Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1175/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné „A.“, spol. s.r.o., proti povinnému P. Š., pro 70.000,- Kč s příslušenstvím za účasti manželky povinného Mgr. V. Š., zastoupené advokátem, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. , o dovoláních povinného a jeho manželky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30.1.2003, č.j. -10, takto:

Dovolání se odmítají.

O d ů v o d n ě n í

Krajský soud v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze 14. 5. 2002, č.j. -2, jímž Okresní soud v Mostě na podkladě svého rozsudku ze dne 29. 3. 1996, č.j. -46, nařídil k vydobytí pohledávky 70.000,-Kč s 3% úroky od 1. 7. 1994 do 14. 7. 1994 a s 16% úroky od 15. 7. 1994 do zaplacení, dále pro náklady předcházejícího řízení 7.435,-Kč a pro náklady exekuce, jež budou teprve stanoveny, exekuci a jejím provedením pověřil oprávněnou navrženého exekutora. Měl za to, že předpoklady ve smyslu ustanovení a násl. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), byly v dané věci splněny, a to včetně existence podkladového rozhodnutí (titulu), ohledně kterého - oproti tvrzením obsaženým v odvolání - uzavřel, že povinnému bylo řádně doručeno.

Povinný (mající právnické vzdělání) i manželka povinného (posléze zastoupena advokátem) ve včasném dovolání namítli, že „prokazatelně“ nedošlo k doručení exekučního titulu povinnému, neboť povinný při nahlédnutí do příslušného nalézacího spisu na doručence dokládající doručení titulu shledal podpis, který není jeho vlastnoručním podpisem, v důsledku čehož uvedené rozhodnutí není v právní moci a „do dnešního dne není, nemůže být vykonatelné“.

Podle platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona.

Podle § 236 o.s.ř lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle odst. l písm. c/, odst. 2 je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení a 3 zde platí obdobně.

Z toho plyne (oproti zřejmému očekávání dovolatelů), že dovolání proti těmto usnesením není přípustné bez dalšího, nýbrž jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v až c/

Jelikož napadené usnesení není měnícím ( ), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno ( ), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení

Aby mohlo být dovolání přípustné podle , musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Dovolatelé, patrně vycházejíce z jiného názoru, tuto podmínku pominuli, a důvody, pro které by napadené rozhodnutí mělo mít tuto kvalitu, dovolacímu soudu nepředložili.

Hodnocením samotných námitek, uplatněných v dovolání, k takovému závěru dospět nelze.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje proto ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (, věta první, ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

Námitky existence vad řízení podřaditelné dovolacímu důvodu podle , i kdyby tvrzenými vadami bylo řízení vskutku postiženo, stejně jako námitky proti skutkovým zjištěním (srov. ), jsou proto - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné.

Právě ty však tvoří těžiště argumentace, již dovolatelé užili proti závěrům odvolacího soudu; jejich podstatou je totiž nesouhlas se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že vykonávané rozhodnutí bylo povinnému doručeno. Proto není ani právní otázky (otevřené dovoláním), jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném důsledku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což ustanovení naopak předpokládá).

O rozpor s hmotným právem ve smyslu zde jít nemůže, neboť napadené rozhodnutí vychází z ustanovení práva procesního ( a násl., a násl. ).

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, nejsou dovolání přípustná ani podle § 237 odst. 1 písm c/, odst. 3 os.ř.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud nemohl než podle , věty první, odmítnout.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle a násl. .

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26.ledna 2006

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu