Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 66/2006

U S N E S E N Í

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. , byl obviněný J. Z. uznán vinným pod bodem 1) trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a pod bodem 2) trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 3 tr. zák., kterých se dopustil tím, že

1) společně s obviněnými D. B., J. M., A. S. a M. S. po předchozí dohodě dne 21. 1. 2003 v přesně nezjištěné době po 19.00 hod. v P., v úmyslu získat peněžní hotovost, napadli fyzicky údery pěstí do hlavy a těla poškozeného F. P., donutili ho nasednout do vozu Toyota Combi bílé barvy, které užíval D. B., tímto vozem a vozem obviněného S., který řídil obviněný M., ho nakonec pod pohrůžkou zabití a pohrůžkou plynovou pistolí dovezli do S. ul. v P., kde přechodně bydlel, aby zde vyzvedl hotovost ve výši 200.000,- Kč, což učinil, tuto pak ihned obviněným vydal a tito se o ni podělili.

2) spolu s obviněnými L. K. a M. S. po předchozí dohodě vnikli dne 5. 10. 2001 kolem 8.45 hod. v P. – U., ul. V B., do domu manželů V. Z. tak, že obvinění S. a Z. v přestrojení za policisty zazvonili u dveří domu a když jim poškozená V. V. Z. otevřela, tak ji oba zatlačili do předsíně, kde ji strhli na podlahu, zacpali jí ústa a přelepili jí ruce a oči lepící páskou, obviněný S. prohledal blízkou pracovnu, kde vypáčil zásuvku psacího stolu a odcizil z ní finanční hotovost ve výši 220.000,- Kč, načež s penězi z bytu utekli před dům, odkud ujeli přistaveným motorovým vozidlem nezjištěné značky, které řídil obviněný K., zajišťující únik z místa činu, a to přesto, že obviněný K. dne 13. 10. 1998 vykonal trest odnětí svobody v trvání 4 let a 6 měsíců ve věznici s ostrahou, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 19. 9. 1994, sp. zn. , za trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2, 3 tr. zák.

Za tyto trestné činy byl obviněný J. Z. odsouzen podle § 234 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let, přičemž pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Dále byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost společně s obviněnými L. K. a M. S. zaplatit na náhradě škody manželům V. a Ch. D. P. J. V. Z., oba bytem P., ul. V B., částku ve výši 220.000,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený F. P., bytem P., ul. P., odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Tento rozsudek soudu prvního stupně napadli všichni obvinění včetně J. Z. odvoláními, z jejichž podnětu Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. , tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl mimo jiné ohledně obviněného J. Z. tak, že jej uznal vinným pod bodem 1. trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a pod bodem 2. trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 3 tr. zák., které spáchal tím, že

1. spolu s obviněnými D. B., J. M., A. S. a M. S. dne 21. února 2003 v přesně nezjištěné době po 19.00 hod. v P., ul. O., v úmyslu získat peněžní hotovost, obvinění A. S., M. S. a J. Z. napadli fyzicky údery pěstí do hlavy a těla poškozeného F. P., donutili ho nasednout do vozidla Toyota Combi bílé barvy, které užíval a řídil obviněný D. B., tímto vozem a automobilem obviněného A. S., tov. zn. Mercedes, který řídil obviněný J. M., ho nakonec pod pohrůžkou zabití a pohrůžkou plynovou pistolí odvezli do K., kde byl za použití fyzického násilí přinucen nastoupit do vozidla Mercedes a v přítomnosti obviněných J. M., A. S. a M. S. byl přivezen k poliklinice v P., kde obvinění J. M. a M. S. z vozidla vystoupili, přičemž poškozený F. P. byl obviněným A. S. odvezen do P. ul. v P. a zde si od své manželky bez přítomnosti obviněného A. S. vyzvedl klíče od bytu a poté jej obviněný A. S. odvezl do S. ul. v P., kde poškozený F. P. sám odešel do svého bytu a přinesl finanční hotovost v částce 200.000,- Kč, kterou předal obviněným, a tito se o ni podělili.

2. spolu s obviněnými L. K. a M. S. společně po předchozí dohodě a po rozdělení úkolů za vedení M. Š. vnikli dne 5. 10. 2001 kolem 8.45 hod. v P – U., ul. V B., do domu manželů V. Z. tak, že obvinění M. S. a J. Z. v přestrojení za policisty zazvonili u dveří domu a když jim poškozená V. V. Z. otevřela, tak ji oba zatlačili do předsíně, kde ji strhli na podlahu, zacpali jí ústa a přelepili jí ruce a oči lepící páskou, obviněný M. S. prohledal blízkou pracovnu, kde vypáčil zásuvku psacího stolu a odcizil z ní finanční hotovost ve výši 220.000,- Kč, načež s penězi z bytu utekli před dům, odkud ujeli přistaveným motorovým vozidlem nezjištěné značky, které řídil obviněný L. K., zajišťující únik z místa činu, a to přesto, že obviněný L. K. dne 13. 10. 1998 vykonal trest odnětí svobody v trvání 4 let a 6 měsíců ve věznici s ostrahou, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 19. 9. 1994, sp. zn. , za trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2, 3 tr. zák.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. , podal obviněný J. Z. prostřednictvím obhájkyně JUDr. J. V. dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento dovolací důvod dále odůvodnil tím, že odvolací soud pochybil, pokud nepřezkoumal tu skutečnost, že v jednání obviněných pod bodem 2. skutkové věty chybí znak organizované skupiny, když i vrchní státní zástupce při veřejném zasedání před soudem druhého stupně se domníval, že nejsou splněny náležitosti a požadavky trestního řádu (správně trestního zákona) pro organizovanou skupinu. Dovolatel také namítl, že dokazování ohledně jeho osoby nesměřovalo k objasnění tohoto znaku – organizované skupiny a tento v rozsudcích soudů obou stupňů i v jejich odůvodněních absentuje. Odvolací osud také neuvedl vymezení znaku organizované skupiny ani o které důkazy své závěry opřel, když tento znak chybí i ve výroku samém.

V závěru dovolání obviněný J. Z. navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. , a přikázal Vrchnímu soudu v Praze tuto věc znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného J. Z. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. dne 16. 12. 2005 pod sp. zn. 1 NZO 1329/2005, ve svém vyjádření ze dne 16. 1. 2006 uvedl, že údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. být nemohou. Pokud pak obviněný J. Z. namítl, že jeho jednání ve spojení s ostatními spoluobviněnými nenaplňuje znak organizované skupiny a že vyjádření tohoto znaku neobsahuje ani skutková věta výroku o vině v napadeném rozsudku, je tato námitka zjevně neopodstatněná, když skutková věta začíná slovy „společně po předchozí dohodě a po rozdělení úkolů za vedení M. Š. …“, což dostatečně vystihuje vztah pachatelů ke spáchanému skutku a ke vzájemné spolupráci při jeho spáchání a odpovídá to i ustálené definici organizované skupiny. Z těchto důvodů státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud ČR o dovolání obviněného rozhodl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. tak, že se toto dovolání odmítá, a současně navrhl, aby tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.

Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Z těchto důvodů nemohl Nejvyšší soud přihlížet k samotným skutkovým námitkám obviněného týkajícím se odlišného hodnocení důkazů a z nich vyplývajících skutkových okolností případu uváděných obviněným v rozporu se skutkovým zjištěním učiněným soudy obou stupňů.

V rámci své jediné právně relevantní námitky dovolatel zpochybnil správnou právní kvalifikaci jím spáchaného skutku, jak byl soudem zjištěn, a to svou výtkou, že v jednání obviněných pod bodem 2. skutkové věty napadeného rozsudku, které odvolací soud kvalifikoval jako trestné činy loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 3 tr. zák., chybí znak organizované skupiny.

Trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. spáchá ten, kdo proti jinému užije násilí, nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, a zároveň tento čin spáchá jako člen organizované skupiny. Organizovanou skupinou se rozumí sdružení více osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho nebezpečnost pro společnost (srov. č. 53/1976-II. a č. rozh. tr.). Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter a tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý, jednorázový trestný čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena skupiny nebo výslovné přistoupení ke skupině. Postačí, že se pachatel do skupiny fakticky včlenil a aktivně se na její činnosti podílel. Soudní praxe vyžaduje, aby šlo o sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob (srov. č. rozh. tr.).

