Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1247/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se po žalované domáhali zaplacení částky 20.000,- Kč (vrácení zálohy kupní ceny) a 30.000,- Kč (vrácení zálohy provize), celkem tedy částky 50.000,- Kč s příslušenstvím.

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. září 2003, č. j. -52, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku částku 34.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 12. 12. 2001 do zaplacení (výrok I.), žalobu v části, jíž se žalobci domáhali po žalované zaplacení částky 16.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 12. 12. 2001 do zaplacení, zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Na základě skutkového stavu zjištěného z provedených důkazů dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli v květnu 2001 ústně zprostředkovatelskou smlouvu ve smyslu a násl. , , v platném znění (dále jen „obč. zák.“), jejímž předmětem byla činnost s cílem uzavřít kupní smlouvu ohledně nemovitosti v obci R. za kupní cenu 320.000,- Kč. Účastníci sjednali za zprostředkování provizi ve výši 5 % z kupní ceny (tj. ve stejné výši, která byla žalobci sjednána v dříve písemně uzavřené zprostředkovatelské smlouvě s M. P.). Žalobci složili u žalované zálohu na provizi v částce 30.000,- Kč a zálohu na kupní cenu v částce 20.000,- Kč. K uzavření kupní smlouvy mezi žalobci a manžely B., která se týkala převodu vlastnického práva k nemovitosti v obci R., došlo v důsledku zprostředkovatelské činnosti žalované. Jestliže žalované náleží provize pouze v částce 16.000,- Kč (odpovídající 5 % z kupní ceny) a žalobcům ze složené zálohy na provizi dosud ničeho nevrátila, vzniklo jí na úkor žalobců bezdůvodné obohacení ve výši 14.000,- Kč, které je povinna jim vydat ( obč. zák.). Protože bylo prokázáno, že žalobci sami uhradili prodávajícím celou sjednanou kupní cenu, žalovaná zálohu kupní ceny ve výši 20.000,- Kč prodávajícím nepředala a ani ji nevrátila žalobcům, rovněž v tomto rozsahu vzniklo žalované na úkor žalobců bezdůvodné obohacení s povinností je vydat ( obč. zák.).

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. dubna 2005, č. j. -78, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé změnil tak, že žalobu v části požadující po žalované zaplacení částky 34.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 12. 12. 2001 do zaplacení zamítl, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. potvrdil a současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolání žalované shledal důvodným. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci sice složili uvedené zálohy v částce 30.000,- Kč a 20.000,- Kč k rukám žalované, avšak plnili tak na základě zprostředkovatelské smlouvy uzavřené dne 21. 5. 2001 s M. P. Ta je totiž, pokud jde o další jednání ohledně uzavření kupní smlouvy, sice odkázala na žalovanou, ale pouze jako na spolupracující realitní kancelář, která pak vyvíjela činnost toliko k naplnění zprostředkovatelské smlouvy uzavřené s M. P. K uzavření další zprostředkovatelské smlouvy mezi žalobci a žalovanou coby zprostředkovatelkou nedošlo. Proto žádají-li žalobci vrácení 20.000,- Kč poskytnutých jako zálohu kupní ceny a 14.000,-Kč poskytnutých nad rámec provize smluvené ve zprostředkovatelské smlouvě ze dne 21. 5. 2001, je pasivně legitimovaná k jejich vydání M. P. a nikoli žalovaná. Odvolací soud tak s přihlédnutím k těmto závěrům rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, a v zamítavém výroku jej potvrdil, i když z jiných důvodů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, neboť jsou přesvědčeni, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zpochybňují především závěr odvolacího soudu, že žalovaná není ve věci pasivně legitimována, který pokládají za chybný, neboť se neopírá o provedené důkazy. Zdůraznili, že zálohu na kupní cenu v částce 20.000,- Kč zaplatili žalované, která její přijetí potvrdila svým pokladním dokladem. Tuto částku pak vyplatila jednomu z prodávajících, ač věděla, že prodávající již od nich obdrželi celou kupní cenu. M. P. nikdy s touto zálohou nedisponovala. Výhrady vyjádřili i ke skutkovým závěrům, že žalobci se žalovanou žádnou smlouvu o zprostředkování neuzavřeli, že veškerá její činnost se odehrávala pouze v rámci smlouvy o spolupráci s M. P. a že plnění žalobců přijímala pro M. P. I nadále setrvali na své verzi skutkového děje, podle níž žalovaná vyvíjela svou činnost samostatně, prodávanou nemovitost měla ve své nabídce a smlouva o spolupráci s M. P. měla za cíl jen rozdělit provizi, což se také stalo (dne 28. 5. 2001 obdržela M. P. od žalované 15.000,- Kč - jednu polovinu složené zálohy na provizi). Z uvedených důvodů navrhli napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Podle článku II bodu 3. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl sice vydán po 1. 4. 2005, avšak stalo se tak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (srovnej článek II bodu 2. ), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „“).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnými osobami - žalobci při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (, a 4 ), se nejprve zabýval přípustností dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( ), nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ). Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ). Vymezuje-li - při splnění zákonných podmínek - jako způsobilý předmět dovolání rozhodnutí odvolacího soudu, má tím na mysli i jednotlivé jeho výroky o věci samé, které neztratily svou samostatnou povahu. Přípustnost dovolání z pohledu je třeba posuzovat u každého z nich zvlášť. Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží ( ).

