Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 155/2021-29
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kuchaříkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10 510,72 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 650 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 4 860,72 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 852,6 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 736,98 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 750 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 100 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 5 650 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 750 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 650 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 4 860,72 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 852,6 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 736,98 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 750 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 100 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 5 650 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 750 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, dne datum. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se poskytnutou zápůjčku zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 302 Kč, sestávající ze součtu kapitalizovaných úroků za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 932 Kč (úroková sazba 29 % ročně), odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 274 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne datum. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však na zápůjčku řádně nehradil, poslední splátku zaplatil dne datum Celkem uhradil pouze 1 350 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo požadovat uhrazení zbývajících dlužných částek. Původní věřitelka postoupila s účinností ke dni datum svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byl žalovaný písemně informován. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužných částek. Žalobkyně po žalovaném požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 5 750 Kč a část poplatku ve výši 4 760,72 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného požaduje žalobkyně přiznat též kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 852,60 Kč (úrok ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 5 750 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od datum, po uplynutí týdenní lhůty po uhrazení poslední splátky, do datum, kdy došlo k postoupení pohledávky), kapitalizovaný úrok ve výši 1 736,98 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 5 750 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od datum, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do datum, kdy došlo k postoupení pohledávek), úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 5 750 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 5 750 Kč od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila a vyjádřila souhlas s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 7 000 Kč, kterou žalovaný v hotovosti převzal, což potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 5 302 Kč, který sestává z úroku ve výši 932 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč. Zápůjčka byla splatná v 45 týdenních splátkách po 274 Kč (resp. poslední splátka 246 Kč). Splátky byly vždy splatné nejpozději do konce následujícího týdenního splátkového období. Výše výpůjční úrokové sazby činila 29 % ročně.
4. Z tabulky umoření ze dne datum bylo zjištěno, že na dluh ze smlouvy číslo ze dne datum žalovaný uhradil dvěma splátkami celkem 1 350 Kč.
5. Z karty zákazníka ze dne datum má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z číslo obč. průkazu s platností do datum. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty rozhodnutí o přiznání dávky, ústřižek složenky. Žalovaný uvedl v údajích o zaměstnání, že pobírá dávky o Úřadu práce ČR. Ve finančních informacích je uvedeno, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 10 339 Kč, ostatní příjem žadatele činil 8 500 Kč a další čistý příjem domácnosti činil 6 303 Kč. Běžné měsíční výdaje měly činit 2 000 Kč. Použitelný příjem tak měl činit 23 142 Kč. Žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, má základní vzdělání, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, nemá jiné závazky. Správnost těchto údajů žalovaný potvrdil čestným prohlášením a podpisem.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že mezi společností právnická osoba a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovaným.
7. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovanému byla dne datum zaslána výzva k zaplacení dlužné částky a současně vyrozumění o postoupení pohledávky.
8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne datum a podacího lístku k této výzvě má soud prokázáno, že žalovaný byl výzvou odeslanou dne datum upozorněn na prodlení s úhradou závazků ze smlouvy o zápůjčce číslo byl vyzván ke splacení zbývající části zápůjčky a souvisejících poplatků, nejpozději do datum na účet žalobkyně.
9. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
14. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
15. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
16. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouvu o úvěru byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením této smlouvy o úvěru dostatečně a odborným způsobem zkoumala schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.
20. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne datum ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
21. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
22. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a získané informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a následně zaneseny do zákaznické karty. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, však soud považuje za zcela formální a nedostatečný. Žalobkyně neposoudila řádně výdělkové poměry žalovaného, neboť tyto nejsou ničím doloženy, v zákaznické kartě je pouze zaznamenáno, že zaměstnavatelem žalovaného je Úřad práce ČR a příjem žalovaného či jeho domácnosti je složen se tří nijak blíže nespecifikovaných částek. Ohledně výdajů žalovaného se žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalovaného, že jeho celkové výdaje činí 2 000 Kč měsíčně, což je částka, která však ani nedosahuje na částku životního minima, s níž by měl jedinec být schopen fungovat po dobu jednoho měsíce. Má-li poskytovatel úvěru povinnost ověřovat jednotlivá tvrzení žadatelů o spotřebitelské úvěry z příslušných dokladů, pak však s touto povinností musí jít ruku v ruce i povinnost v případě potřeby doložit, že tímto způsobem bylo při posuzování úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr postupováno. V řízení žalobkyně signalizovala, že předmětné doklady nemá k dispozici, neboť po jejich analýze byly vráceny právním předchůdcem žalobkyně zpět žalovaného. Verifikace jednotlivých osobních, příjmových a výdajových poměrů žalovaného ze strany žalobkyně tak zůstala toliko v rovině jejích tvrzení, kdy žalobkyně označila k prokázání tohoto tvrzení pouze zákaznickou kartu. Za této situace pak soud musí považovat informace zanesené do žádosti o úvěr toliko za jednostranná prohlášení (tvrzení) žalovaného, což je zcela nedostatečné, tudíž lze konstatovat, že v tomto případě nebylo postupováno s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr.
23. Jelikož nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou předsmluvní povinnost v podobě posouzení úvěruschopnosti žalovaného, která je nezbytnou podmínkou pro poskytnutí spotřebitelského úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že žalovanému byla takto poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč, přičemž uhradil 1 350 Kč, je proto povinen žalobkyni zaplatit 5 650 Kč (7 000 Kč – 1 350 Kč).
24. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě žalobkyně vyhověl toliko co do částky 5 650 Kč, kdy rovněž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to od datum do zaplacení, neboť ve výzvě podle § 1958 o.z. ze dne datum byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení do datum.
25. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Lhůta pro splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení by v poměrné výši příslušela žalovanému (po promítnutí úspěchu a neúspěchu ve věci včetně požadovaného příslušenství), nicméně tomu v řízení žádné náklady nevznikly, a proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.