Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 114/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

III. Žalobce a první žalovaná vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 5. června 2002, č. j. -105, kterým Městský soud v Praze zamítl žalobu o určení neplatnosti výpovědi z nájmu označených nemovitostí ze dne 22. května 2000.

Dovolatel rozhodnutím soudů nižších stupňů po obsahové stránce vytýká nesprávné právní posouzení věci (jemuž je vyhrazen dovolací důvod dle ustanovení - dále též jen „“) a dožaduje se zrušení napadeného rozhodnutí. Přípustnost dovolání opírá dovolatel o ustanovení , přisuzuje zásadní význam napadeného rozhodnutí ve věci samé po právní stránce řešení otázky, zda na základě ustanovení , o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném od 1. května 2000 může správce konkursní podstaty (jako pronajímatel) vypovědět i nájemní smlouvy sjednané před uvedeným datem na dobu určitou.

Druhý žalovaný a třetí žalovaná ve vyjádření navrhují dovolání odmítnout.

V průběhu dovolacího řízení Městský soud v Praze zrušil konkurs na majetek dlužnice T. C. s. r. o. (usnesením ze dne 30. dubna 2004, č. j. -171, které nabylo právní moci 28. května 2004) a zprostil původní první žalovanou JUDr. S. V. výkonu funkce správkyně konkursní podstaty dlužnice (usnesením ze dne 26. listopadu 2004, č. j. -181, které nabylo právní moci 23. prosince 2004). Nejvyšší soud proto s přihlédnutím k ustanovení v rozhodném znění bez dalšího pokračoval v dovolacím řízení na místě první žalované s dlužnicí.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení a c/ O případ uvedený pod písmenem b/ nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ Nejvyšší soud nemá; otázku kladenou dovolatelem totiž zodpověděl v rozsudku ze dne 30. září 2005, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2006. V něm uzavřel, že na základě ustanovení ve znění účinném od 1. května 2000 (jež má za ústavně konformní) může správce konkursní podstaty vypovědět i nájemní smlouvy, které pozdější úpadce uzavřel jako pronajímatel před tímto datem na dobu určitou. Oporou pro tento závěr mu přitom byly i ustálené judikatorní závěry Nejvyššího soudu i Ústavního soudu o retroaktivním působení právních norem a přípustných mezích retroaktivity (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 34/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a nález pléna Ústavního soudu ze dne 4. února 1997, sp. zn. , uveřejněném pod č. 63/1997 Sb.). Jelikož napadené rozhodnutí je s tímto závěrem v souladu, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle ustanovení a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolateli právo na jejich náhradu nevzniklo (, a ).

Jelikož u první žalované žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly, rozhodl Nejvyšší soud, že tito účastníci vůči sobě právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemají.

Náklady druhého a třetí žalované pak sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v řízení v jednom stupni (v dovolacím řízení). Sazba odměny za dovolací řízení ve sporu o určení neplatnosti výpovědi z nájmu určené dle ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „vyhláška“). pak ve smyslu ustanovení , ve spojení s , , a ve znění , činí 3.720,- Kč. Takto určená sazba se podle vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 1.860,- Kč, jelikož advokát druhého a třetí žalovaných učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ve znění pozdějších předpisů, ve výši 75,- Kč, tak dovolací soud přiznal druhému a třetí žalovaným k tíži dovolatele celkem 1.935,- Kč, a to - s přihlédnutím k povaze žaloby - k ruce společné a nedílné.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 22. února 2006

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu