Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1513/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení z 24. 6. 2004, č.j. -4, kterým okresní soud nařídil exekuci, jejímž provedením pověřil označeného soudního exekutora, tak, že (bez ohledu na obsah odvolání a z důvodů jiných než v odvolání namítnutých) návrh na nařízení exekuce – s odůvodněním, že podkladové platební výměry vydané pojišťovnou podle , v rozhodném znění, nejsou exekučními tituly podle ani písm. g/ exekučního řádu – zamítl. Že nejde o exekuční titul podle , exekučního řádu (dále též jen „ex.ř.“), odvolací soud dovodil z názoru, že rozhodnutí vydaná na základě , o veřejném zdravotním pojištění, nelze podřadit pod pojem „věci nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení“, jimiž podle něj nutno rozumět věci upravené předpisy jinými, a to (zejména) , č. 54/1956, č. 155/1955, č. 100/1988, č. 589/1992 a č. Názor, že nejde ani o titul podle ex.ř. pak odvolací soud odůvodnil závěrem, že odkazuje-li ustanovení „v platném znění“ (tedy ve znění novely č. ) v poznámkách pod čarou na správní (pozn. 47) a občanský soudní (pozn. 47a) řád, lze platební výměry vykonat jedině správním a soudním výkonem rozhodnutí, nikoli však již exekucí podle

V dovolání oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci ( , ve znění pozdějších předpisů /dále též jen /), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že platební výměry nejsou exekučními tituly ve smyslu ustanovení , g/ ex.ř. I kdyby tyto výměry nebyly titulem podle , musely by být kvalifikovány jako tituly podle písmene g/ tohoto ustanovení ex.ř; v tomto případě by pak bylo ustanovení včetně jeho poznámky č. 47a, odkazující na , nutno vykládat za použití ex.ř.

Dovolání (přípustné podle , odst. 2 ve spojení s ustanovením ) je důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že platební výměr vydaný zdravotní pojišťovnou podle není exekučním titulem podle ani g/ ex.ř., a že tedy z tohoto důvodu nutno návrh na nařízení exekuce zamítnout.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o tento případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Závěr odvolacího soudu o existenci důvodů pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce je vskutku nesprávný.

Část literatury (např. Komentář k , C.H. Beck, Praha 2003, 6. vydání, II. díl, str. 1277, Komentář k zákonu o soudních exekutorech a exekuční činnosti, C.H. Beck, Praha 2005, 1. vydání, str. 203) zastává názor, že mezi tituly vydané v řízení ve věcech sociálního zabezpečení a nemocenského pojištění lze zařadit také tituly vyplývající z rozhodování ve věcech pojištění zdravotního, což – ovšem bez zevrubnějšího výkladu – dovozuje patrně z obecné teze, že jde také o vymáhání pojistného. Další část literatury (např. Exekuce v soudní praxi, C.H. Beck, Praha 2001, 2. vydání, str. 25, 26) dospívá k závěru opačnému, že tedy vydávání platebních výměrů ve věcech zdravotního pojištění rozhodováním ve věcech nemocenského pojištění ani sociálního zabezpečení není, a to (kromě jiného) přinejmenším již proto, že je upraveno odlišnými právními předpisy.

I kdyby byl přijat názor uvedený jako v pořadí druhý (zastávaný též odvolacím soudem v předmětné věci), nelze napadené rozhodnutí považovat za správné, jelikož již neobstojí další v něm dovozený závěr, že totiž k exekuci navržené platební výměry nejsou ani tituly uvedenými pod písmenem g/ ustanovení § 40 odst. 1 ex.ř. (obsahujícím neuzavřený výčet dalších typů titulů).

Odvolací soud předně užívá (z intertemporálního hlediska) nesprávný předpis, aplikuje-li ustanovení „v platném znění“, tedy ve znění novely č. , jelikož ta vložila za první odstavec nové odstavce, a to druhý až devátý, a tedy i kritický odstavec osmý, odkazující v poznámce 47a pod čarou – pouze – na (z čehož pak odvolací soud odvodil nemožnost vymáhání nároku exekucí podle ), teprve s účinností od 1. 8. 2004, zatímco předmětné platební výměry byly vydány 10. 10. 2003. V té době, kdy ještě ustanovení žádný konkrétní odkaz (pouze) na neobsahovalo, byl způsob výkonu platebních výměrů upraven větou druhou ustanovení , podle níž „jsou platební výměry vykonatelné podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních“. Že takovýmto předpisem je , a že tedy půjde o soudní výkon rozhodnutí podle jeho části šesté, je mimo jakoukoli pochybnost. Není však žádného důvodu vykládat pojem „předpisy o řízení ve věcech občanskoprávních“ restriktivně v tom smyslu, že by měl být takovým předpisem jediným; právě naopak, je-li exekuční řád normou upravující exekuci nařízenou (stejně jako výkon rozhodnutí) také soudem (s tím, že ji – namísto soudního vykonavatele – provede soudní exekutor), a používá-li ve výčtu titulů pod písmenem g/ stejného pojmu jako (tehdy) pod písmenem h/ ustanovení , je zcela namístě, aby za onen předpis ve smyslu věty druhé byl vedle občanského soudního pokládán také exekuční řád. Tento závěr odpovídá i ustanovení ex.ř., podle nějž tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona (vzhledem ke znění tohoto ustanovení by ostatně byl závěr o nemožnosti exekuovat platební výměry podle nesprávný i pro případ aplikace ustanovení , ve znění účinném po novelizaci , jehož článek VII. bod 5. nově vložil odstavec osmý, výslovně stanovící, že platební výměry jsou titulem pro soudní výkon rozhodnutí podle /viz novelou uvedená poznámka 47a/).

Jak tedy vyplývá z výše uvedeného, závěr zaujatý v napadeném rozhodnutí, že návrh na nařízení exekuce je (pro důvody odvolacím soudem vyvozené) nutno zamítnout, je nesprávný a dovolací důvod podle ), byl tudíž uplatněn právem.

Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání ( ) podle věty za středníkem zrušil a věc podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný ( věta první ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. února 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu