Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 51/2021-27

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 51 626 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku

a) 14 040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 040 Kč od 28.2.2020 do zaplacení,

b) 10 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 380 Kč od 28.2.2020 do zaplacení,

to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 515,50 Kč na účet číslo variabilní symbol, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku a) 14 040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 040 Kč od 28.2.2020 do zaplacení, b) 10 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 380 Kč od 28.2.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 515,50 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 51 626 Kč s úrokovým příslušenstvím, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě:

a) smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba (dále i jen banka). Na základě takto mezi uvedenými subjekty uzavřené smlouvy o zápůjčce banka poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal pravidelně splácet formou 60 týdenních splátek po 469 Kč, se splatností poslední splátky dne 4.2.2019 s tím, že žalovaný se zavázal bance vrátit vedle částky 15 000 Kč také částku 13 125 Kč, jenž představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené prostředky ve výši 2 683 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 4 130 Kč a částku za administrativní činnost – splácení hotovosti ve výši 6 312 Kč. Žalovaný však na poskytnutou zápůjčku uhradil toliko částku 940 Kč, následně porušil své povinnosti hradit poskytnutou zápůjčku řádně a včas, tuto neuhradil ani k dalším výzvám banky a žalobkyně. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném k zaplacení celkovou dlužnou částku ve výši 24 539 Kč s příslušenstvím,

b) smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba (dále i jen banka). Na základě takto mezi uvedenými subjekty uzavřené smlouvy o zápůjčce banka poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 22 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal pravidelně splácet formou 60 týdenních splátek po 684 Kč, se splatností poslední splátky dne 16.11.2018 s tím, že žalovaný se zavázal bance vrátit vedle částky 22 000 Kč také částku 19 017 Kč, jež představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené prostředky ve výši 3 935 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 5 824 Kč a částku za administrativní činnost – splácení hotovosti ve výši 9 258 Kč. Žalovaný však na poskytnutou zápůjčku uhradil toliko částku 11 620 Kč, následně porušil své povinnosti hradit poskytnutou zápůjčku řádně a včas, tuto neuhradil ani k dalším výzvám banky a žalobkyně. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkovou dlužnou částku ve výši 27 087 Kč s příslušenstvím,

Předmětné pohledávky byly společností právnická osoba žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 20.1.2020. Postoupení pohledávek z označených smluv bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20.1.2020 v rámci něhož byl rovněž vyzván k úhradě dlužných částek z těchto smluv do 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením 2 smluv o zápůjčkách prověřovala úvěruschopnost žalovaného, přičemž v každém z těchto dvou případů dospěla na základě karty zákazníka a v ní uvedených údajů žalovaným a dalších právní předchůdkyní žalobkyně ověřovaných dokladů, že žalovaný je schopen vždy poskytnutou zápůjčku splácet ve splátkách jak se mezi sebou právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli.

2. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil.

3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. .

4. Soud ve věci z listin předloženými žalobkyní, označenými jako Smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum, smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, přehled plateb – tabulka umoření, Smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum, smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, přehled plateb – tabulka umoření, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020, včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 včetně podacího lístku, předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání, a dále z karet zákazníka ze dne 11.12.2017 a 22.9.2017, a z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba poskytla žalovanému dne datum částku 15 000 Kč č a dne datum částku 22 000 Kč. Současně pak byly dne datum a datum podepsané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouvy o zápůjčkách, ve kterých se právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč a 22 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit ve splátkách. Protože tyto zápůjčky žalovaný řádně nesplácel, fakticky uhradil na zápůjčku ve výši 15 000 Kč pouze částku 940 Kč a na zápůjčku ve výši 22 000 Kč částku

11 620 Kč. Dopisem ze dne 20.1.2020 byl žalovaný k těmto smlouvám vyzván k zaplacení dlužných částek ve výši 32 039 Kč a 39 987 Kč bez příslušenství, tj. celkem k zaplacení částky ve výši 72 026 Kč. Uvedená výzva byla žalovanému doručována doporučeně s tím, že má žalovaný svůj dluh zaplatit do 10 dnů. Žalovaný dlužné částky neuhradil. Následně pak došlo k postoupení pohledávek z těchto smluv na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020. Ze splátkových kalendářů – tabulky umoření, ke dvěma tvrzeným smlouvám o zápůjčce pak bylo prokázáno, že ve vztahu ke smlouvě číslo zaplatil žalovaný pouze 940 Kč a ve vztahu ke smlouvě číslo zaplatil žalovaný pouze 11 620 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svých dluhů z označených smluv, a to předžalobní výzvou k plnění. I tato předžalobní výzva právního zást. žalobkyně byla žalovanému doručována doporučeně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 včetně seznamu postupovaných pohledávek vzal soud za prokázané, že pohledávky ze dvou smluv o zápůjčkách byly postoupeny žalobkyni, o čemž svědčí rovněž dopis ze dne 20.1.2020 – oznámení o postoupení pohledávek, adresovaný žalovanému a zaslaný mu doporučeně, včetně výzvy k zaplacení dluhů z těchto smluv. Z karet zákazníka ze dne 11.12.2017 a 22.9.2017 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán jako zámečník v plném pracovním úvazku a jeho čistý měsíční příjem byl 14 533 Kč a následně 15 651 Kč. Dále pak v případě zápůjčky ze dne datum vykazoval v této zákaznické kartě rovněž další příjmy ve výši 4 00 Kč a 10 000 Kč. Ověřovanými doklady byly výplatní pásky, a to za dobu od května 2017 do července 2017 a od září 2017 do listopadu 2017. Dále bylo z těchto zákaznických karet k výdajům žalovaného, že žalovaný má měsíčně splácet externí zápůjčku ve výši 5 000 Kč a jeho zahodovanými výdaji je 6 000 Kč. V případě zápůjčky ze dne datum pak vykazoval ve výdajích i splátky vůči původní věřitelce žalobkyně, a to ve výši 2 800 Kč. Je evidentní, že právní předchůdkyně žalobkyně se v případě smlouvy uzavírané dne číslo vůbec nezabývala žalovaným uváděným dalším příjmům k jeho základnímu čistému příjmu, a to ve výši 4 000 Kč a 10 000 Kč, když k těmto tvrzeným příjmům nebyly předloženy dle zákaznické karty ze dne datum vůbec žádné doklady. Není tedy zřejmé z jakých skutečností mohla mít právní předchůdkyně žalobkyně za ověřené, že žalovaný má skutečně další příjmy ve výši 14 000 Kč, když jeho splátky k základnímu čistému příjmu ve výši 15 651 Kč byly již ve výši 7 800 Kč a odhadované výdaje na domácnost dalších 5 000 Kč. Jestliže pak právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala tyto další příjmy (a to neověřovala), pak nemohla v žádném případě dospět k závěru, že žalovaný je schopen při svém čistém příjmu 15 651 Kč splácet další zápůjčku sjednanou dne datum měsíčně ve výši od 1 876 Kč do 2 345 Kč. Rovněž tak soud nevzal za prokázané tvrzení o prověření výdajů na straně žalovaného v době uzavření obou zápůjček, když k tomuto neprověřovala žalobkyně žádné doklady, které by jí předložil žalovaný, tzn. ani např. výdaje za jeho bydlení, platby za energie, ani to jak žalovaný již v té době, tzn. v době k 22.9.2017 a násl. k 11.12.2017 splácí své externí zápůjčky ve výši 5 000 Kč měsíčně. Soud tedy nevzal za prokázané tvrzení žalobkyně, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného splácet zápůjčky, tak jak se žalovaný ve smlouvách zavazoval.

5. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba poskytla žalovanému dne datum částku 15 000 Kč a dne datum částku 22 000 Kč. Současně pak byly dne datum s datum podepsané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouvy o zápůjčkách, na základě kterých žalovaný převzal v hotovosti od právní předchůdkyně žalobkyně v uvedených dnech částky 15 000 Kč a 22 000 Kč. Z těchto částek žalovaný vrátil pouze 940 Kč a 11 620 Kč. Dluhy tedy nebyly zaplaceny v těch výších, jak by odpovídalo předmětným smlouvám o zápůjčkách. Dopisem ze dne 20.1.2020 byl žalovaný k těmto smlouvám vyzván k zaplacení dlužných částek ve výši

32 039 Kč a 39 987 Kč bez příslušenství, tj. celkem k zaplacení částky ve výši 72 026 Kč. K zaplacení zápůjček nedošlo. Pohledávky byly postoupeny ke dni 20.1.2020 na žalobkyni. Ani na předžalobní výzvu žalovaný zápůjčky nezaplatil. Právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením každé ze smluv o zápůjčkách dospěla k nesprávnému závěru o schopnosti žalovaného zápůjčky zaplatit, když žalovaný v době uzavření každé ze zápůjček již měl jiné zápůjčky ve výši 5 000 Kč měsíčně, následně pak 7 800 Kč a k tomuto se vždy ještě připojila zápůjčka, která byla sjednávána danou smlouvou o zápůjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž v případě zápůjčky ze dne datum zcela rezignovala na ověření toho, zda žalovaný má další příjmy ve výši 14 000 Kč, jak uváděl v kartě zákazníka a zcela rezignovala na to (a to v případě obou zápůjček), jak žalovaný hradí své již založené závazky ve výši 5 000 Kč měsíčně, zda jsou jeho skutečné měsíční výdaje ve výši pouhých 5 000 Kč, když v této částce by mělo být zohledněno jak bydlení žalovaného, tak jeho náklady na stravu, hygienu, dopravu do zaměstnání apod.. Je zřejmé, že částka 5 000 Kč naprosto neodpovídá realitě dané doby. Při takto zjištěném skutkovém stavu nebylo možné uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením každé ze smluv o zápůjčkách.

6. Podle ust. 390 , , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle , 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nároky žalobkyně jsou důvodné pouze co do částky 14 040 Kč (týkající se smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum) a 10 380 Kč (týkající se smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum) s úroky z prodlení (viz výrok I.). Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv o zápůjčkách nezkoumala s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet zápůjčky. V souladu s ust. , 2 , v platném znění, bylo povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku a tu jí poskytnout jen tehdy, pokud dospěje k závěru že, žalovaná ji bude schopna splácet.

13. Výše uvedená zjištění k prověření úvěruschopnosti žalovaného nedovolují soudu učinit závěr o tom, že by právní předchůdkyně žalobkyně prozkoumala v každém ze dvou prověřovaných případů úvěruschopnost žalovaného řádně. Zkoumala-li by ji řádně, nemohla by dospět k závěru, že žalovaný je schopen splácet zápůjčky v takovém rozsahu. Soud proto uzavřel, že obě smlouvy o zápůjčkách jsou z tohoto důvodu absolutně neplatné. Jde o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle ust. z úřední povinnosti. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Z tohoto pak soud dovozuje, že právní předchůdkyně žalobkyně se řádně nezabývala úvěruschopností žalovaného, z tohoto důvodu je nutno smlouvy o zápůjčkách hodnotit jako absolutně neplatné.

14. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nebylo sporné a žalobkyně to doložila tabulkami umoření, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla a žalovaný od žalobkyně přijal dne datum částku 15 000 Kč a dne datum částku 22 000 Kč, čímž žalovanému v souvislosti s uvedeným vznikla povinnost čerpané částky vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a nyní žalobkyni. Tuto svoji povinnost žalovaný splnil jen částečně, když žalobkyni vrátil z částky 15 000 Kč pouze 940 Kč a z částky 22 000 Kč pouze 11 620 Kč. Žalovaný pak ani k výzvě právní předchůdkyně žalobkyně, aby jí vrátil peněžní prostředky nejpozději do 10 dnů od doručení výzvy k plnění, nevrátil. Vzhledem k tomu, že žalovaný na základě těchto neplatných jednání (smluv o zápůjčkách) převzal od žalobkyně peněžní prostředky, je tyto povinen vrátit podle zásad bezdůvodného obohacení s oporou o ustanovení § 2993 o.z. Jelikož žalovaný tak dosud v části neučinil (a to v části rovnající se rozdílu mezi právní předchůdkyní žalobkyně poskytnutými částkami a částkami již žalobkyni vrácenými (15 000 Kč – 940 Kč = 14 060 Kč a 22 000 Kč – 11 620 Kč = 10 380 Kč), bezdůvodně se na úkor žalobkyně žalovaný v této výši, tj. o 14 060 Kč a 11 620 Kč, obohatil. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě částky 14 060 Kč a 10 380 Kč, a to i s úrokem z prodlení počítaným od doručení výzvy k plnění, tj. od 28.2.2020. Co do úroku z prodlení z této částky uplatněného, má nárok žalobkyně oporu v ust. o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v  Lhůta k plnění vychází z ust. věta prvá před středníkem

15. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl s odůvodněním viz shora.

16. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 51 626 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 2 066 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. b) (tj. 2 581,50 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 515,50 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

17. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. , podle něhož procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, tomu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, neboť zůstal po celou dobu tohoto řízení procesně nečinný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.