Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 296/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Strakonicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 4. 2004, č.j. -47, zrušil právo společného nájmu účastníků k bytu o velikosti 3+1 s příslušenstvím v VI. podlaží domu čp. 643 ve V. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“), určil žalobkyni výlučnou nájemkyní bytu a žalovanému uložil byt vyklidit do 15 dnů po zajištění náhradního bytu; dále rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 10. 9. 2004, č.j. -63, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že v dané věci jsou splněny předpoklady pro zrušení práva společného nájmu bytu podle § 705 odst. 1 obč.zák., neboť účastníci, společní nájemci předmětného bytu, se po rozvodu manželství nedohodli o dalším užívání bytu. Při určení žalobkyně výlučnou nájemkyní bytu přihlédly zejména ke stanovisku pronajímatele (který se vyjádřil v její prospěch) a k zájmu nezletilého syna účastníků, který byl sice svěřen do společné péče obou účastníků, avšak fakticky o něj pečuje žalobkyně. Dále zohlednily hledisko účelného využití bytu (okolnost, že s žalobkyní budou byt užívat zletilé dcery a nezletilý vnuk účastníků) a zabývaly se i zdravotním stavem žalovaného. V této souvislosti dovodily, že vzhledem ke kvalitě předmětného bytu, který není bytem bezbariérovým, jaký by žalovaný vzhledem ke svému zdravotnímu stavu potřeboval, bude pro něho vhodnější, aby takovýto byt získal jako byt náhradní (takováto možnost mu byla pronajímatelem nabídnuta). Odvolací soud dále obsáhle zdůvodnil, že řízení nebylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a vypořádal se s odvolací námitkou žalovaného, že nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí ve věci.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž uvedl, že jej podává podle ust. , a Opakuje námitky obsažené v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, poukazuje na to, že se jako účastník řízení nemohl účastnit jednání před soudem prvního stupně, v důsledku čehož nemohl uplatnit skutečnosti a důkazy týkající se stavební dispozice předmětného bytu a možnosti jeho užívání žalovaným za pomoci invalidního vozíku. Dovozuje, že řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku, je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že soudy obou stupňů nerespektovaly zejména a odňaly mu právo na spravedlivý proces. Dovolatel má za to, že posouzení této otázky má obecnější přesah a může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů a že by proto dovolání mělo být shledáno přípustným. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Podle čl. II bodu 3. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno dne 10. září 2004, Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou , (dále opět jen „ “).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c)

Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle , z něhož ji dovozuje dovolatel.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu ustanovení je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.

V projednávané věci dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle , jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jiný dovolací důvod neuplatňuje a z obsahu dovolání nevyplývá. Dovolatel tu však přehlíží, že k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v , a b) a , dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle , nezakládají. Ostatně odvolací soud se s námitkami dovolatele vypořádal a v tomto směru lze odkázat na odůvodnění jeho rozhodnutí.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalovaného podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly (dle obsahu spisu) prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by měla právo vůči žalovanému.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. února 2006

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu