Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
19 C 294/2021-18
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 6 999 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 999 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,5% ročně jdoucím od 22. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do
-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 25,31 Kč od 5. 7. 2021 do 20. 7. 2021,
-) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 999 Kč od
21. 7. 2021 do zaplacení,
-) částky 2 000 Kč
zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 638 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 999 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,5% ročně jdoucím od 22. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 25,31 Kč od 5. 7. 2021 do 20. 7. 2021, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 999 Kč od 21. 7. 2021 do zaplacení, -) částky 2 000 Kč zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 638 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”).
2. Žalobkyně se žalobou ze dne 21. 7. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 6 999 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 25,31 Kč a zákonného úroku z prodlení
ve výši 8,25 % ročně z částky 6 999 Kč od 21. 7. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím,
že se žalovanou prostřednictvím svých webových stránek www. webová adresa a podpisového SMS kódu dne 3. 11. 2020 uzavřela úvěrovou smlouvu, na základě níž jí byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč, peněžní prostředky byly žalované zaslány na bankovní účet
č. bankovní účet dne 3. 11. 2020. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splatit spolu s poplatkem ve výši 165 Kč, spolu s poplatkem za expresní výplatu ve výši 199 Kč (jednorázový poplatek) a spolu s poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč (měsíční poplatek), a to do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaná si splatnost úvěru o 30 dní dvakrát prodloužila, za což jí byl účtován poplatek ve výši 495 Kč, splatnost dluhu po prodloužení nastala dne 4. 2. 2021. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, účtovala jí žalobkyně účelně vynaložené náklady v celkové výši 200 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, neučinila
tak ani na základě předžalobní výzvy k plnění. Žalovaná částka ve výši 6 999 Kč sestává z nesplacené jistiny ve výši 4 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, poplatku
za expres platbu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatků
za prodloužení splatnosti ve výši 989 Kč, z účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč
a ze smluvních pokut ve výši 150 Kč.
3. Úvěruschopnost žalované byla před uzavřením předmětné smlouvy prověřována prostřednictvím zkoumání, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry, dále využila tzv. credit scoring. Žalobkyně rovněž provedla kontrolu klienta v externích úvěrových registrech příjmení a NRKI. Na základě posouzení všech shora uvedených skutečností pak žalobkyně uzavřela, že žalovaná je schopna žádaný úvěr splácet.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
5. Podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. , není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se ve věci nevyjádřila, ačkoli jí výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.
6. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 3. 11. 2020 smlouvu
o spotřebitelském úvěru č. 2000048037, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaná
se zavázala tuto částku spolu s dalšími poplatky dle smlouvy žalobkyni vrátit do 30 dnů
od poskytnutí úvěru. Pro případ prodlení se splácením úvěru se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 3 % z jistiny úvěru a dále účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání (prokázáno citovanou smlouvou). Žalované byl úvěr ve výši 5 000 Kč poskytnut dne 3. 11. 2020, a to převodem na její účet. Žalovaná na dlužnou jistinu uhradila pouze částku 1 Kč (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad, opisem výpisu proplacení smlouvy). Žalobkyně proto v souladu s úvěrovými podmínkami (v důsledku prodlení žalované
se splacením dvou a více splátek, event. s úhradou jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce) přistoupila k zesplatnění celého úvěru a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky (prokázáno úvěrovými podmínkami žalobkyně a předžalobní výzvou k plnění ze dne 4. 6. 2021 a podacím archem). Žalovaná přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně na dlužnou částku sestávající
z jistiny ve výši 4 999 Kč, poplatků za expresní výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti ve výši 989 Kč, z účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a ze smluvních pokut ve výši 150 Kč uhradila jen částku 2 Kč (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad, předžalobní výzvou k plnění a podacím archem).
7. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, soud z předložených důkazů nezjistil, že by žalobkyně úvěruschopnost prověřovala. Žalobkyně netvrdila žádné konkrétní skutečnosti
o příjmové a výdajové stránce žalovaného (např. jaké jsou jeho měsíční příjmy a výdaje, zda je zaměstnaný apod.), ani nepředložila žádný důkaz.
8. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.
9. Žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z tzv. credit scoring, a že provedla kontrolu klienta v externích úvěrových registrech SOLUS a NRKI. Z listinných důkazů však soud nemá za to, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované dostatečným způsobem. Žalobkyně neuvedla žádné informace o osobních poměrech žalované ani o příjmech či výdajích žalované. Pokud žalobkyně vůbec nezkoumala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, nemohla získat pravdivý obraz o majetkové situaci žalované a o její schopnosti úvěr splácet.
10. Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 z. s. ú., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39). Navíc ust. § 78 po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
11. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru
se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala,
co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
14. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
15. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, OPR- Finance s. r. o. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem
na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak,
že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.
20. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný
pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle
§ 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
21. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Jeho ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
22. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , zdůraznil,
že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
23. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.
24. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalované a žalované úvěr poskytla, aniž by řádně zjistila a následně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalované. Jinými slovy žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda je žalovaná schopna poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně tak nedostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a nesplnila tak podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.
1. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku 5 000 Kč, kterou jí žalovaná co do částky 4 999 Kč nevrátila, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor žalobkyně
ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 4 999 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl a ve zbylém rozsahu ji zamítl. V rozsahu, který se týkal zákonného úroku z prodlení z částky 6 999 Kč ve výši 8,25 % ročně od 21. 7. 2021
do zaplacení soud žalobu zamítl s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení
ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne
11. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2723/2020 ). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalovanému (dne 21. 10. 2021), a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 22. 10. 2021, do zaplacení.
25. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když neshledal důvod pro její prodloužení.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení v částce 638 Kč, přičemž tato částka představuje 42,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 71,42 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,58 %). Náklady žalobkyně sestávají
ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 999 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. Žalobkyně se svého nároku domáhala formulářovou žalobou.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.