Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2043/2005

U S N E S E N Í

Dovolání Mgr. P. R. se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 10.12.1997, č. j. -1, Obvodní soud pro Prahu 1 zahájil řízení o dědictví po K. R., zemřelém dne 14.11.1997 (dále též jen „zůstavitel“). Provedením úkonů v řízení o dědictví pověřil JUDr. M. N., notáře se sídlem v P.

Usnesením ze dne 19.11.2004, č.j. -421, Obvodní soud pro Prahu 1 určil obecnou cenu majetku, který měl zůstavitel v bezpodílovém spoluvlastnictví s pozůstalou manželkou Z. R. částkou 7.394.407,30 Kč a současně určil, co z tohoto majetku patří do dědictví po zůstaviteli a co patří pozůstalé manželce.

K odvolání Mgr. P. R. Městský soud v Praze usnesením ze dne 28.2.2005, č.j. -431, usnesení soudu prvního stupně změnil „jen v tom, že obecná cena majetku, který měl zůstavitel v bezpodílovém spoluvlastnictví s pozůstalou manželkou Z. R. ke dni úmrtí se určuje částkou 6.644.407,30 Kč, a dále se mění ve výrocích o tom, co z tohoto majetku paří do dědictví na straně aktiv a co připadá pozůstalé manželce Z. R., a to tak, že z výroků se v obou případech vypouští majetek uvedený pod položkou 11., tj. polovina pohledávky z titulu půjčky za poz. synem MUDr. K. R., ve výši k datu úmrtí zůstavitele 375.000,- Kč, která tak nepřipadá ani do aktiv dědictví ani pozůstalé manželce“; současně rozhodl, že „jinak se napadené usnesení potvrzuje“. Při změně usnesení soudu prvního stupně vycházel

ze závěru, že „se nelze ztotožnit s námitkou odvolatelky, že při jednání dne 23.4.2004 nedošlo ke shodě ohledně zařazení předmětné pohledávky do aktiv BSM, když sama nebyla tomuto jednání přítomna, neboť jednání byla přítomna její zástupkyně s plnou mocí pro celé řízení, která nevznesla žádné výhrady proti doplnění BSM o pohledávku vůči MUDr. K. R. ve výši 750.000,- Kč“; že „ustanovení procesních předpisů však nebrání tomu, aby účastník řízení o dědictví až do právní moci příslušného usnesení měnil svá tvrzení, např. i pokud jde o postoj k zařazení určitého majetku do aktiv dědictví, resp. aktiv BSM“; že „k tomu došlo i v této věci, když v odvolání proti usnesení dle , tj. dříve než bylo pravomocně rozhodnuto o obecné ceně majetku v BSM a o tom, co z tohoto majetku patří

do dědictví a co připadá pozůstalé manželce, vyjadřuje odvolatelka negativní stanovisko k zařazení předmětné pohledávky do BSM, zpochybňuje zmínku o této pohledávce v usnesení Policie jako dostatečný podklad pro zařazení pohledávky do BSM a poukazuje na to, že tato zmínka nedokazuje existenci pohledávky (resp. její neuhrazené poloviny) ještě v době úmrtí zůstavitele“; že „mezi pozůstalou manželkou a odvolatelkou jde tedy o sporné aktivum BSM“; že „v předmětné věci má spor o pohledávku 750.000,- Kč skutkový charakter“; protože „je v době rozhodování odvolacího soudu pohledávka 750.000,- Kč mezi účastnicemi skutkově sporná, odvolací soud napadené usnesení změnil tak, aby bylo v souladu s ustanovením poslední věty a , tj. tak, že k této sporné pohledávce nepřihlížel, nezahrnul ji do obecné ceny majetku v BSM (ta se v důsledku toho snižuje o 750.000,- Kč) a z výroku o tom, co z BSM patří do dědictví a co připadá pozůstalé manželce vypustil v obou případech položku 11., která se týkala rozdělení této pohledávky mezi dědice a pozůstalou manželku“.

Proti tomuto usnesení podala Z. R. dovolání. Namítá, že „dovolání směřuje proti nesprávnému právnímu posouzení otázky přípustnosti uvádění nových skutečností a důkazů v odvolacím řízení ve smyslu ustanovení ,

ve spojení s ustanovením “; že Mgr. P. R. „ve svém odvolání v podstatě pouze změnila svůj procesní postoj, tedy názor na to, zda předmětná pohledávka existuje či nikoli; jde tak pouze o změnu stanoviska dědičky ze závěti, kterým předmětnou pohledávku uznala za nespornou“; že „ustanovením je upravena otázka skutečností a důkazů, kterými má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně“; že

„o takovou skutečnost nebo důkaz se nejedná v případě, kdy účastník pouze změní svůj názor a odvolává svoje vlastní (shodné) prohlášení, v daném případě o aktivech dědictví a BSM“; že „vzhledem ke shodnému prohlášení obou účastníků (jejich zmocněnců) soud I. stupně správně zařadil předmětnou pohledávku vůči MUDr. K. R.

do aktiv dědictví a BSM“; že „účastník nemůže jako odvolací důvod uplatnit změnu svého stanoviska a shodného tvrzení, ze kterého soud I. stupně vycházel“; že „účastník má možnost uplatnit spornost aktiv a pasiv v řízení předcházejícím, nikoli v odvolání“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení

o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „“) a zůstavitel K. R. zemřel dne 14.11.1997, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. ) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „“).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde

o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné ( ), přezkoumal usnesení odvolacího soudu bez jednání ( věta první )

ve smyslu ustanovení a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Dovolatelka vyjadřuje v dovolání nesouhlas se změnou usnesení soudu prvního stupně provedenou dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu a namítá, že „účastník nemůže jako odvolací důvod uplatnit změnu svého stanoviska a shodného tvrzení, ze kterého soud I. stupně vycházel“; že „účastník má možnost uplatnit spornost aktiv a pasiv v řízení předcházejícím, nikoli v odvolání“. Tato námitka není opodstatněná.

Podle ustanovení , měl-li zůstavitel s pozůstalým manželem majetek v bezpodílovém spoluvlastnictví, soud rozhodne o obecné ceně tohoto majetku v době smrti zůstavitele a podle zásad uvedených v určí, co

z tohoto majetku patří do dědictví a co patří pozůstalému manželovi. Závisí-li rozhodnutí na skutečnosti, která zůstala mezi pozůstalým manželem a některým z dědiců sporná, postupuje soud podle § 175k odst. 3.

Podle ustanovení § 175m o.s.ř soud zjistí zůstavitelův majetek a jeho dluhy a provede soupis aktiv a pasív. Tím nejsou dotčena ustanovení § 175k odst. 3 a § 175l odst. 1 věta druhá.

Podle ustanovení o.s.ř na podkladě zjištění podle určí soud obecnou cenu majetku, výši dluhů a čistou hodnotu dědictví, popřípadě výši jeho předlužení v době smrti zůstavitele.

Podle ustanovení § 175k odst. 3 o.s.ř, jsou-li aktiva a pasíva mezi účastníky sporná, omezí se soud jen na zjištění jejich spornosti; při výpočtu čistého majetku k nim nepřihlíží.

Manželství zaniká smrtí nebo prohlášením jednoho z manželů za mrtvého ( zákona o rodině). Zánikem manželství zanikne i bezpodílové spoluvlastnictví manželů ( ve znění účinném ke dni smrti zůstavitele, dále jen „obč. zák.“). Měl-li zůstavitel s pozůstalým manželem majetek v bezpodílovém spoluvlastnictví, zjišťuje soud (soudní komisař) jeho rozsah a obecnou cenu v době zániku bezpodílového spoluvlastnictví (v době smrti zůstavitele) a provádí jeho vypořádání podle zásad uvedených v ( obč. zák.).

Při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví soud určí, co z tohoto majetku patří do dědictví a co patří pozůstalému manželovi; vychází přitom z ustanovení § 150 obč. zák. Smyslem vypořádání je určit, které z věcí, práv nebo z jiných majetkových hodnot náležejících do bezpodílového spoluvlastnictví, popřípadě jaká jejich část (podíl), tvoří předmět dědictví a které z nich, popřípadě jaká jejich část (podíl), připadají pozůstalému manželovi; případný rozdíl je třeba vyrovnat tzv. náhradovou pohledávkou, která se zařadí do soupisu aktiv nebo pasív dědictví. Při tomto určení je třeba dát, pokud je to dobře možné, přednost rozdělení jednotlivých věcí, práv a jiných majetkových hodnot mezi dědictví a pozůstalého manžela před přikazováním podle ideálních podílů na těchto věcech nebo jiných majetkových hodnotách. Cílem je zabránit nežádoucímu podílovému spoluvlastnictví mezi dědici a pozůstalým manželem a případným sporům, které by z takového vypořádání mohly v budoucnu vzniknout.

Při zjišťování, které věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty patřily

do bezpodílového spoluvlastnictví, jaké měli manželé společné závazky, co každý

z manželů vynaložil ze svého na společný majetek nebo co bylo ze společného majetku vynaloženo na jejich ostatní majetek, soud vychází nejen z tvrzení a výpovědí účastníků řízení nebo z důkazů jimi navržených; protože jde o řízení, které může být zahájeno

i bez návrhu, je soud povinen provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění rozhodných skutečností (srov. ). Získaná skutková zjištění soud posoudí podle právních předpisů; do aktiv a pasív bezpodílového spoluvlastnictví lze sepsat jen takový majetek (dluh), o němž bylo zjištěno (jak po stránce skutkové, tak i po stránce právní), že náležel do bezpodílového spoluvlastnictví. Při tomto svém postupu soud současně musí přihlížet k tomu, že u těch aktiv nebo pasív bezpodílového spoluvlastnictví, která jsou mezi pozůstalým manželem a některým z dědiců sporná, se smí omezit jen

na zjištění spornosti. Uvedené ve svých důsledcích znamená, že soud je sice povinen zjistit majetek a dluhy bezpodílového spoluvlastnictví (a to i pomocí důkazů, které účastníci nenavrhli), avšak s výjimkou těch aktiv (tj. jednotlivých majetkových hodnot) a těch pasív (tj. jednotlivých dluhů), které jsou mezi pozůstalým manželem a některým

z dědiců sporné. Protože se soud u sporných aktiv a pasív bezpodílového spoluvlastnictví v řízení o dědictví omezuje jen na zjištění jejich spornosti, nesmí provádět další (jiné) dokazování, kterým by tato spornost mohla být odstraněna (a to

i kdyby bylo účastníky navrhováno) a které by tak mohlo sloužit jako skutkový základ pro právní posouzení, zda sporné majetkové hodnoty nebo dluhy skutečně zůstaviteli patřily. Ustanovení odst. l věta druhá a tak uvedeným způsobem omezují (limitují) v dědickém řízení užití obecného ustanovení ,

k němuž jsou ve vztahu speciality.

Sporností aktiv nebo pasív bezpodílového spoluvlastnictví se ve smyslu ustanovení rozumí rozdílná (rozporná) tvrzení účastníků řízení

o skutečnostech, které jsou rozhodné pro posouzení (právní závěr), zda věc nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily zůstaviteli. Jsou-li údaje účastníků shodné nebo liší-li se jen v okolnostech, které nejsou pro právní hodnocení významné, nejde

o spor o aktiva nebo pasíva bezpodílového spoluvlastnictví. V případě, že účastníci mají jen rozdílný právní názor na otázku, zda věc nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily do bezpodílového spoluvlastnictví, nemůže se soud omezit na „zjištění spornosti“; na základě svého právního posouzení musí rozhodnout, zda patří nebo nepatří do dědictví.

Při určení obecné ceny majetku, který měl zůstavitel s pozůstalým manželem v bezpodílovém spoluvlastnictví ( ) tedy soud vychází

ze zjištění zůstavitelova majetku a jeho dluhů, promítnutého do soupisu aktiv a pasív bezpodílového spoluvlastnictví. K těm věcem nebo jiným majetkovým hodnotám, popřípadě dluhům, u nichž se omezil jen na zjištění jejich spornosti, při tomto svém rozhodování nepřihlíží.

