Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2199/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 1. 12. 2004, č.j. -5, kterým okresní soud nařídil výkon rozhodnutí (platebního výměru oprávněné ze dne 5. 6. 2003, č. 2140300537). Odvolací soud dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí jsou splněny, neboť návrh vychází z vykonatelného exekučního titulu, požadovaný způsob výkonu je přípustný i vhodný a nepochybná je i legitimace účastníků řízení. Námitky povinné spočívající v tvrzení, že není dlužnicí oprávněné, shledal odvolací soud bezvýznamnými.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje pouze z ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) – povinná namítá nesprávné právní posouzení věci. Setrvává na své námitce, že není dlužnicí oprávněné. V období od 1. 12. 1992 do „konce září 1992“ se s celou rodinou zdržovala ve Spolkové republice Německo a okamžitě po návratu se přihlásila na úřadu práce; dluh na pojistném nemohl vzniknout, a proto nevznikl nárok ani na penále, jež je za nezaplacení pojistného vymáháno. V druhém období, za které má dlužit pojistné, pečovala povinná o zdravotně postižené dítě a nastoupila na mateřskou dovolenou, kterou čerpala až do čtyř let věku dítěte; ani v tomto období nemohl dluh na pojistném vzniknout. Jelikož povinná vždy postupovala v souladu s právními předpisy, penále je vymáháno neoprávněně. Navíc se povinná i její rodina nacházejí v tíživé finanční situaci, a proto nelze předpokládat úspěšnou realizaci výkonu rozhodnutí. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto jako zjevně bezdůvodné. Uvedla, že povinná nebyla z důvodu pobytu v zahraničí odhlášena z evidence oprávněné, a proto byla povinna platit pojistné. Za období, kdy byla povinná vedena v evidenci na úřadu práce, nebylo pojistné a penále účtováno. Pokud po vyřazení z této evidence pečovala o zdravotně postižené dítě, neohlásila, ani nedoložila tuto péči oprávněné tak, aby za ni pojistné mohl platit stát. Povinná nevyužila možnosti podat námitky proti vyúčtování, nepodala odvolání proti platebním výměrům, ani nepodala žádost o přezkoumání pravomocných platebních výměrů z důvodu dodatečného doložení skutečností rozhodných pro výpočet pojistného, resp. penále. Oprávněná je ze zákona povinna vymáhat na plátci pojistné včetně penále.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení o nařízení exekuce nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem (včetně jeho obsahového vymezení) je pak dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (, věta první, ).

Dovolatelka však argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesla, a ani hodnocením samotných námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Namítá-li dovolatelka, že penále je vymáháno neoprávněně, zpochybňuje tím věcnou správnost k výkonu navrženého platebního výměru; ten však soud při nařízení výkonu rozhodnutí není oprávněn přezkoumávat; jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, č.j. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, č.j. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62).

Námitka tíživé sociální situace dovolatelky byla uplatněna teprve v dovolání; jelikož v předchozích stádiích řízení dovolatelka tuto námitku nevznesla, nemůže být její právní posouzení odvolacím soudem nesprávné (na právním posouzení této námitky napadené rozhodnutí nespočívá), a proto rozhodnutí odvolacího soudu nelze ani v tomto směru shledat zásadně významným po právní stránce.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je podle , věty první, a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , větu první, a (oprávněné náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. února 2006

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu