Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1764/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce Bytové družstvo nájemníků O., zastoupeného v řízení o dovolání advokátem, proti žalovanému M. N., zastoupenému advokátem, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Městského soudu v Brně pod sp.zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19.10.2004, č.j. -121, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 24.10.2001, č.j. -74, o povinnosti žalovaného vyklidit nebytové prostory v prvním podzemním a prvním nadzemním podlaží nemovitosti v B., tj. v domě čp. 483 na pozemku parc.č. 197, zapsáno na LV 469 v k.ú. Město B. pro obec B., a tyto - v rozsudku dále specifikované – nebytové prostory vyklizené předat žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Ohledně nákladů řízení byl mezi účastníky potvrzen výrok prvostupňového rozsudku ve prospěch žalobce a žalovaný byl zavázán také k náhradě nákladů, jež vznikly protistraně v odvolacím řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný, zastoupený advokátem, ve lhůtě dovolání. Přípustnost dovolání shledával v zásadním právní významu napadeného meritorního rozhodnutí a dovolací důvody byly v podání vylíčeny tak, že je bylo možné obecně spatřovat v tvrzeném nesprávném právním posouzení věci a v procesní vadě s následkem nesprávného rozhodnutí. Dovolatel dovozoval, že

- účel nájmu byl v nájemní smlouvě mezi účastníky ze dne 17. 6. 1998 vymezen dostatečně („obchodní činnost“), zejména, když odvolací soud považoval za splněnou (byť cestou zákonné fikce) podmínku souhlasu orgánu obce podle , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, v tehdejším znění;

- uvedení způsobu platby nájemného v předmětné smlouvě, na jehož absenci též založil odvolací soud závěr o absolutní neplatnosti právního úkonu podle , je nutno posuzovat v kontextu celého právního úkonu a mít ho za naplněné;

- dnem 31. 12. 2002 nájem sjednaný na dobu určitou bez dalšího neskončil, neboť žalobce měl podle čl. IX odst. 1 nájemní smlouvy nabídkovou povinnost ke sjednání dalšího nájmu (tentokrát na dobu neurčitou), kterou nesplnil;

- právní jistota velí zabývat se procesními pochybeními nižších instancí, jichž se dopustily v souvislosti s nesprávným posuzováním znění žalobního petitu.

Dovolatel žádal, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl ve vyjádření k dovolání, aby dovolací soud dovolání žalovaného buď jako nepřípustné odmítl, nebo jako nedůvodné zamítl.

Dovolání není přípustné.

Z námitek žalovaného lze přisvědčit jen argumentaci, že uvedení účelu nájmu „obchodní činnost“ není neurčité. Toto slovní spojení sice nenavozuje příliš velkou právní jistotu, nicméně bylo přípustným rizikem pronajímatele, že se s takovým účelovým určením nájmu spokojil.

Není-li však v nájemní smlouvě uveden způsob (konkrétní mechanismus) placení nájemného, pak to činí smlouvu neplatnou podle . Způsob platby je obligatorní náležitostí textu nájemní smlouvy, výslovně stanovenou v

Dovolací soud by uvažoval o zcela výjimečné toleranci této vady smlouvy, jestliže by nájemní smlouva trvala po velmi dlouhou dobu a její účastníci by legitimně očekávali, že konají podle platného kontraktu. Takový stav však v posuzované věci nenastal; doba určitá nájmu skončila dnem 31. 12. 2002.

V souvislosti se skončením nájemního vztahu není důvodná ani námitka žalovaného o nesplněné nabídkové povinnosti pronajímatelem, což by snad mělo následky skončení nájmu pozastavit. V případě ujednání v článku IX. 1. smlouvy však jde o takový závazek pronajímatele, jenž by byl eventuálně způsobilý přivodit nájemci při jeho nesplnění konkrétní majetkovou újmu (srov. porušení předkupního práva), ale nemůže omezit pronajímatele – vlastníka v jeho právech k pronajaté části nemovitosti. Pokud po 31. 12. 2002 odpadl právní důvod užívání předmětu nájmu a pronajímatel řešil dále vzniklou situaci žalobou na vyklizení, učinil tak poprávu.

Právní oporu postrádá i procesní argumentace dovolatele. Z konstrukce přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí je patrné, že výtky ve směru k vadám řízení brojí proti konkrétním procesním postupům nižších instancí a v zásadě nemohou vykazovat judikatorní přesah; ten je však presumován v ustanovení Řečené platí i o dovolacích tvrzeních, jak jsou obsažena v závěrečných pasážích podání. K této problematice je k dispozici již konstantní judikatura Nejvyššího soudu; z recentních rozhodnutí je možné odkázat na usnesení ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. , publikované v Soudní judikatuře č. 1/2006 pod č. 6.

Přípustnost dovolání podle tedy není dána v žádném ohledu, odvolací soud rozhodl správně a dovolací soud proto dovolání žalovaného podle věty první a odmítl.

Žalobci vznikly v důsledku podaného písemného vyjádření náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu má právo ( , ). Výchozí sazba odměny za úkon činila 3.800,- Kč ( ), tuto částku však bylo nutno krátit, vždy o 50 %, za jediný úkon v dovolacím řízení (změnu v osobě zástupce nelze považovat za nezbytnou ve smyslu ) a v souvislosti s odmítnutím dovolání ( , , cit. vyhl.). Po zmíněném krácení představovala odměna částku 950,- Kč, a s přičtením režijního paušálu 75,- Kč pak 1.025,- Kč. Právní zástupce žalobce doložil příslušnou registraci a dovolací soud tedy zvýšil odměnu o 19% DPH, čímž dospěl k výsledné sumě 1.220,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 22. února 2006

JUDr. Ludvík David, CSc. , v. r.

předseda senátu