Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2166/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobkyň A) D. M. a B) S. Š., zastoupených advokátkou, proti žalovanému V. o. p. 025 N. J., s.p., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 44.229,70 Kč, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.5.2004, č.j. -139, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací shora uvedeným rozsudkem potvrdil výroky rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.11.2003, č.j. -115. Soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 28.432,- Kč oběma žalobkyním a rozhodl o nákladech řízení.

Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž rozhodnutím Pozemkového úřadu Okresního úřadu v N. J. ze dne 10.2.1995 byly žalobkyně uznány jako oprávněné osoby podle a , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku a bylo rozhodnuto, že jsou spoluvlastníky nemovitostí v k.ú. Š., mimo jiné i parcely č. 1695 zboř./st.p. o výměře 499 m2. Shodně se soudem prvního stupně vzal za prokázané, že rozhodnutím Pozemkového úřadu Okresního úřadu v N. J. ze dne 7.5.1996 byla schválena dohoda uzavřená mezi účastníky o vydání nemovitostí, a to domu č.p. 406 na pozemku parcely č. 1695 v k.ú. Š. u N. J., přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 31.5.1996. Odvolací soud též zjistil, že fakticky byl dům č.p. 406 v k.ú. Š. vydán žalobkyním dne 16.6.1998.

Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně s tím, že danou věc je nutno posoudit ve smyslu ustanovení , podle něhož nedošlo-li mezi dosavadním uživatelem a vlastníkem k jiné dohodě, vznikne dnem účinnosti zákona nebo dnem, kdy byla nemovitost vydána, mezi nimi nájemní vztah, který bylo možno vypovědět. Zaujal názor, že k žádné dohodě mezi účastníky ohledně užívání předmětné nemovitosti nedošlo, proto mezi nimi vznikl nájemní vztah. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že požadovaná výše nájemného ve výši 2.000,- Kč měsíčně je přiměřená, což akceptoval i žalovaný, který již pravomocně přiznanou částku v celkové výši 49.068,- Kč žalobkyním fakticky zaplatil. Vyslovil, že předmětem sporu u odvolacího řízení zůstala částka 28.432,- Kč. Dále konstatoval, že teprve u jednání, konaného dne 29.9.2003 rozšířily žalobkyně žalobu tak, že požadovaly po žalovaném nájemné od 23.3.1995 do 31.5.1996 a žalovaný pak ohledně tohoto nároku vznesl námitku promlčení, kterou se soud prvního stupně správně zabýval. Věc posoudil ve smyslu ustanovení o.z. s tím, že promlčecí doba je v daném případě tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Podle odvolacího soudu vzhledem k tomu, že žalobkyně podaly původně žalobu na zaplacení částky 90.358,- Kč dne 13.12.1999, a že žalobu rozšířily o předmětné období až 29.9.2003, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, správně soud prvního stupně přihlédl k námitce promlčení a žalobu co do částky 28.432,- Kč za předmětné období zamítl. Uzavřel, že žalobkyně sice svůj nárok uplatnily v průběhu řízení, vedeného u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp.zn. , když v rámci řízení mezi týmiž účastníky o vydání nemovitostí rozšířily žalobu o zaplacení částky 90.358,45 Kč, avšak usnesením soudu prvního stupně nebyla změna návrhu připuštěna a ohledně vydání nemovitostí bylo řízení s ohledem na zpětvzetí žaloby zastaveno.

Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně zastoupeny advokátem včasné dovolání, a to proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu. S odvoláním na ustanovení tvrdily, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle dovolatelek právo na uplatnění nároku v žalobě uvedeném mohlo být uplatněno poprvé dne 17.6.1998, tedy následující den po skutečném vydání nemovitosti vzhledem k důvodu, že v době, kdy žalobkyně neměly do nemovitosti přístup, nemohly stanovit výši nájemného, a to s ohledem na výměru i míru devastace nemovitosti. Namítaly, že dne 19.6.1998 vzaly zpět pouze návrh na vydání nemovitostí a návrh na zaplacení nájmu, vzniklého ze zákona byl ponechán u soudu k projednání s odvoláním na dohodu, obsaženou v protokolu o převzetí nemovitosti ze dne 16.6.1998. Poukazovaly na skutečnost, že není jejich vinou, že soud začal ve věci jednat až dne 9.9.1999. Nesprávnost právního posouzení dále spatřovaly v tom, že odvolací soud měl respektovat důsledky plynoucí z ustanovení § 101 o.z. Dále tvrdily, že ve smyslu ustanovení o.z. se jejich právo odvíjí od rozhodnutí příslušného pozemkového úřadu a jako takové se promlčuje až za 10 let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Proto právo na nájem vzniklo dovolatelkám ze ( zákona) a nemohlo se v daném případě jednat o případ obecné tříleté promlčecí lhůty. Konečně dovolatelky poukazovaly na okolnost, že i v průběhu tříleté promlčecí lhůty uplatnily svůj nárok, byť o něm nebylo meritorně rozhodnuto. Navrhly proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl, aby dovolání nebylo připuštěno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení řádně zastoupenými advokátem ( , ), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.

V této věci z obsahu spisu sice plyne, že soud prvního stupně rozhodoval opakovaně o měnících návrzích žalobkyň (dovolatelek), jeho rozhodnutí byla opakovaně zrušena v odvolacím řízení. Stalo se tak povýtce z důvodů procesních, a to pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně. Svou povahou je tak rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním napadené rozhodnutím potvrzující. Pak by ovšem přicházela přípustnost dovolání pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

O takový případ v posuzované věci nejde.

S povahou přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení souvisí předpoklady uvedené v Předmětem dovolacího přezkumu takto nemohou být otázky skutkového zjištění, nýbrž pouze otázky právního posouzení.

Jak je patrno z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, toto je založeno na posouzení důsledků plynoucích z vnesené námitky promlčení žalovaným v uvedeném sporu. Výklad ustanovení § 101 o.z. je v tomto směru ustálen a odvolací soud jej respektoval.

Dovolací soud v této souvislosti nemůže přisvědčit tvrzením dovolatelek, podle nichž právo na úhradu nájmu jim bylo přiznáno rozhodnutím Pozemkového úřadu – Okresního úřadu v N. J. ze dne 10.2.1995. Takové rozhodnutí zakládalo (spolu)vlastnické právo žalobkyň, nikoliv právo na přiznání konkrétní částky nájmu. Ohledně režimu uplatnění peněžitých nároků tak odvolací soud správně aplikoval ustanovení § 101 o.z. s důsledky tříleté promlčecí lhůty.

Ani tvrzení dovolatelek o uplatnění nároku v jiném sporu (viz odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) není právně relevantní. Podle § 112 o.z. uplatní-li věřitel v promlčecí době právu soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží, pakliže žalobce v řízení řádně pokračuje. Za uplatnění nároku se považuje i podání vzájemného návrhu, respektive uplatnění kompenzační námitky. Za řádné pokračování však nelze považovat případy, kdy podanou žalobu žalobce vezme zpět. Mutatis mutandi platí tentýž důsledek v případech, kdy soud nepřipustí změnu návrhu (v dané věci na vydání nemovitosti projednávané ve věci soudu prvního stupně) respektive její rozšíření ohledně peněžních nároků. Odvolací soud proto v souladu s ustálenou výkladovou praxí k této okolnosti nepřihlédl.

Odkaz dovolatelek na délku řízení a v jejím průběhu se projevující rozdílné hodnocení (odvolacího) soudu na posouzení právní kvalifikace žalobního nároku, je v daných souvislostech nepřípadný. Délka řízení v této věci by mohla být významná v jiných souvislostech, které se vymykají předmětu řízení v občanskoprávním sporu a tedy i z kompetence dovolacího soudu. Rozhodnutí o dispozitivních úkonech účastníka, jakými je uplatnění nároku, případně jeho včasné rozšíření o v mezidobí dospělé nároky, je ovšem věcí pečlivosti a předvídavosti každého z účastníků soudního řízení. Odpovědnost v tomto směru nelze přenášet na soud, rozhodující ve věci při zásadě rovnosti obou procesních stran.

Z toho, co bylo dosud uvedeno tak plyne závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu neřeší otázku zásadního právního významu ve smyslu shora citovaného ustanovení Přípustnost dovolání tak nelze v této věci dovodit z žádného ustanovení procesního práva. Dovolací soud proto podané dovolání podle za použití ustanovení odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití , ost. 1 a Dovolatelky sice neměly se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalovaného k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení až 3 vyhl. č.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. ledna 2006

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu