Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1870/2005

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 25. 5. 2004, č.j. -4, kterým obvodní soud nařídil exekuci na podkladě svého platebního rozkazu ze dne 11. 5. 2000, sp. zn. 1 Ro 83/2000. Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuční titul je pravomocný a vykonatelný, neboť po dvou neúspěšných pokusech o doručení na adresu v P., byl povinnému doručen do vlastních rukou dne 10. 7. 2000 na adrese v B.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) – namítá povinný, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ); tuto vadu spatřuje v tom, že k exekuci navržený platební rozkaz mu nebyl doručen, a není tedy vykonatelný. Tomu nasvědčuje i okolnost, že v návrhu na nařízení exekuce a v usnesení o jejím nařízení je jako adresa povinného uvedena P., a nikoli jeho skutečná adresa B., ačkoli tato adresa byla soudu prvního stupně známa nejméně od 10. 7. 2000. Smlouva s oprávněnou byla uzavřena neznámým pachatelem, jenž zneužil odcizených dokladů povinného; odcizení dokladů i podvodné uzavření smlouvy bylo již nahlášeno na policii. Odvolací soud ve svém rozhodnutí nezohlednil skutečnost, že poučení o možnosti vyjádřit se k osobě exekutora nebylo součástí „nařízené exekuce č. EX 640/04-3“ a bylo povinnému doručeno až dodatečně, neobsahovalo označení adresáta, jednací číslo, datum ani další náležitosti. Povinný navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněná odkázala na své vyjádření k odvolání, v němž uváděla, že doručení platebního rozkazu lze ověřit ve spise Obvodního soudu pro Prahu 8 zn. .

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce - , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, dále jen „ “), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ se jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (237 odst. 3 ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit (a kterým je při přezkumu dovolací soud vázán, viz , věta první, ), je tedy pouze důvod podle ustanovení (nesprávné právní posouzení věci).

Závěr, že k exekuci navržený platební rozkaz je formálně vykonatelný, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný na základě uplatnění dovolacího důvodu podle Aby však soud mohl k takovém závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle , případně

I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti platebního rozkazu, učinil tak způsobem neregulérním; jinými slovy, závěr o jeho nevykonatelnosti vybudoval na vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od skutkových zjištění, ke kterým – v souladu s procesními pravidly – dospěl ohledně doručení platebního rozkazu odvolací soud. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, ani případné vady uvedené v , odst. 2 písm. a/ a b/ a odst. 3 (tzv. zmatečnosti), však přípustnost dovolání ve smyslu ( ) nezakládají.

Dovolatel ostatně ani žádný z dovolacích důvodů uvedených v a odst. 3 ve skutečnosti neuplatňuje, omezuje se pouze na polemiku se skutkovým závěrem odvolacího soudu o doručení exekučního titulu do vlastních rukou. Tento závěr však mimo rámec výše uvedených dovolacích důvodů nelze v dovolacím řízení přezkoumávat.

Námitkou (vznesenou poprvé až v dovolání), že smlouvu s oprávněnou uzavřel místo povinného neznámý pachatel na základě odcizených dokladů, zpochybňuje dovolatel věcnou správnost exekučního titulu, kterou se však soud při nařízení exekuce již nemůže zabývat; obsahem exekučního titulu je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).

Tvrzením, že se odvolací soud nezabýval výtkou dovolatele ohledně chybějícího (a teprve dodatečně doručeného) poučení o právu vyjádřit se k osobě exekutora, dovolatel namítá vadu řízení. Není-li však současně namítána podjatost exekutora, nejedná se o vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Takovou námitku nelze podřadit pod žádný z dovolacím důvodů.

Jelikož napadené rozhodnutí nelze shledat zásadně významným po právní stránce, Nejvyšší soud dovolání podle , věty první, a odmítl.

O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu