Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
4 C 118/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 19 685,19 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku ve výši 232 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 232 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 19 453,19 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 757 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku ve výši 232 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 232 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 19 453,19 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 757 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 19 685,19 Kč s příslušenstvím s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela dne 3. 1. 2019 s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalované vyplacena částka 11 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku ve výši 39 804 Kč, tedy vrátit zapůjčenou jistinu zápůjčky a zaplatit celkové náklady zápůjčky, tj. obchodní úrok ve výši 16 804 Kč a administrativní poplatek ve výši 12 000 Kč, celkem 39 804 Kč, a to ve 59 měsíčních splátkách po 664 Kč a v 60té (závěrečné splátce) ve výši 628 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta dnem 16. 2. 2019. Žalovaná však platby dle předmětné smlouvy o zápůjčce hradila pouze částečně a žalovaná je tak v prodlení s hrazením svých závazků vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce. S ohledem na shora uvedené žalobkyně zesplatnila ke dni 30. 12. 2020 celý dluh. Žalobkyně tak eviduje za žalovanou dlužnou jistinu ve výši 9 766 Kč, na obchodních úrocích částku ve výši 2 873 Kč, na administrativních poplatcích částku ve výši 1 600 Kč. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení za dobu do zesplatnění zápůjčky v celkové výši 149,95 Kč, za dobu od zesplatnění do 29. 3. 2021 ve výši 316,21 Kč, tj. kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 466,16 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 2 911 Kč, a to za období do zesplatnění a smluvní pokutu ve výši 1 319,03 Kč za dobu od zesplatnění do 29. 3. 2021. V neposlední řadě pak požaduje žalobkyně úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 750 Kč. Na celkovou dlužnou částku žalovaná uhradila 10 768 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila dlužnou částku, ač byla předžalobně upomenuta, požaduje žalobkyně zákonný úrok z prodlení z aktuální dlužné částky, a to z částky 14 989 Kč za období od 30. 3. 2021 do zaplacení.
2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 14. 6. 2021, č.j. 4 C 118/2021 -13, nechť soudu mj. uvede, jakým konkrétním způsobem splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, nechť soudu předloží konkrétní listin y, ze kterých úvěryschopnost posuzovala jako je například pracovní smlouva, nájemní smlouva atd. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby ze dne 22. 6. 2021 uvedla, že zkoumala úvěryschopnost žalované tak, že nahlédla do insolvenčního rejstříku a do evidence exekucí a dále od informací získaných žalovanou.
3. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků, ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), když se žalovaná bez omluvy nedostavila k nařízenému jednání, ač byla řádně předvolána a žalobkyně se z jednání řádně omluvila a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti.
4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:
5. Ze smlouvy o zápůjčce číslo včetně splátkového kalendáře, sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut žalobkyně a obchodních podmínek pro poskytování spotřebitelského úvěru a z konceptu smlouvy XXXXXXXX, standardních informací před poskytnutím úvěru, elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím pobočky a ze scanu občanského průkazu žalované bylo soudem zjištěno, že tuto smlouvu uzavřela žalobkyně s žalovanou dne 3. 1. 2019. V této smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 11 000 Kč a žalovaná se pak zavázala vrátit žalobkyni částku v celkové výši 39 804 Kč v 60 splátkách po 664 Kč, poslední pak ve výši 628 Kč.
6. Z výdajového pokladního dokladu č. HV1901000002 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 11 000 Kč, a to dne 3. 1. 2019.
7. Z formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr žalované ze dne 3. 1. 2019 bylo soudem zjištěno, že čistý měsíční příjem žalované činil 17 500 Kč, její měsíční výdaje pak činily 6 000 Kč. Žalovaná uvedla, že nesplácí žádné pravidelné půjčky. Jako druh bydlení uvedla nájem. Žalovaná má jednu vyživovací povinnost, je rozvedená. Má středoškolské vzdělání s maturitou.
8. Z výplatního lístku žalované bylo soudem zjištěno, že v září 2018 činil čistý příjem žalované částku ve výši 11 578 Kč.
9. Z výpisu z osobního účtu (Česká spořitelna), jehož majitelem je celé jméno žalované, za období od 1. 10. 2018 – 31. 12. 2018 bylo soudem zjištěno, že v říjnu 2018 na účet žalované byla připsána částka ve výši 11 578 Kč označena jako mzda. V témže měsíci byla z účtu odečtena částka ve výši 1 500 Kč označena jako výživné. V měsíci listopad 2018 byla na účet žalované připsána částka ve výši 15 785 Kč označena jako mzda. V měsíci prosinec 2018 byla na účet žalované připsána částka ve výši 16 151 Kč označena jako mzda, dále tentýž měsíc byla z účtu zaplacena částka ve výši 14 769 Kč označena jako nájemné a zálohy za energie. V tomto měsíci byla žalované poskytnuta částka ve výši 16 000 Kč označena jako půjčka od Zaplo a částka ve výši 5 310 Kč označena jako příjmení jméno a částka ve výši 6 000 Kč jako Cool Credit. V měsíci říjen byl zůstatek na účtu žalované záporný, v měsíci listopadu byl zůstatek na účtu žalované ve výši 1 032 Kč a v měsíci prosinci byl zůstatek na účtu žalované ve výši 14 425 Kč.
10. Z vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy číslo ke dni 29. 3. 2021 bylo soudem zjištěno, že žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku ve výši 10 768 Kč.
11. Z výzvy k úhradě dlužných splátek, z informací o zesplatnění doposud neuhrazené jistiny pro případ jejich neuhrazení ze dne 5. 11. 2020 a z oznámení zesplatnění zápůjčky podle smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 30. 12. 2020 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně zesplatntila doposud neuhrazenou jistinu a uvedenou skutečnost žalované oznámila. Taktéž žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky.
12. Z předžalobní upomínky ze dne 1. 2. 2021 bylo soudem zjištěno, že před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky.
13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. o.s.ř. , vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 11 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované, a to tak, že vycházela z informací poskytnutých od žalované a dále žalovanou lustrovala v insolvenčním rejstříku a v exekučním rejstříku. Výzvou ze dne 5. 11. 2020 žalobkyně zesplatnila celý dluh a vyzvala žalovanou k jeho úhradě. Žalovaná byla upomenuta i předžalobně, ničeho však neuhradila.
14. Při právním posouzení soud vycházel z § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Podle § 86 odst. 1 o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
19. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
20. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
23. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
24. Podle 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
25. Podle § 1968 věta prvá o.z,, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
26. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 232 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru (ve smyslu § 2 odst. 1 uvedeného zákona je za spotřebitelský úvěr považovaná i smlouva o zápůjčce) neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalované úvěr splácet. Žalobkyně vycházela z údajů žalované, které uvedla ve formuláři příjmů a výdajů. Zde je uvedeno, že žalovaná pracuje na hlavní pracovní poměr s čistým měsíčním příjmem ve výši 17 500 Kč. Kdyby však žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalované, mohla si z předloženého výplatního lístku či výpisu z bankovního účtu žalované zjistit, že příjem v této výši žalovaná nikdy neměla. Tento se z přiložených dokladů pohyboval v průměru okolo 14 500 Kč. Dále žalovaná ve formuláři příjmů a výdajů uvedla, že nemá žádné splátky půjček, ač z předloženého výpisu z bankovního účtu žalované opět plyne, že měla minimálně 3 další půjčky (viz bankovní výpis za měsíc listopad). Dále žalovaná ve formuláři uvedla, že bydlí v nájmu a její měsíční výdaje činní 6 000 Kč. Z výše uvedeného je zcela patrné, že výdaje žalované musí být daleko vyšší, když v daném místě a čase byl jen nájem minimálně v této výši. Z formuláře navíc není vůbec patrné, co je v těchto výdajích zahrnuto. Z bankovního výpisu žalované je patrné, že platí měsíční výživné 1 500 Kč. Soudu tak není patrno, jestli je tato částka započtena v měsíčních výdajích či nikoliv. Dále z přiložených výpisů z bankovního účtu žalované je patrné, že ji měsíčně zbývá nepatrná část na účtu (vyjma měsíce listopadu, kdy žalované byly poskytnuty další tři půjčky). K tomu soud dodává, že žalobkyně například nikterak nelustrovala žalovanou v registru dlužníků, ač ji zákon ukládá povinnost zkoumat nejenom příjmy a výdaje žalované, ale i její platební morálku. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně řádně nezkoumala majetkové poměry žalované ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované splácet úvěr, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o.z.
27. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl jednak z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z., neboť měl za to, že § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouhé relativní neplatnosti smlouvy o zápůjčce za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č. j. 27 Co 280/2019 - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13. 11. 1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21. 4. 2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16. 11. 2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.
28. Nad to soud podotýká, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně omluvila z nařízeného jednání a souhlasila s tím, aby bylo jednáno bez její přítomnosti, nemohl ji soud poučit ve smyslu § 118a o.s.ř. o.s.ř. v tom směru, že neunáší důkazní břemeno ohledně prokází skutečnosti, že řádně zkoumala úvěryschopnost žalované.
29. S ohledem na to, že bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované v hotovosti v den podpisu smlouvy částku ve výši 11 000 Kč na základě neplatné smlouvy o zápůjčce, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení, které je povinna vydat podle 2991 odst. 1 o.z. Na druhou stranu žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila částku ve výši 10 768 Kč, žaloba je tak důvodná co do částky 232 Kč. Soud proto vyhověl požadavku žalobkyně pouze částečně. Soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení z této částky, a to za období od 30. 3. 2021 do zaplacení podle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , když je žalovaná v prodlení s úhradou dlužné částky. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. o.s.ř. , neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.
30. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu obchodních poplatků, smluvních pokut, náhrady nákladů na vymáhání pohledávky a k nim požadovaného úroku z prodlení a úroku) žalobu zamítl (výrok II.).
31. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, když by sice žalovaná měla nárok na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla úspěšná pouze co do částky 232 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, ač požadovala částku ve výši 19 685,19 Kč, avšak žalované žádné náklady řízení nevznikly. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).