohledem na příbuzenský či přátelský vztah k dovolateli). V důvodech svých rozhodnutí se potom soudy adekvátně zabývaly i všemi znaky skutkové podstaty označeného trestného činu a stejně tak i jeho materiálním znakem. Pokud za těchto okolností i s ohledem na rozsah a obsah ve věci vedeného dokazování dospěly k závěru o vině dovolatele trestným činem výtržnictví, nelze mít za to, že učiněná skutková zjištění jsou v rozporu s právní kvalifikací samotného skutku. Nelze než zdůraznit, že námitky dovolatele uplatněné takto z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právě směřují pouze do oblasti ve věci učiněných skutkových zjištění, když jeho námitka vztahující se k pořízenému zvukovému záznamu o průběhu hlavního líčení je ryze procesního charakteru a zvolený dovolací důvod jí neodpovídá, když ostatně z obsáhle vedené protokolace pořízené z hlavních líčení ani neplyne, že by dovolatel vůči ní vznášel výhrady.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. S ohledem na uvedené proto dovolací soud ani nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. února 2006

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka