Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2123/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Chebu (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. 3. 2004, č.j. -66 [poté, co jeho zamítavý rozsudek ze dne 17. 3. 2003, č.j. -47, byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni (soudu odvolacího) ze dne 2. 9. 2003, č.j. -57, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení] zamítl žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu žalovaných k bytu č. 20, I. kategorie, sestávajícímu ze dvou pokojů a kuchyně s příslušenstvím, v Ch., D. 3 (dále „předmětný byt“ nebo „byt“); dále rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že nebylo prokázáno naplnění výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. h) obč. zák. uplatněného ve výpovědi dané pronajímatelem zprvu 1. žalované a poté, co po podání žaloby uzavřela manželství, též 2. žalovanému, jehož vstup do řízení na straně žalované připustil usnesením ze dne 2. 11. 2001, č.j. -17. Při posouzení otázky naplnění výpovědního důvodu ke dni doručení výpovědi 2. žalovanému (ke dni 8. 11. 2001), jak mu to uložil ve zrušujícím usnesení odvolací soud, vycházel z výsledků dokazování provedeného před vydáním v pořadí prvního rozsudku, v němž zkoumal naplnění daného výpovědního důvodu ke dni doručení výpovědi 1. žalované (ke dni 13. 12. 2000).

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 1. 7. 2004, č.j. -80, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura 7/1997) setrval na právním názoru, že v dané věci je nutno posuzovat naplnění výpovědního důvodu ke dni jejího doručení druhému z manželů (2. žalovanému). Pokud jde o hodnocení důkazů a závěry z nich učiněné, odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Uvedl, že i pokud by jeho závěr, že pro posouzení existence uplatněného výpovědního důvodu je rozhodný okamžik doručení výpovědi 2. žalovanému, nebyl správný, tj. že rozhodný je okamžik doručení výpovědi 1. žalované, pak ani v tomto případě nebylo provedenými důkazy jednoznačně prokázáno jeho naplnění.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odůvodnil podle a v němž uplatnil dovolací důvody podle a odst. 3 Naplnění prvního dovolacího důvodu spojuje dovolatel s „určením okamžiku existence výpovědního důvodu u výpovědi z nájmu bytu“. Popisuje průběh řízení v dané věci a uvádí, že v judikatuře Nejvyššího soudu nebyla dosud řešena otázka, ke kterému okamžiku je třeba zjišťovat existenci výpovědního důvodu v případě, že dosavadní výlučný nájemce bytu, jemuž byla výpověď již doručena, uzavře v průběhu řízení o přivolení k výpovědi manželství. Vyjadřuje nesouhlas s právním názorem, z něhož při posuzování dané otázky vycházel odvolací soud, poukazuje na odlišný závěr, který byl přijat v označených rozhodnutích Krajských soudů v Plzni a v Hradci Králové, podle něhož jde o zvláštní druh singulární sukcese, a dovozuje, že existence výpovědního důvodu v dané věci měla být zkoumána ke dni doručení výpovědi první žalované. Odvolacímu soudu dále vytýká, že jeho rozhodnutí je – co do závěru, že i pokud by mělo být naplnění výpovědního důvodu zkoumáno k okamžiku doručení výpovědi 1. žalované, nebylo v řízení prokázáno, že by byl k tomuto okamžiku dán – nepřezkoumatelné, neboť nelze zjistit, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; v této souvislosti poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. . Dovolatel má za to, že odvolací soud v podstatě rozhodoval o jiném skutku než soud prvního stupně, v čemž spatřuje naplnění výpovědního důvodu podle Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Podle čl. II bodu 3. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno dne 1. července 2004, Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou , (dále opět jen „ “).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c)

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nepřichází v úvahu ustanovení , neboť soud prvního stupně rozhodl ve svém rozsudku potvrzeném dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu stejně jako ve svém v pořadí prvním rozsudku, tj. žalobu zamítl, zbývá posoudit přípustnost dovolání podle , z něhož ji dovozuje dovolatel.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu ustanovení je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.

Zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na právním závěru, že není dán výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. h) obč. zák., opírajícím se o skutkový závěr, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaní předmětný byt bez vážných důvodů (k datu doručení výpovědi 1. žalované ani k datu doručení výpovědi 2. žalovanému) neužívali, resp. užívali jej jen občas. Uvedený právní závěr zpochybňuje dovolatel námitkami směřujícími proti nesprávnému (neúplně) zjištěnému skutkovému stavu věci, což vyplývá i z výslovného uplatnění dovolacího důvodu podle

Dovolatel tu však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) - přípustné ( ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Nelze-li prostřednictvím skutkových námitek zpochybnit skutkový závěr odvolacího soudu, na němž – v konečném důsledku – spočívá zamítavý rozsudek odvolacího soudu, nemůže založit přípustnost dovolání ani otázka, s níž dovolatel spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí; za tohoto stavu (i s přihlédnutím k tomu, že otázka procesního účastenství 2. žalovaného byla v řízení k návrhu žalobce vyřešena postupem podle ) se dovolací soud nezabýval ani argumentací týkající se případné singulární sukcese.

Pokud pak dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné, je třeba uvést, že k tzv. jiným vadám řízení ( ), jakož i k vadám uvedeným v , a b) a , dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; sama o sobě však takováto vada, i kdyby byla dána, přípustnost dovolání podle nezakládá.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalobce podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , , a o skutečnost, že žalovaným nevznikly v této fázi řízení náklady, na jejichž náhradu by měli právo vůči žalobci.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. ledna 2006

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v. r.

předsedkyně senátu