Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1640/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného K. C., zastoupeného advokátkou, proti povinnému PhDr. P. M., zastoupenému advokátem, pro 23.370,- Kč, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního u, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2002, č.j. -29, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil městský soud usnesení ze dne 6. 11. 2001, č.j. -15, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 nařídil výkon rozhodnutí na podkladě svého rozsudku ze dne 28. 11. 1996, č.j. -47, usnesení ze dne 28. 11. 1996, č.j. -46, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 1997, č.j. -74. Odvolací soud dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí jsou splněny; pravomoc vyšší soudní úřednice nařídit výkon rozhodnutí vyplývá ze , o vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Vykonatelnost exekučního titulu nebyla odložena, byl podán pouze návrh na její odklad; námitkami ohledně nezákonnosti postupu a nesprávnosti rozhodnutí nalézacích soudů se soud při nařízení výkonu rozhodnutí nezabývá.

V podaném dovolání povinný setrvává na svém přesvědčení, že oprávněný odpovídá za způsobenou škodu, neboť mezi jeho jednáním a škodou je příčinná souvislost. Byl-li odpovědnosti v nalézacím řízení zproštěn, je takové rozhodnutí (vydané po řízeních, která trpěla těžkými procesními vadami) neplatné podle ; výkon exekučního titulu je proto v rozporu s dobrými mravy. Návrh na odklad vykonatelnosti (podkladového rozhodnutí) byl předán na poště dne 27. 12. 2001 a byl podán ve věci obnovy řízení. Názor, že výkon rozhodnutí může nařídit i vyšší soudní úředník, je v rozporu se Povinný navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů (jakož i rozhodnutí soudů v nalézacím řízení) byla pro neplatnost zrušena.

Oprávněný navrhl odmítnutí dovolání pro nepřípustnost. Dovolatel v dovolání žádnou otázku zásadního významu po právní stránce nevymezil a neuvedl ani důvody, z nichž rozhodnutí odvolacího soudu napadá.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem (včetně jeho obsahového vymezení) je pak dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam ( , věta první, ).

Námitkou, že oprávněný odpovídá za způsobenou škodu a že rozhodnutí zprošťující jej této odpovědnosti jsou proto neplatná a pro rozpor s dobrými mravy nevykonatelná, zpochybňuje dovolatel věcnou správnost k výkonu navržených rozhodnutí. S těmito námitkami se však odvolací soud vypořádal v souladu s ustálenou soudní praxí, podle níž věcnou správnost exekučního titulu nelze při nařízení výkonu rozhodnutí přezkoumávat; jeho obsahem je soud vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).

V souladu s ustálenou soudní praxí je i právní závěr odvolacího soudu, že při nařízení výkonu rozhodnutí se soud nezabývá zákonností postupu soudu v řízení, jež vydání exekučního titulu předcházelo. V usnesení ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62, Nejvyšší soud vyložil, že okolnost, že soudní řízení, jež předcházelo vydání k výkonu navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou, nezakládá současně vadu řízení o výkon takového rozhodnutí; k nápravě těchto vad slouží dovolateli jiné procesní prostředky.

Z pohledu ustálené soudní praxe nelze nic vytknout ani (implicitně vyjádřenému) závěru odvolacího soudu, že podání návrhu na odklad vykonatelnosti exekučního titulu samo o sobě nemá za následek odklad (či zánik) jeho vykonatelnosti (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1996, sp. zn. , uveřejněné v Soudní judikatuře č. 6, ročník 1997 pod č. 50).

Výtkou, že o nařízení výkonu rozhodnutí nebyl oprávněn rozhodnout vyšší soudní úředník, uplatňuje dovolatel zmatečnost podle , spočívající v nesprávném obsazení soudu. Touto zmatečností se však soud může zabývat pouze za – zde nenaplněného – předpokladu, že dovolání je přípustné ( , věta druhá, ). Jen pro úplnost lze konstatovat nedůvodnost této námitky; není-li (jako v souzené věci) třeba nařídit jednání, vyšší soudní úředníci o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky rozhodovat mohou [ ].

Jelikož napadené rozhodnutí nelze shledat zásadně významným po právní stránce, Nejvyšší soud dovolání podle , věty první, a odmítl.

Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněnému podle ustanovení , a , věty první, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 2.010,- Kč, představující sazbu odměny za zastoupení advokátem ( , , ., ., a , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů), a v částce 150,- Kč paušální náhrady za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k dovolání) ve smyslu , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r. předseda senátu