Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2256/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 27.5.2005, č.j. -27, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 3.3.2005, č.j. -15, jímž tento soud zamítl žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu bytu č. 1 o vel. 2+1 s příslušenstvím, umístěného v přízemí domu čp. 126 v P. ulici ve S. n. N., kterou dal žalobce žalovanému dne 18.12.2004; současně odvolací soud rozhodl o nákladech tohoto řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Odvolací soud v odůvodnění zejména uvedl, že přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem podle ve znění účinném do 31.3.2005 a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Odvolací soud se shodl se soudem prvního stupně v tom, že žalobce jednoznačně skutkově vymezil důvody podávané výpovědi tak, že žalovaný dluží na nájemném za období od 8/2004 do 10/2004 částku 6.477,- Kč, když v tomto spatřoval naplnění výpovědního důvodu podle obč. zák., a stejně skutkově vymezena byla i výpověď žalobce z nájmu bytu, která byla součástí podané žaloby. Dle odvolacího soudu je z podané výpovědi jednoznačně zřejmé, že žalobce vymezil žalobu konkrétním obdobím, za něž nájemné nebylo zaplaceno a nelze tedy dodatečně měnit skutkové vymezení výpovědi, k níž má soud přivolit. Odvolací soud dospěl k závěru, že z žalobcem tvrzené platební nekázně žalovaného v období od 8/2003 do 6/2004 nelze dovodit naplnění tvrzeného výpovědního důvodu, neboť ke dni podání žaloby byl již dluh za toto období žalovaným zaplacen. Pokud bylo dále v průběhu řízení zjištěno, že žalovanému rovněž vznikl dluh na nájemném za měsíc 11/2004, pak dle odvolacího soudu tento dluh vznikl až v průběhu řízení, ke dni podání výpovědi (12.11.2004) nebylo nájemné za 11/2004 splatné, když jeho splatnost nastala až dnem 30.11.2004. Žalovaný navíc obdržel výpověď směřující k ukončení nájemního vztahu až dne 18.12.2004 a dluh na nájemném za měsíce 8/2004 a 9/2004 i za měsíc 11/2004 zaplatil již 17.12.2004 a nelze tedy dle odvolacího soudu dovodit, že by i při případném obecném vymezení výpovědního důvodu, byly naplněny zákonné předpoklady ust. obč. zák. pro podání výpovědi z nájmu konkrétního bytu. Odvolací soud navíc uvedl, že s ohledem na pochybnosti o tom, zda se adresát zásilky, obsahující jak žalobu, tak výpověď z nájmu bytu, zdržoval v době doručení v místě doručení, dospěl k závěru, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro náhradní doručení žaloby a výpovědi z nájmu bytu a vycházel proto shodně jako soud prvního stupně z faktického doručení obou úkonů ke dni 18.12.2004.

Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Dovoláním ze dne 17.8.2005, doručeným soudu prvního stupně dne 18.8.2005, napadl žalobce výše uvedené rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné dle ust. a dovolací důvod spatřuje v ust.

V dovolání žalobce zejména uvedl, že již v žalobě uvedl, že žalovaný má již zhruba 2 roky problémy s řádným a včasným placením nájmu a úhrad za služby spojené s užíváním bytu. Prokázal, že žalovaný mu dlužil na nájemném za období od 8/2003 do 1/2004 částku 12.954,- Kč a tento svůj dluh uhradil až dne 11.3.2004, dále mu dlužil na nájemném od 2/2004 do 6/2004 částku 10.795,- Kč a tento dluh zaplatil až dne 16.7.2004 a v době podání žaloby dlužil za období od 8/2004 do 10/2004 částku 6.477,- Kč a tento dluh dle dovolatele nebyl ke dni podání žaloby zaplacen. Dovolatel považuje za nesprávný závěr soudů obou stupňů, který nemá oporu v provedeném dokazování, spočívající v tom, že vymezil důvod výpovědi restriktivně jen tak, že žalovaný nezaplatil nájemné za období od 8/2004 do 10/2004, tedy pouze za tyto konkrétní 3 měsíce. Dovolatel má za to, že ve sporu prokázal, že žalovaný nezaplatil nájemné za období delší než 3 měsíce, protože je třeba přihlédnout i ke shora tvrzeným, prokázaným a žalovaným uznaným skutečnostem, tedy k tomu, že platební nekázeň žalovaného byla delší a trvalejší, než jak uvedly soudy obou stupňů. Dle dovoletele je judikatura konstantní a ustálená a lze z ní dovodit, že požadavku určitosti výpovědi z důvodu dle ust. § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. neodporuje, je-li výpovědní důvod vymezen uvedením skutkových okolností, které jej zakládají, např. i tak, že „nájemce nezaplatil nájemné za dobu delší než tři měsíce“, aniž by přitom pronajímatel uvedl konkrétní měsíce, za něž nájemné nebylo zaplaceno. K výpovědi může soud přivolit pouze za předpokladu, jestliže ke dni doručení výpovědi nájemci byl takto skutkově vymezený důvod skutečně naplněn a pronajímatel v řízení o přivolení výpovědi prokáže svá tvrzení o skutečnostech, jimiž je výpověď odůvodněna (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.1.2001, sp. zn. , ze dne 8.6.1999, sp. zn. , ze dne 15.11.1999, sp. zn. ). Dle dovolatele měly soudy obou stupňů přihlédnout i k minulým obdobím, v nichž žalovaný nájemné neplatil. Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný, jak vyplynulo z obsahu spisu, se k dovolání žalobce nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem ve smyslu ust.

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c)

V posuzovaném případě není dovolání přípustné podle ust. , neboť žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.

Proti ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle ust. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu ustanovení je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.

V projednávané věci, dovolatel výslovně neformuloval právní otázku se kterou by spojoval zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že vymezil výpovědní důvod restriktivně jen tak, že žalovaný nezaplatil nájemné pouze za období 8/2004 až 10/2004 a nepřihlédl k jeho tvrzením o tom, že platební nekázeň žalovaného byla delší a trvalejší než tyto 3 měsíce a že tedy dospěl k závěru, že výpovědní důvod dle ust. § 711 odst. 1 písm d) obč. zák. nebyl naplněn.

Dovolatel tak dovolání v první řadě zpochybňuje skutkový stav, na jehož základě odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce v žalobě a zároveň i ve výpovědi nájmu bytu vymezil období za neplacení nájemného pouze obdobím od 8/2004 do 10/2004 a teprve následně zpochybňuje právní důsledky tohoto skutkového stavu (právní posouzení). Svůj nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, zakládá na nesouhlasu s provedeným dokazováním, které považuje za nesprávné a neúplné.

Skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle ust. a b) – přípustné ( ). V případě, kdy je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ust. ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Jestliže tedy dovolatel především zpochybňuje správnost (úplnost) skutkových zjištění soudů obou stupňů a pro účely posouzení věci podle obč. zák. nabízí vlastní skutkový stav, nemohou tyto námitky založit přípustnost dovolání podle

Pro úplnost pokládá dovolací soud za vhodné uvést, že odvolací soud se od ustálené judikatury neodchýlil, pokud právně posoudil zjištěný skutkový stav (žalovaný dlužil za nájemné za období od 8/2004 do 10/2004 a nájemné předtím, než mu byla doručena žaloba spolu s výpovědí z nájmu bytu v plné výši zaplatil) tak, že výpovědní důvod podle ust. § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. nebyl v daném případě naplněn (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.7.2001, sp. zn. uveřejněný v časopise Soudní judikatura, ročník 2002, sešit 2, pod. č. 26).

Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu není podle ust. přípustné a proto rozhodl tak, že dovolání podle ust. , věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , věty první, a tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. ledna 2006

JUDr. Ing. Jan H u š e k , v. r.

předseda senátu