Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 780/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek pro uznání ze dne 3. srpna 2004, č.j. -56, jímž Okresní soud v Jindřichově Hradci uložil prvnímu a druhému žalovaným (společně a nerozdílně) a třetímu žalovanému zaplatit žalobkyni částku 80.003,76 Kč s 9,4% úrokem z částky 78.853,62 Kč od 1. května 2004 do zaplacení, s 2% úrokem z prodlení z částky 151.546,32 Kč od 1. srpna 2003 do 24. února 2004 a s 2% úrokem z prodlení z částky 54.409,70 Kč od 25. února 2004 do zaplacení, s tím, že v rozsahu plnění jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních žalovaných (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud - odkazuje na ustanovení a (dále jen „“) - přitakal soudu prvního stupně v jeho závěru, že v daném případě byly splněny všechny podmínky vyžadované výše uvedenými ustanoveními pro vydání rozsudku pro uznání, pročež shledal rozhodnutí soudu prvního stupně z pohledu přípustných odvolacích důvodů ( ) správným.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení Po právní stránce zásadní význam napadeného rozhodnutí dovolatel shledává „v porušení procesních pravidel soudu prvního stupně při použití ustanovení , a to v absenci samostatného usnesení dle při současném vydávání platebního rozkazu“. Zdůrazňuje, že usnesení podle „nemůže být obsahem samotného platebního rozkazu, ale musí být vydáváno samostatně vedle platebního rozkazu, a to v rámci určitosti tohoto úkonu a zachování ústavního práva žalovaného na spravedlivý soudní proces“. Dovolatel dále poukazuje na nedostatek své „pasivní legitimace“, když „předmětnou úvěrovou smlouvu podepsal jako spoludlužník“, přičemž měl podle této smlouvy (i s ohledem na ustanovení obchodního zákoníku) právo rozhodnout, na jaký účet - v čí prospěch měly být „půjčené prostředky“ poukázány. Jelikož je z obsahu spisu zřejmé, že žalobkyně úvěrové prostředky poukázala dle pokynu dlužníka (a bez souhlasu dovolatele jako „spoludlužníka“) na v dovolání specifikovaný účet, nemohla - podle přesvědčení dovolatele - úvěrová smlouva „vůči“ němu platně vzniknout, pročež je právo na zaplacení poskytnutého úvěru uplatňováno bezdůvodně.

Nemožnost rozhodnout ve věci rozsudkem pro uznání dále dovolatel dovozuje z toho, že v době po vydání platebního rozkazu soud prvního stupně „vydal“ dne 24. května 2004 usnesení, č.j. -43, jímž řízení co do částky 71.542,56 Kč a „částky odpovídající úrokům z úvěru a úrokům z prodlení“ zastavil (žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět pro plnění prvního žalovaného realizované 25. února 2004). Tím podle dovolatele došlo ke změně žalobního návrhu, kterou soud shora uvedeným rozhodnutím připustil, a žalovaní se „oprávněně“ domnívali, že o takto změněném návrhu bude dále jednáno.

Jelikož se dovolatel „necítí být ani pasivně legitimován a rozsudkem pro uznání byla hrubě porušena jeho základní ústavní práva na spravedlivý soudní proces“, navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení přípustné. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , když rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno v pořadí prvé rozhodnutí soudu prvního stupně.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení , jehož se dovolatel výslovně dovolává. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Na to, zda má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto. Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).

Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení ( věta první ) zásadně právně významným neshledává.

Již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 56/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, na nějž v podrobnostech zcela odkazuje, že usnesení podle ustanovení může být obsaženo ve výroku platebního rozkazu. V rozhodnutí uveřejněném pod číslem 65/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dále uzavřel, že vydání usnesení podle není v případě uvedeném v ustanovení (při rozhodnutí o věci platebním rozkazem) podmíněno tím, že to vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu. Argumentace dovolatele, vycházející z opačného právního názoru, tak způsobilá založit přípustnost dovolání podle není.

Po právní stránce zásadně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani výhrada, podle které soud prvního stupně nemohl ve věci rozhodnout rozsudkem pro uznání, když v době po vydání platebního rozkazu připustil změnu žaloby. Je tomuto tak již proto, že - jak je zřejmé z obsahu spisu - soud prvního stupně nerozhodl o připuštění změny žaloby ve smyslu ustanovení , nýbrž o zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby podle ustanovení

Oproti mínění dovolatele neshledává Nejvyšší soud právní posouzení věci odvolacím soudem ani rozporným se závěry přijatými v rozsudku sp. zn. (uveřejněném pod číslem 41/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), když v projednávané věci o zjevnou bezdůvodnost žaloby ve smyslu odkazovaného rozhodnutí evidentně nejde.

Jelikož dovolání druhého žalovaného není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je podle ustanovení a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání druhého žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31.ledna 2006

JUDr. Petr Gemmel,v.r.

předseda senátu