Jak Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu zjistil, dovolatelem uvedenou námitkou se i přes jeho negativní tvrzení již ve značné míře zabýval soud druhého stupně, neboť ji dovolatel uplatňoval i v rámci odvolání. Odvolací soud po zrušení rozsudku soudu prvního stupně ve skutkové větě výroku o vině pod bodem 2) napadeného rozsudku vyjádřil v návaznosti na vymezení skutku v tomto zrušeném rozsudku mimo jiné také předmětný zákonný znak dané skutkové podstaty, když výslovně zmínil, že zde uvedeného jednání se obviněný spolu s ostatními spoluobviněnými dopustil tak., že obvinění „…L. K., M. S. a J. Z. společně po předchozí dohodě a po rozdělení úkolů za vedení M. Š. vnikli dne 5. 10. 2001 …do domu manželů V. Z. tak, že M. S. a J. Z. v přestrojení za policisty zazvonili u dveří domu a když jim poškozená V. V. Z. otevřela … tak ji oba zatlačili do předsíně, kde ji strhli na podlahu, zacpali jí ústa a přelepili jí ruce a oči lepící páskou, M. S. prohledal blízkou pracovnu, kde vypáčil zásuvku psacího stolu a odcizil z ní finanční hotovost ve výši 220.000,- Kč, načež s penězi z bytu utekli před dům, odkud ujeli přistaveným motorovým vozidlem nezjištěné značky, které řídil obviněný L. K., zajišťující únik z místa činu, …“. Již z takto popsaného jednání obviněných jasně vyplývá pro organizovanou skupinu charakteristická a zákonem požadovaná určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy, plánovitost a koordinovanost, neboť skupinu koordinoval a vedl M. Š., z jednání každého z obviněných je zřejmé rozdělení jejich jednotlivých rolí a taktéž i připravené zajištění dopravy z místa činu potvrzuje závěr odvolacího soudu o naplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., tedy že tato byla spáchána členy organizované skupiny. Odvolací soud se k tomuto svému právnímu závěru vyčerpávajícím způsobem vyjádřil zejména na straně 14 a 15 rozsudku ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. , kde z právního hlediska rozebral znaky zákonného pojmu „organizovaná skupina“ a na straně 15 tohoto svého rozhodnutí poté k jednání pod bodem 2. výroku o vině předmětného rozhodnutí rozvedl, že v tomto směru soud prvního stupně nepochybil ani v oblasti skutkových zjištění ani při rozhodování o právní kvalifikaci, neboť obvinění L. K., M. S. a J. Z. užili násilí vůči poškozené V. V. Z. a zmocnili se finanční hotovosti ve výši 220.000,- Kč, když přitom zejména z výpovědi M. S.., která je potvrzována výpovědí svědkyně poškozené V. V. Z., je patrno, že zde došlo k takovému seskupení více osob, pro něž je charakteristické určité rozdělení činností, plánovitost a soustavnost, navíc při činu obžalovaní užili násilí a čin každý z nich spáchal nejméně se dvěma osobami, tedy šlo o uskupení nejméně tří trestně odpovědných osob.

Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem odvolacího soudu a neshledal proto důvod k tomu, aby dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a přikázal věc některému ze soudů nižších stupňů k novému projednání a rozhodnutí, když postupem odvolacího soudu došlo k náležitému upřesnění skutkové věty výroku o vině původně vymezené v rozsudku soudu prvního stupně tak, aby přesně vyjadřovala všechny znaky skutkové podstaty trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. včetně znaku „spáchání činu členem organizované skupiny“. Skutkové závěry soudu prvního stupně a na ně navazující právní závěry odvolacího soudu ohledně viny obviněného J. Z. jsou proto zcela jednoznačné a nepochybně svědčí o vině obviněného v rozsahu, jak byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. , uznán vinným.

Nejvyšší soud s ohledem na všechny skutečnosti uvedené výše dospěl k závěru, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. , nevykazuje takové vady, pro které by je bylo nutno z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny otázky a skutečnosti rozhodné z hlediska skutkových zjištění a s jeho skutkovými závěry se pak v zásadě ztotožnil i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který po řádném a důkladném přezkoumání rozhodnutí nalézacího soudu, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. , v celém rozsahu z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. zrušil a nově sám ve věci rozhodl, přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi pro uvedený dovolací důvod relevantními námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení. Je nutno zdůraznit, že námitky uvedené obviněným v dovolání jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými v tomto směru v rámci řízení před soudem druhého stupně.

Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, a s tím, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí vytýkanými vadami, neboť dovolatelem namítaná pochybení byla odstraněna již v rámci řízení před soudem odvolacím. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě dovolání obviněného J. Z. o dovolání zjevně neopodstatněné, neboť v podstatě jen opakuje námitky uplatňované obviněným již v řízení před soudem druhého stupně, s kterými se tento soud již dostatečně a správně vypořádal, a proto je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, přičemž tak učinil v souladu s návrhem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.]

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. ledna 2006

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.