V posuzovaném případě žalobci dovoláním napadli v prvé řadě výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn žalobě vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 34.000,- Kč s příslušenstvím. Přitom částka 34.000,- Kč sestává z žalobou požadovaných částek 20.000,- Kč (záloha kupní ceny) a 14.000,- Kč (část zálohy provize). Protože jde o samostatné nároky s odlišným skutkovým základem, je třeba posuzovat přípustnost dovolání u každého z nich zvláště bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a bylo o nich rozhodnuto jedním výrokem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 5. 1998, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 113/98, a ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , uveřejněné v témže časopise pod č. 9/2000). Jelikož ani jeden z uvedených samostatných nároků, o nichž bylo měnícím výrokem rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto, nepřesahuje limitní částku 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání proti tomuto napadenému výroku vzhledem k vyloučena. Okolnost, že součet jednotlivých plnění uvedenou částku přesahuje, nemá žádný vliv na učiněný závěr.

Dovolání žalobců směřující proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně zamítající žalobu do částky 16.000,- Kč s příslušenstvím (zbývající část zálohy provize), není rovněž přípustné, neboť částka, o níž bylo tímto výrokem rozhodnuto, nepřesahuje ustanovením stanovený limit. Okolnost, že celková žalobou požadovaná částka provize představuje 30.000,- Kč (a tedy přesahuje částku 20.000,- Kč), je pro posouzení přípustnosti dovolání podle nerozhodná. Jak již bylo totiž řečeno, přípustnost dovolání se u každého dovoláním dotčeného výroku posuzuje samostatně, a proto je irelevantní, že souhrn plnění z obou dovoláním dotčených výroků (měnícího a potvrzujícího) limitní částku přesahuje.

Přípustnost dovolání nepřichází v úvahu ani pokud jím žalovaná napadla výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, povahu usnesení, byť je začleněno do rozsudku soudu, a stává se proto formálně jeho součástí ( ve spojení s ). Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až

Přípustnost dovolání podle dána není, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Přípustnost dovolání není založena ani ustanoveními , a , neboť napadené výroky rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.

Dovolací soud z uvedených důvodů dovolání podle věty první a odmítl, aniž se zabýval věcí z hlediska uplatněných dovolacích námitek.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za stavu, kdy žalované v souvislosti s tímto řízením žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 21. února 2006

JUDr. Blanka Moudrá, v.r.

předsedkyně senátu