Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1153/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 12. ledna 2005, č.j. -36, kterým Městský soud v Praze zamítl žádost žalované o prominutí zmeškání lhůty k pozdě podanému odporu proti platebnímu rozkazu ze dne 3. září 2004, č.j. -9, a tento odpor žalované pro opožděnost odmítl (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že platební rozkaz byl žalované řádně doručen v souladu s ustanovením (dále též jen „ “). Bylo prokázáno, že platební rozkaz převzala k tomu pověřená osoba ve smyslu - zmocněnec žalované. Za tohoto stavu posoudil jako nedůvodné tvrzení odvolatelky (žalované) o tom, že uvedená zásilka byla soudem nepřípustně doručována tzv. náhradním způsobem, které je v případě zásilky určené do vlastních rukou vyloučeno. Jako nepodstatnou pak označil okolnost, zda zmocněnec žalované převzal předmětnou zásilku v jejím sídle nebo dle jejího tvrzení na poště prostřednictvím P. O. Boxu. V této souvislosti vysvětlil, že případný nesprávný postup pošty při doručování, která v rozporu se zákonem nedoručovala zásilku do místa sídla žalované, nýbrž ji ponechala na základě dohody se žalovanou na poště v přiděleném P. O. Boxu, byl zhojen tím, že žalovaná předmětnou zásilku prostřednictvím pověřené osoby převzala. Za tohoto stavu a za situace, kdy žalovaná neprokázala, ani netvrdila žádné omluvitelné důvody pro prominutí zmeškání lhůty pro podání odporu, rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti žalované o prominutí zmeškání lhůty k pozdě podanému odporu proti platebnímu rozkazu, jakož i o odmítnutí jejího odporu do platebního rozkazu potvrdil.

Usnesení odvolacího soudu výslovně v rozsahu všech jeho výroků napadla žalovaná dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí podle ustanovení , z důvodu postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ], jakož i z důvodu nesprávného právního posouzení věci [ ]. Zásadní vady řízení se podle dovolatelky dopustily soudy obou stupňů tím, že vycházely, ačkoli tomu tak nebylo, z procesně řádného doručení platebního rozkazu, přičemž se nijak nevypořádaly s vadami při jeho doručování. Právní pochybení pak dovolatelka spatřuje v postupu soudu prvního stupně, který rozhodl formou platebního rozkazu, aniž žalobkyně ve svém žalobním návrhu uvedla takové skutečnosti, z jejichž hmotněprávního posouzení by plynulo právo na náhradu škody. Dovolatelka tvrdíc, že jí napadené rozhodnutí řeší otázku v rozporu s hmotným právem, snesla ze svého pohledu argumenty na podporu jí uplatněných dovolacích důvodů a navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů i vydaný platební rozkaz a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání ho označila za nedůvodné, účelové a v souladu s poučením odvolacího soudu i za nepřípustné, neboť napadeným rozhodnutím nebylo rozhodnuto ve věci samé. Podle její názoru byl platební rozkaz žalované řádně doručen, žalovaná podala odpor opožděně, aniž současně požádala o prominutí zmeškání lhůty a aniž uvedla omluvitelný důvod své žádosti. Za této situace rozhodly soudy obou stupňů správně a ani jeden z dovolacích důvodů uváděných dovolatelkou nebyl naplněn. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud odmítl dovolání žalované jako nepřípustné.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení , , a

Přípustnost dovolání podle není dána již z toho důvodu, že dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení o zamítnutí žádosti žalované o prominutí zmeškání lhůty k pozdě podanému odporu proti platebnímu rozkazu, jakož i o odmítnutí odporu je sice usnesením, jímž se řízení končí, usnesením „ve věci samé“ však není.

Ustanovení , a a 2 nezakládají přípustnost dovolání proto, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti žalované o prominutí zmeškání lhůty k pozdě podanému odporu proti platebnímu rozkazu, jakož i o odmítnutí odporu nelze podřadit žádnému z usnesení v těchto ustanoveních taxativně uvedených. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z ustanovení , podle něhož lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li usnesením odvolacího soudu potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení řízení, a nikoli odmítl-li soud prvního stupně podle odpor proti platebnímu rozkazu.

Rovněž tak dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, majícímu charakter usnesení ve smyslu , není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinné od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Tento závěr s sebou nese posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), podle věty první a odmítl (srov. shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod číslem 89).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Jelikož žalovaná z procesního hlediska (podáním nepřípustného dovolání) zavinila, že dovolací soud dovolání odmítl, vzniklo žalobkyni vůči ní právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7 500,- Kč podle , , , a ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ve znění pozdějších předpisů.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 22. února 2006

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu