Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 100/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Podkladem odsuzujícího výroku se stalo zjištění, že obviněný v době od 1. 8. 2003 do 11. 8 2003 v Brně na základě dohody o provedení práce neoprávněně odebral prostřednictvím svěřené karty celkem 729,96 listrů nafty v hodnotě 15.384,66 Kč a autopříslušenství v hodnotě 2.103,90 Kč, čímž způsobil obchodní společnosti A. B., a. s., škodu ve výši 17.488,56 Kč.

Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný D. S. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v rozsahu odpovídajícím rozhodnutí o vině, jak je zřejmé z jeho námitek týkajících se objektivní i subjektivní stránky trestného činu. V důsledku toho podal dovolání i v rozsahu odpovídajícím rozhodnutí o trestu a o náhradě škody. Namítl, že nemohl zpronevěřit 123 litrů nafty, kterou spotřeboval v rámci služebních cest, na které byl vyslán zaměstnavatelem. Poukázal na záznamy o provozu vozidla, z nichž vyplývá počet ujetých kilometrů a množství spotřebované nafty, a vytkl, že byl uznán vinným v rozporu s obsahem těchto listin. Uvedl, že do rozsahu trestného činu byl nesprávně zahrnut také nákup zboží uskutečněný v době, kdy kartu už neměl k dispozici. S odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se obviněný domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby sám ve věci znovu rozhodl. V tomto ohledu obviněný navrhl, aby mu Nejvyšší soud uložil mírnější trest a povinnost k náhradě škody jen ve výši 2.468,70 Kč.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Obviněný uzavřel s obchodní společností A. B., a. s., dohodu o provedení práce, podle které v době od 1. 8. 2003 do 11. 8. 2003 vykonával práci označenou jako výpomoc při rozvozu zboží. V této souvislosti mu bylo svěřeno motorové vozidlo a karta k čerpání pohonných hmot. V souladu s obsahem záznamů o provozu vozidla (č. l. 17 – 22 spisu) je namístě závěr, že obviněný převzal vozidlo s počátečním stavem nafty 66 litrů, dále že v rámci provozu vozidla nakoupil dvakrát naftu v množství 75 litrů a 20 litrů. To znamená, že v rámci provozu vozidla obviněný disponoval s naftou v množství celkem 161 litrů. Ze zápisu o fyzické inventuře pohonných hmot (č. l. 23 spisu) vyplývá, že když obviněný práci pro zaměstnavatelskou obchodní společnost ukončil, byl stav nafty v nádrži vozidla 33 litrů. Porovnáním těchto údajů vychází závěr, že při výkonu práce obviněný spotřeboval 128 litrů nafty. To v podstatě koresponduje s výsledkem, který vychází z dílčích údajů o ujetých kilometrech a spotřebovaném množství nafty, tak jak jsou tyto údaje zachyceny podrobně podle jednotlivých dnů v záznamech o provozu vozidla. Souhrn těchto údajů svědčí o tom, že obviněný celkem ujel 816 kilometrů a spotřeboval 123 litrů nafty. Rozdíl 5 litrů je v uvažovaných souvislostech nepodstatný.

Městský soud v Brně zjistil rozsah, v němž obviněný čerpal na svěřenou kartu naftu mimo rámec vykonávané práce, z přehledu jednotlivých případů čerpání, který zpracovala Č. s. p. p. k., a. s. (č. l. 9 spisu), a evidentně do tohoto rozsahu nezahrnul nejen počátečních 33 litrů nafty v nádrži v době, kdy obviněný vozidlo převzal, ale ani dva případy čerpání, které byly uskutečněny v rámci výkonu práce obviněným, tj. čerpání 75 litrů dne 6. 8. 2003 a čerpání 20 litrů dne 11. 8. 2003, tj. celkem 95 litrů. V době od 6. 8. 2003 do 11. 8. 2003 tak zbývá šest případů čerpání nafty v množství 727,96 litrů v ceně 15.348,66 Kč (Městský soud v Brně v rozsudku nepřesně uvedl 729,96 litrů v ceně 15.384,66 Kč, vycházeje patrně ze stejně nepřesné zprávy obchodní společnosti A. B., a. s., na č. l. 24 spisu).

Je tedy jasné, že Městský soud v Brně do zjištěného rozsahu zpronevěřené nafty nezahrnul namítaných 123 litrů, které obviněný spotřeboval v rámci skutečného výkonu práce.

Městský soud v Brně do rozsahu trestného činu zahrnul jen ty nákupy nafty a autopříslušenství, které obviněný podle jeho zjištění uskutečnil mimo rámec výkonu práce pro zaměstnavatele, to znamená nákupy, které obviněný uskutečnil pro sebe a při kterých k placení neoprávněně použil kartu svěřenou zaměstnavatelem. Toto jednání obviněného evidentně vykazuje znaky trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Jednáním obviněného byly znaky uvedeného trestného činu naplněny nejen po objektivní stránce, ale i z hlediska subjektivní stránky, tj. úmyslu. Obviněný v dovolání uplatnil jen paušálně formulovanou námitku o tom, že znaky trestného činu nenaplnil, aniž blíže uvedl, v jakém konkrétním směru skutková zjištění Městského soudu v Brně znakům trestného činu neodpovídají.

K námitce obviněného, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba, podle které kartu vrátil zaměstnavateli dne 11. 8. 2003 v dopoledních hodinách, Nejvyšší soud nijak nepřihlížel. Ze strany obviněného jde o polemiku se zjištěním Městského soudu v Brně, že obviněný měl kartu ve své dispozici ještě uvedeného dne večer, kdy s jejím použitím uskutečnil nákupy ve svůj prospěch, a o polemiku se způsobem, jímž soud hodnotil důkazy. Uvedené námitky nespadají pod zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že se jedná o právní posouzení toho skutkového stavu, který zjistil soud a jehož změny se nelze cestou dovolání domáhat. Do rámce uvažovaného dovolacího důvodu spadají jen právní námitky proti kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, a nikoli skutkové námitky směřující ke změně skutkových zjištění soudu a k jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu.

Zjevně neopodstatněné dovolání obviněného Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání.

Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že se z podnětu dovolání, pokud bylo založeno na námitkách odpovídajících zákonnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., meritorně zabýval výrokem o vině obviněného, třebaže obviněný podal odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně výslovně jen proti výroku o trestu a Krajský soud v Brně nepřezkoumal výrok o vině. Obviněný sice výslovně své odvolání zaměřil jen proti výroku o trestu, avšak mimo jiné namítal, že výrok o trestu byl ovlivněn nesprávným zjištěním výše způsobené škody, a domáhal se změny tohoto zjištění. Z toho je patrno, že na adresu výroku o vině vytýkal vady, které měly svůj původ ve výroku o vině. Krajský soud v Brně proto byl podle § 254 odst. 2 tr. ř. povinen přezkoumat i výrok o vině. V důsledku tohoto rozsahu přezkumné povinnosti Krajského soudu v Brně, byť ji tento soud nesplnil, se Nejvyšší soud na podkladě dovolání obviněného zabýval výrokem o vině. Tento postup Nejvyššího soudu proto není v rozporu s rozhodnutím publikovaným pod č. rozh. tr., podle něhož není přípustné dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumal podle tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat podle , 3 tr. ř.

Nad rámec samotného rozhodnutí o dovolání považuje Nejvyšší soud za potřebné poznamenat k délce dovolacího řízení tolik, že ačkoli obviněný podal dovolání u Městského soudu v Brně dne 15. 11. 2004, tento soud předložil věc Nejvyššímu soudu až dne 24. 1. 2006. K průtahům tedy nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. ledna 2006

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec