Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1655/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 6.9.2004, č.j. -48, kterým byla žalovanému uložena povinnost vyklidit objekt občanské vybavenosti bez čísla popisného a evidenčního spolu s pozemky č. 908, 909, v k.ú. a obci D., a vyklizené nemovitosti předat žalobci do 90 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný byl zavázán, aby žalobci zaplatil náklady odvolacího řízení.

Odvolací soud ve věci, v níž byla uzavřena platná smlouva o nájmu nebytových prostor v objektu dne 1. 3. 1995 se skončením nájmu dne 30. 6. 2003, nepřisvědčil právnímu závěru soudu prvního stupně o prodloužení nájmu ex lege (podle – dále „o. z.“ -, v důsledku dalšího užívání prostor a pasivity žalobce) do 30. 6. 2004 s tím, že před eventuálním dalším zákonným posunem doby nájmu již žalobce podal žalobu na vyklizení včas a nájemní vztah skončil. Odvolací soud naopak dovodil, že speciální ustanovení , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, vylučuje aplikaci obecného o. z. a že tedy nájemní vztah – k objektu, kde jsou nebytové prostory – skončil dnem 30. 6. 2003; jen v relaci k pozemkům mohlo dojít k prodloužení doby nájmu. Po posledně uvedeném datu již žalovaný užíval prostory bez právního důvodu a žaloba tedy byla podána poprávu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce a ve lhůtě dovolání, jež podle obsahu brojilo proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatel nesouhlasil se závěrem o specialitě a dovozoval, že poté je třeba řešit právní otázku zásadního významu, která dosud judikaturou dovolacího soudu řešena nebyla. Tuto otázku spatřoval v posouzení, zda může pronajímatel – po obnovení nájemní smlouvy na jeden rok v intencích o. z. – podat žalobu na vyklizení kdykoli v následném průběhu nájmu a být tak „v pořadí“, nebo zda tak může učinit až v opětovně běžící 30-ti denní lhůtě, tedy po skončení nastoupivší jednoroční doby nájmu. Argumentoval ve prospěch druhého řešení a navrhoval, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Dovolání není přípustné.

Dovolateli lze dát za pravdu pouze v tom názoru, že ustanovení § 676 odst. 2 o. z. je nepochybně pro posuzovanou věc relevantní. Opačný právní závěr odvolacího soudu, při neexistenci výslovné zákonné speciální úpravy obdobného mechanismu pokračování nájemního vztahu, nelze považovat za správný; dovolací soud tu pro stručnost odkazuje na Komentář k o. z. autorů Jehličky, Švestky a kol., jenž při výkladu o. z. připouští použití tohoto ustanovení i pro právní vztahy upravené (převzato z 6. vydání, str. 1061).

Nelze však již souhlasit s dovolatelovým výkladem důsledků ustanovení § 676 odst. 2 o. z. v posuzované věci.

Žalobce podal žalobu proti žalovanému na vyklizení nemovitostí, jak zjistil již soud prvního stupně, k soudu dne 20. 4. 2004. Učinil tak tedy v jednoročním mezidobí běžícím v intencích § 676 odst. 2 o. z. od 30. 6. 2003 do 30. 6. 2004.

Dovolací soud není toho názoru, že by žalobce musel s touto žalobou vyčkat na měsíční interval mezi 30. 6. až 30. 7. 2004. Má zato, že právu vlastníka na ochranu jeho vlastnického práva odpovídá, aby žaloba podle § 126 odst. 1 o. z. nebyla limitována (resp. opakovaně „sevřena“) 30-ti denními intervaly tak, jak se dovolatel domnívá. Opomenul-li nejprve žalobce jako pronajímatel, při užívání nemovitostí žalovaným po předchozím skončení nájmu, podat v zákonné lhůtě 30-ti dnů žalobu na vyklizení, musel snášet zákonné důsledky. Pro následující období již však nelze žalobní právo omezovat a nutit pronajímatele k vyčkávání s procesním prostředkem vlastní právní ochrany.

Nejde o právní otázku, která by nebyla judikaturou dovolacího soudu řešena: již v usnesení ze dne 29. 3. 2004, sp. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že „dodatečná“ žaloba na vyklizení není po uplynutí 30-ti denní lhůty podle § 676 odst. 2 o. z. vázána, po skončení doby jednoho roku, další obdobnou lhůtou a lze ji podat kdykoli během zmíněného roku. Žalobce v takovém případě zajisté nese riziko zamítnutí žaloby jako předčasné, pokud by o ní soud – ještě uvnitř jednoroční lhůty – rozhodoval; nestane-li se to, pak, již prvního dne po prolongované době nájmu, žalobce jako pronajímatel splnil podmínku výše citovaného ustanovení o. z. a nájemní vztah zanikl.

V dalších podrobnostech se odkazuje na odůvodnění posledně citovaného usnesení.

Dovolací soud dodává, že odvolací soud sice neřešil nyní analyzovanou právní otázku a posoudil věc po právní stránce jinak, na výsledku řízení to však nic nezměnilo a právní podklad pro vyhovění žalobě byl v každém případě dán. Vyklizovací žaloba se poprávu týká i přilehlých pozemků; i zde nevidí dovolací soud, při použití obecného ustanovení § 676 odst. 2 o. z., důvod, proč by jejich právní osud měl být odlišný.

Dovolací soud proto podle věty první a dovolání žalovaného pro nedostatek zásadního právního významu napadeného rozsudku (, odst. 3 ) odmítl.

Žalobci nevznikly v řízení o dovolání žádné náklady.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 31. ledna 2006

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu