Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1260/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 3. září 2003, č. j. -226 zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 805.343,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení (výrok II.) a současně uložil žalobci zaplatit České republice náklady znalečného (výrok III.). Rozhodl tak v řízení, v němž se žalobce domáhal zaplacení pojistného plnění s tím, že byl vlastníkem vozu Audi 100 S4 2.3 Quattro, základní červené barvy, roku výroby r.v.1994, když k tomuto vozidlu dne 16. 12. 1997 uzavřel s právním předchůdcem žalované pojistnou smlouvu mj. i pro případ škody na voze vzniklé v důsledku havárie. Sjednané pojistné zaplatil. Dne 24. 12. 1997 se vozidlo v důsledku havárie vzňalo a shořelo. Tato skutečnost byla dne 29. 12. 1997 oznámena žalované a poté byl vrak vozidla sešrotován. Vyšel ze zjištění, že dne 25. 11. 1997 byl propuštěn celním orgánem na území ČR skelet vozu Audi 100 pro žalobce, ten dne 3. 12. 1997 požádal o technický průkaz, vůz byl po kompletaci dne 5. 12. 1997 uznán za technicky způsobilý a byla mu přidělena SPZ. Dne 16. 12. 1997 žalobce vůz pojistil, přičemž tento byl identifikován typem, značkou, barvou a VIN. Dne 24. 12. 1997 byla Policii ČR ohlášena nehoda, při níž měl pojištěný vůz kompletně shořet, vrak vozu byl odtažen a dne 5. 1. 1998 údajně sešrotován poté, co zaměstnanec žalované pořídil fotodokumentaci. Další ohledání vozidla právě pro sešrotování nebylo možné. Datum sešrotování budí pochybnosti, neboť dne 5. 1. 1997 měla být ve společnosti C., s. r. o. dovolená. Uzavřel, na základě zkoumání dvěma znalci, že ohořelé vozidlo mělo pravděpodobně jiný VIN na karoserii než vozidlo pojištěné, kdy poslední tři znaky na ohořelém znaku jsou nerozkódovatelné. Dovodil, že žalobce neprokázal poškození vozidla, které bylo předmětem pojistné smlouvy, neboť to, že shořelé vozidlo bylo shodné značky, modelu, typu, roku výroky a barvy nedokazuje jeho totožnost s pojištěným vozem, tedy věc originální, ale pouze jeden z výrobků vozu určité série. V důsledku těchto skutečností dospěl k závěru, že povinnost žalované k pojistnému plnění ve smyslu ustanovení § 788 odst. 1 obč. zák. nenastala, neboť žalobce neprokázal poškození vozidla, které bylo předmětem pojistné smlouvy, a jež bylo poškozeno způsobem, mezi účastníky pojistné smlouvy dohodnutým tj. neprokázal, že nastala kvalifikovaná pojistná událost. Žalobu proto zamítl.

Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 14. května 2004, č. j. -251 potvrdil rozsudek soudu prvého stupně ve výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení státu (výrok I.), potvrdil výrok rozsudku soudu prvého stupně o nákladech řízení mezi účastníky, rozsudek změnil co do částky přiznané žalované na nákladech řízení před soudem prvého stupně (výrok I.) a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované náklady odvolacího řízení (výrok II. ). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a plně se ztotožnil s jeho právním závěrem. Dovodil, že soud prvního stupně věc správně posoudil, když přihlédl k ustanovení , ve smyslu kterého jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Uzavřel, že pokud navržené důkazní prostředky nesměřují k závěru, aby tvrzené skutečnosti byly prokázány, musí účastník nést důsledky negativního rozhodnutí stejně jako v případě, kdy hodnocení provedených důkazů soudem vyznělo v závěr, že dokazování nepotvrdilo pravdivost skutkových tvrzení účastníka. Podle odvolacího soudu právě pro neunesení důkazního břemene bylo třeba žalobu v daném případě zamítnout. Poukázal na dva znalecké posudky hodnocené soudem prvého stupně v souvislosti se všemi okolnostmi případu, s přihlédnutím ke zprávě výrobce automobilů předmětné značky a výpovědím svědků, jakož i ke skutečnosti, že žalobce nechal vůz sešrotovat, takže jej nebylo možno podrobit dalšímu zkoumání. Dospěl k závěru, že žalobce neprokázal identitu shořeného vozidla s tím, které bylo předmětem pojištění, tudíž neprokázal vznik práva na plnění podle obč. zák., tedy, že nastala skutečnost, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele plnit (pojistná událost). Pokud žalobce navrhl až v odvolacím řízení provedení důkazu znaleckým posudkem Ing. P., tento důkaz označil v systému neúplné apelace podle za nepřípustný, neboť účastníci byli soudem prvého stupně před skončením jednání řádně poučeni postupem podle Z uvedených důvodů shledal rozsudek soudu prvního stupně věcně správným a jeho zamítavé rozhodnutí potvrdil.

Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalobce dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení , z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( a b) Dovolatel brojí proti názoru odvolacího soudu, že bylo povinností žalobce – pojištěného – prokázat vznik práva na pojistné plnění, tedy unést důkazní břemeno o totožnosti pojištěné věci s věcí zničenou. Vytýká mu vadnost řízení spočívající v neúplně nebo nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci z důvodu neprovedení důkazů navržených žalobcem, směřujících právě k prokázání identity pojištěného vozidla s vozidlem zničeným požárem, přičemž za rozhodné (neprovedené) důkazy označuje navržené výslechy svědka B. M. a znalce Ing. I. P. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v chybném posouzení otázky důkazního břemene, založené na nesprávném výkladu ustanovení obč. zák. ve spojení s ustanovením obč. zák. Je přesvědčen, že pojištěný splní svou povinnost tvrzení a unese své důkazní břemeno o vzniku pojistné události, prokáže-li existenci pojistné smlouvy a existenci nahodilé události, která způsobila poškození, zničení nebo ztrátu věci, o níž pojištěný tvrdí, že byla věcí pojištěnou. K obraně pojistitele založené na tvrzení, že nahodilou událostí nebyla poškozena resp. zničena věc identická s věcí pojištěnou namítá, že se jedná o tvrzení žalované, která také musí toto tvrzení prokázat. Pokud odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že je to žalobce, kdo neunáší své důkazní břemeno a v důsledku toho neprokazuje právo na pojistné plnění, porušuje nesprávným právním výkladem nejen právo procesní, ale i právo hmotné. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání v plném rozsahu ztotožňuje se s právními závěry odvolacího soudu. Důkazní břemeno k prokázání skutečnosti, že se nehoda stala právě na pojištěném vozidle a nastala tak pojistná událost spatřuje na žalobci a navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, popř. protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, aby toto zamítl.

Jelikož řízení u soudu prvního stupně bylo dokončeno (a rozhodnutí soudů obou stupňů vydána) po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení - v souladu s body 1. 15. 17. hlavy I. části dvanácté , kterým se mění ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony – ve znění účinném po 1. 1. 2001.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pokud to zákon připouští.

Dovolání proti v pořadí prvému rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, může být přípustné jen podle ustanovení pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li dovoláním napadené rozhodnutí právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla doposud vyřešena, nebo která odvolacími soudy nebo dovolacím soudem je rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle je, že řešená otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu) nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní, nebo z oblasti hmotného práva) jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit je tak zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně vyložil. Nesprávné právní posouzení věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže na něm napadené rozhodnutí spočívá, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.

Jelikož ve smyslu ustanovení věty první je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.

Pro úvahu Nejvyššího soudu o přípustnosti dovolání podle se zřetelem k dovolací námitce žalobce, je rozhodná interpretace ve spojení s obč. zák. Podle obč. zák. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, když právo na plnění z pojistné smlouvy vznikne, nastane-li skutečnost, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele plnit, tj. pojistná událost ( obč. zák.).

Z dovoláním napadeného rozhodnutí se podává, že odvolací soud zamítl žalobu pro neunesení důkazního břemene žalobcem o tom, že mu právo na plnění z pojistné smlouvy vzniklo, neboť neprokázal, že nastala skutečnost, se kterou je spojen vznik povinnosti žalované plnit, tedy že nastala pojistná událost.

Podle věty první jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle věty druhé neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.

Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení, a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníku ustanovením větou první ) nebo vůbec (objektivně vzato), nemohla být prokázána a kdy tedy výsledky zhodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout závěr ani o pravdivosti této skutečnosti ani o tom, že by tato skutečnost byla nepravdivá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2002 sp. zn. uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod číslem 86).

Důkazní břemeno je institutem procesního práva, který stíhá toho účastníka, v jehož zájmu je, aby určitá skutečnost, rozhodná podle hmotného práva a účastníkem tvrzená, byla v řízení prokázána v tom smyslu, aby jí soud uznal za pravdivou. Je to tedy hmotné právo, které určuje, kdo má důkazní břemeno, tedy kdy kdo musí něco prokázat proto, aby nastal právní účinek. Případné výjimky z této obecné zásady upravuje zákon (například přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka v případě uznání závazku podle § 323 odst. 1 obch. zák.).

Dovolací soud se plně ztotožnil s názorem odvolacího soudu, že důkazní břemeno nese žalobce. Stíhá-li důkazní břemeno toho účastníka (nestanoví-li právní předpis jinak), jemuž je existence skutečnosti, o níž tvrdí, že nastala ku prospěchu, pak v případně tvrzení žalobce, že mu vzniklo právo na plnění z pojistné smlouvy, neboť shořené vozidlo bylo identické s vozidlem, které bylo předmětem uzavřené pojistné smlouvy, je to žalobce kdo nese důkazní břemeno k prokázání tvrzené skutečnosti. Výjimku z této zásady v souvislosti uplatněním požadavku na pojistné plnění podle obč.zák. nestanovuje.

Přípustnost dovolání podle nemůže založit řešení otázky neprovedení důkazů označených dovolatelem, tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, protože se jedná o jinou vadu řízení, tedy dovolací důvod dle , který však lze úspěšně uplatnit pouze tehdy, pokud je dovolání přípustné podle a b)

Protože Nejvyšší soud nedospěl vzhledem k uvedeným dovolacím námitkám k závěru, že odvolací soud řešil určující právní otázku, tedy existenci nároku na pojistné plnění v rozporu s hmotným právem, ani k závěru, že jeho rozhodnutí má zásadní právní význam ve smyslu , není dovolání podle přípustné.

Z uvedených závěrů vyplývá konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto aniž nařizoval jednání ( věta první ) dovolání žalobce odmítl ( věta první, ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Jelikož žalobce z procesního hlediska zavinil, že dovolací soud dovolání odmítl, vzniklo žalované vůči ní právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalované sestávají ze sazby odměny za zastoupení advokátem v částce 7.500,- Kč podle , , , a vyhl. č. ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle vyhl. č. ve znění pozdějších předpisů.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 23. ledna 2006

JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.

předsedkyně senátu