Není-li soud oprávněn v dědickém řízení řešit spor mezi účastníky o skutkový základ rozsahu aktiv a pasív bezpodílového spoluvlastnictví, pak z toho mimo jiné logicky plyne, že se v tomto řízení neprokazují shodná tvrzení účastníků o tom, zda určitá věc nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily do bezpodílového spoluvlastnictví zůstavitele a pozůstalé manželky. Stejně jako soud vychází

z rozporných tvrzení účastníků (a omezí se v tomto případě jen na „zjištění spornosti“), není důvodu, aby nevzal za svá shodná tvrzení účastníků (srov. též ustanovení ).

Ze shodného tvrzení účastníků může soud v dědickém řízení samozřejmě vycházet jen tehdy, jestliže poskytují spolehlivý (z hlediska pro rozhodnutí významných skutečností) základ pro právní posouzení, zda určitá věc nebo jiné majetkové právo, popřípadě dluh patřily do bezpodílového spoluvlastnictví zůstavitele a pozůstalé manželky. Rovněž skutkové zjištění vyplývající ze shodných tvrzení účastníků je soud povinen posoudit podle právních předpisů a i v tomto případě do aktiv a pasív dědictví lze sepsat jen takový majetek (dluh), o němž bylo zjištěno (po stránce skutkové

i po stránce právní), že patřil do bezpodílového spoluvlastnictví zůstavitele a pozůstalé manželky.

Uvedený závěr má své opodstatnění také proto, že usnesení o obecné ceně majetku, který měl zůstavitel s pozůstalým manželem v bezpodílovém spoluvlastnictví a o vypořádání tohoto majetku ( ) nejsou - jde-li o věci, jiné majetkové hodnoty nebo dluhy v nich uvedené - pro třetí osoby závazné; vyplývá to z ustanovení

, resp. (nyní ) a také z ustanovení , podle kterého mimo případ, kdy byla provedena likvidace dědictví, nebrání usnesení soudu tomu, kdo nebyl účastníkem řízení

o dědictví, z něhož usnesení vzešlo, aby se domáhal svého práva žalobou. Nemůže-li mít výsledek dědického řízení vliv na právní poměry třetích osob, pak nemůže být - uvažováno také z hlediska hospodárnosti řízení - žádný důvod k tomu, aby soud

v dědickém řízení nevycházel ze shodných tvrzení účastníků, která obsahují všechny právně významné (rozhodné) skutečnosti, popřípadě aby řešil sporné otázky účastníků

s třetími osobami (byť se týkají zůstavitelova majetku nebo jeho dluhů)[srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2.3.1999, sp.zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 57, ročník 1999].

V řízení o dědictví se odvolání podle ve znění účinném ke dni smrti zůstavitele i ve znění aktuálně platném projednávají v systému úplné apelace. V těchto případech platí, že rozhodnutí soudu prvního stupně lze přezkoumat i na základě těch skutečností a důkazů, které v řízení před soudem prvního stupně uplatněny nebyly ( , , ve znění aktuálně platném). Z uvedeného je zřejmé, že ke shodě tvrzení o tom, zda určitá věc nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh, patřily do bezpodílového spoluvlastnictví zůstavitele a pozůstalého manžela mohou účastníci dospět kdykoli v řízení, tedy

i v řízení o odvolání. Stejně tak, kdykoli za řízení, tedy i v průběhu odvolacího řízení, může pozůstalý manžel, či některý z dědiců změnit své tvrzení o skutečnostech rozhodných pro posouzení, zda věc nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily do bezpodílového spoluvlastnictví zůstavitele a pozůstalého manžela, a naplnit tak předpoklady pro postup podle ustanovení

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je, z hlediska důvodů, pro které bylo proti tomuto usnesení podáno dovolání, správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení , nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání Z. R. podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. ledna 2006

JUDr. Roman Fiala, v.r.

předseda senátu