Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1030/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Anity Veselic a 2. Irene Schmitt, zastoupených JUDr. Ivem Koulou, advokátem, sídlem Krupská 28/30, Teplice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2017 č. j. -106, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Vilmy Vopěnkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

I. Řízení o ústavní stížnosti se přerušuje.II. Podle , o Ústavním soudu, se věc předkládá plénu Ústavního soudu k zaujetí stanoviska.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s tvrzením, že jím bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu zakotvené v y a v y práv (správně "", dále jen "Listina"), právo na ochranu vlastnického práva dle y a právo na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") se stěžovatelky domáhaly vůči vedlejší účastnici peněžitého plnění z "důvodu práva na náhradu za neužívání společných nemovitých věcí" za dobu od 1. 1. 2013 do 30. 4. 2016. Mezi účastnicemi bylo ve věci nesporným, jaké podíly na společných nemovitostech jim náleží, jakož i to, že společné nemovitosti od roku 1994 užívá výlučně vedlejší účastnice. V průběhu řízení vznesla vedlejší účastnice námitku promlčení vymáhaného práva s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu s tím, že vymáhaný nárok je bezdůvodným obohacením, pro jehož vydání je zákonem stanovena dvouletá promlčecí lhůta. Stěžovatelky argumentovaly právním názorem Ústavního soudu s tvrzením, že vymáhaný nárok je majetkovým právem, jež se promlčuje v obecné tříleté promlčecí lhůtě. Obvodní soud se přiklonil k argumentaci stěžovatelek a rozsudkem ze dne 30. 5. 2016 č. j. -76 jejich žalobě v plném rozsahu vyhověl. Námitku promlčení vznesenou vedlejší účastnicí neshledal důvodnou, protože nepovažoval uplatněný nárok za nárok z titulu bezdůvodného obohacení, ale za nárok na zaplacení náhrady, který je nárokem opírajícím se o uvedená ustanovení občanských zákoníků, přičemž nárok z bezdůvodného obohacení (mající subsidiární povahu) přichází do úvahy jen tam, kde nárok nelze dovodit z jiného právního titulu [s odkazem na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 22. 2. 2006 (N 43/40 SbNU 355) a

sp. zn.

ze dne 10. 3. 2011 (N 40/60 SbNU 477)].

3. Proti rozsudku obvodního soudu podala vedlejší účastnice odvolání, na jehož základě městský soud částečně změnil rozsudek obvodního soudu tak, že žalobu stěžovatelek částečně zamítl za období předcházející dvěma letům před zahájením řízení, tj. za období od 1. 1. 2013 do 22. 12. 2013, a to právě s poukazem na vznesenou námitku promlčení. Městský soud, na rozdíl od obvodního soudu, posoudil vymáhaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení a stran jeho promlčení aplikoval dvouletou promlčecí lhůtu. Uvedl, že postup podle obč. zákoníku č. , resp. obč. zákoníku č. , přichází v úvahu pouze tehdy, jestliže došlo k omezení spoluvlastnického práva právem aprobovaným způsobem, a to dohodou, rozhodnutím většiny či rozhodnutím soudu. O takovou situaci v projednávané věci nejde, k omezení spoluvlastnického práva stěžovatelek došlo bez dohody či rozhodnutí většiny, tedy svévolným jednáním vedlejší účastnice a za takové situace vzniká spoluvlastníku vyloučenému z užívání nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle obč. zákoníku č. , resp. a násl. obč. zákoníku č. Městský soud v této souvislosti vyšel z judikatury Nejvyššího soudu např. z rozsudku ze dne 13. 1. 2016 sp. zn. , jakož i z rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012 sp. zn. .

4. Třetí senát Ústavního soudu dospěl k právnímu názoru, který se odlišuje od názoru vysloveného v nálezu

sp. zn.

, proto přerušuje řízení o ústavní stížnosti a předkládá tuto otázku k posouzení plénu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2017

Jan Filip v. r.

předseda senátu