Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 238/2021
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu s 9 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši částka k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno, advokáta se sídlem adresa, a to podle poměru úspěchu
a neúspěchu ve věci.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 9 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbylé části se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], advokáta se sídlem [adresa], a to podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci.
1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení pohledávky ve výši částka s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uváděla, že její právní předchůdce společnost právnická osoba uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši částka, který měl být splacen nejpozději dne datum a žalovaná se zavázala zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka
a úroku ve výši částka. Úvěr byl žalované poskytnut a žalovaná úvěr čerpala, ale do dne splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr poté, co prověřil její schopnost splácet úvěr. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu jak právním předchůdcem žalobkyně, tak i žalobkyní. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně předžalobní výzvu, na kterou žalovaná nereagovala.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, k jednání se nedostavila, na svoji obranu netvrdila žádné skutečnosti a nenavrhla žádné důkazy.
3. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřel dne datum s žalovanou prostřednictvím webové stránky webová adresa smlouvu o úvěru číslo, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši částka, který měl být splacen nejpozději dne
datum, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka a úroku ve výši částka, k jehož zaplacení se žalovaná zavázala (ze smlouvy o úvěru i formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Dále má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně zaslal dne datum na účet žalované uvedený ve smlouvě o úvěru částku částka (z historie transakcí). Právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně mezi sebou uzavřeli dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě přešla pohledávka vůči žalované na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávky včetně seznamu postupovaných pohledávek). Postoupení pohledávky bylo právním předchůdcem žalobkyně žalované oznámeno písemností ze dne datum (z oznámení
o postoupení pohledávky). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě pohledávky výzvou ze dne
datum (z předžalobní výzvy k úhradě a podacího lístku). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná poskytnutý úvěr, či jeho část, do dne jeho splatnosti, ale ani později, vrátila, žalovaná se tak dostala do prodlení se splněním dluhu. Z žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovanou s odbornou péčí posoudila schopnost žalované, jakožto spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. V žalobě žalobkyně pouze uvedla, že smlouva byla uzavřena po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, avšak k prokázání tohoto tvrzení nenavrhla a nepředložila žádné důkazy. Proti žalované je u zdejšího soudu vedeno více než deset řízení o zaplacení pohledávek v různých výších a od různých společností, dále jsou proti ní vedena i exekuční řízení (z výpisu zapsaných věcí vedených u Okresního soudu v Benešově proti žalované).
4. Při právním posouzení věci soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb.,
o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), neboť žalovaný smlouvu o úvěru uzavřel jako spotřebitel. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy
o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr
v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne datum podepsané mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 aplikovatelného ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí zkoumala.
6. K posouzení neplatnosti smlouvy soud uvádí, že povinnost zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele stanovil již zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný a účinný do 30. 11. 2016, přičemž následkem nesplnění této povinnosti byla absolutní neplatnost smlouvy. příjmení jazykovým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, by sice bylo možné dovodit, že podle platné úpravy se jedná pouze o neplatnost relativní, smysl a účel zákona a historický vývoj v oblasti spotřebitelských úvěrů směřující ke stále větší ochraně spotřebitele tomu však neodpovídá, o čemž svědčí i vývoj dosavadní judikatury. Soud přitom odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, dle něhož„ v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele“ Soud proto neplatnost uvedenou v § 87 odst. 1 ZoSÚ, k níž v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dochází, posoudil jako absolutní a při právním posouzení věci k ní přihlédl z úřední povinnosti.
7. Po provedeném dokazování s ohledem na výše uvedenou právní úpravu a judikaturu soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru podepsaná mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je neplatná, neboť právní předchůdce žalobkyně se řádně nezabýval otázkou schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné důkazy. Jakým způsobem a na základě jakých podkladů úvěruschopnost právní předchůdce žalobkyně zkoumala a zda vůbec, není zřejmé. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud rovněž neměl možnost odročit jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle § 118b o.s.ř. mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku částka, jedná se v této částce na straně žalované o bezdůvodné obohacení, které by měla věřiteli vydat. V této části proto shledal soud žalobu důvodnou, přičemž má za to, že den následující po doručení předžalobní výzvy se žalovaná dostala do prodlení s plněním, a tudíž jí uznal povinnou uhradit od datum i zákonný úrok z prodlení. Zbývající nárok uplatněný žalobou soud s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy zamítl.
8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že náleží žalobkyni, a to v rozsahu, v němž měla ve věci úspěch za současného zohlednění úspěchu žalované. Soud tak uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku částka. Při úplném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka částka. Tato částka pak sestává ze soudního poplatku ve výši částka, a dále z odměny advokáta za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 1 písm. c), bod 1. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) (příprava a převzetí právního zastoupení, žaloba, výzva k plnění) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon činí částku částka. K odměně advokáta dále soud připočetl paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony ve výši částka za tři úkony dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Žalobkyni dále náleží náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty (z odměny a paušální náhrady hotových výdajů) ve výši částka podle § 137 odst. 3 o. s. ř., jejímž je advokát žalobkyně plátcem. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ohledně částky částka, což představuje 69 % žalované jistiny. Tento úspěch je pak nutné ponížit o úspěch žalované v rozsahu 31 %. Žalobkyni tak náleží 38 % z částky částka, což činí částka. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).