Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1087/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kladně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 6. 2004, č.j. -19, uložil žalovanému povinnost vyklidit byt č. 16 v domě č.p. 2932 v ulici J. v K. (dále jen „předmětný byt“) a předat jej do 15 dnů od právní moci rozsudku žalobci; dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalovaný po smrti svého otce neúspěšně zažádal o přechod práva nájmu k předmětnému bytu, z něhož se ani poté k výzvě žalobce nevystěhoval. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání se dostavil opožděně, až po vyhlášení rozsudku. Podle soudu prvního stupně žalovaný neprokázal, že by jako syn zemřelého nájemce s ním v den jeho smrti žil ve společné domácnosti a současně neměl vlastní byt ve smyslu § 706 odst. 1 obč. zák., a proto žalobě vyhověl.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 13. 1. 2005, č.j. -31, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaný byl povinen předmětný byt vyklidit do 31. 7. 2005; jinak jej potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudem obou stupňů. Odvolací soud se nezabýval tím, zda žalovaný zmeškal jednání před soudem prvního stupně z omluvitelných důvodů, protože z hlediska možností odvolacího soudu přihlížet k novým skutkovým tvrzením a důkazům žalovaného se jednalo o okolnost zcela nerozhodnou. Podle odvolacího soudu i kdyby žalovaný zmeškal jednání u soudu prvního stupně z omluvitelných důvodů, nebylo by to „příčinou“ ke zrušení napadeného rozsudku. Žalovaný totiž byl k jednání řádně předvolán a přestože nebyl vyzván, aby se k věci písemně vyjádřil, tak mu v tom nic nebránilo, neboť předvolání k jednání obdržel zhruba měsíc před jednáním soudu prvního stupně. Jestliže žalovaný neprokázal vznik nájemního práva způsobem uvedeným v obč. zák., pak byla podle odvolacího soudu ochrana vlastnického práva žalobce zcela důvodná. Protože v případě vyklizení bytu osobou, které nájemní právo nesvědčilo, neupravuje možnost bytové náhrady pro vyklizovaného, odvolací soud žalovanému s odůvodněním, že v předmětném bytě pečoval o dvě nezletilé děti, určil delší než patnáctidenní lhůtu k vyklizení.

Pravomocný rozsudek odvolacího soudu napadá žalovaný v jeho měnícím i potvrzujícím výroku dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z a c/ a v něm uplatněné dovolací důvody podřazuje ustanovením a b/ Podle dovolatele vydal odvolací soud po právní stránce nesprávné rozhodnutí, ke kterému dospěl v důsledku porušení jeho procesních práv. Žalovaný totiž má právo se písemně vyjádřit nebo v průběhu jednání tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti. Okolnost, že písemné vyjádření nepodal, jej nezbavuje jeho práva navrhovat provedení důkazů v průběhu řízení před soudem prvního stupně. V projednávané věci odvolací soud pochybil v tom, že nepřezkoumal důvodnost žalovaným uplatněné omluvy. Současně v žádném z rozhodnutí soudů obou stupňů není uvedeno, že by rozsudek byl vydán po splnění podmínek nebo , 4 Odvolací soud proto chybně konstatuje, že i kdyby žalovaný zmeškal jednání před soudem prvního stupně z omluvitelných důvodů, nebylo by to příčinou ke zrušení napadeného rozhodnutí. V tomto smyslu je úvaha odvolacího soudu nesprávná, neboť soud nemůže předjímat, jak navržené důkazy vyzní. Navíc veškeré potřebné důkazy žalovaný doručil žalobci, který je však po uplatnění žaloby zamlčel. Závěrem uvádí důvody své nepřítomnosti u jednání před soudem prvního stupně a současně k tomuto tvrzení navrhuje provedení dokazování v dovolacím řízení. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud nejdříve odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, poté jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolaní bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno (, a ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v té části, jíž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ohledně délky lhůty k plnění, není přípustné podle , b/ a c/ již proto, že výrok o lhůtě k plnění není rozhodnutím ve věci samé. Pojem „věc sama” je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto. V posuzovaném případě bylo věcí samou vyklizení bytu. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o další ustanovení , upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu (srov. , , ).

Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání v části směřující proti potvrzujícímu výroku napadeného rozsudku, která se řídí ustanoveními a c/

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Vady uvedené v , a b/ a , jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i kdyby jimi bylo řízení postiženo, přípustnost dovolání nezakládají a lze k nim přihlédnout (i z úřední povinnosti) pouze v případě přípustného dovolání ( věta druhá ).

Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka vady řízení při zjišťování skutkového stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní. Jestliže tedy dovolatel uplatňuje jako dovolací důvod vadu řízení, které se odvolací soud měl dopustit tím, že nepřezkoumal důvodnost omluvy žalovaného z jednání před soudem prvního stupně, který ve věci rozhodl, aniž by odkázal na postup podle nebo a 4 , nemůže tato námitka založit přípustnost dovolání podle Nejvyšší soud k ní proto přihlédnout nemohl, i kdyby touto vadou bylo řízení skutečně postiženo.

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud podle věty první a a c/ dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl, aniž nařizoval jednání ( věta první )

Nejvyšší soud neshledal důvodným ani návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a v souladu s ustálenou praxí o něm nerozhodoval samostatným usnesením.

Žalovaný z procesního hlediska zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, avšak žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalovanému právo. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ( věta první, , a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. února 2006

JUDr. Robert W a l t r , v.r.

předseda senátu