Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1110/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek pro uznání ze dne 9. prosince 2002, č.j. -117, jímž Krajský soud v Plzni uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 11 134,80 EUR a náklady řízení (první výrok). Dále rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků (druhý výrok).

Podle odvolacího soudu byly předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení (dále též jen „“) splněny. Žalovaný nijak nereagoval na usnesení soudu prvního stupně, kterým byl podle řádně vyzván k vyjádření a současně ve smyslu odstavce 5 téhož ustanovení poučen o následcích neuposlechnutí výzvy, a ani před uplynutím soudem stanovené lhůty nesdělil soudu, jaký vážný důvod mu ve vyjádření brání. Za tohoto stavu nastala fikce uznání nároku ve smyslu , a proto soud prvního stupně nepochybil, pokud rozhodl rozsudkem pro uznání. Na tomto závěru podle odvolacího soudu nic nemění existence dřívějšího stanoviska žalovaného v jeho odvolání proti usnesení, jímž bylo v této věci k návrhu žalobce nařízeno předběžné opatření. V této souvislosti uvedl, že postup podle není limitován případnou existencí dřívějšího stanoviska žalovaného k uplatněnému nároku a že uvedené dřívější stanovisko žalovaného požadavkům uvedené právní normy neodpovídalo.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, maje za to, že uvedeným rozhodnutím byl porušen zákon au zajištěné právo na obhajobu s tím, že podrobné odůvodnění dovolání zašle soudu dodatečně.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 23. září 2003, č.j. -167, doručeným dovolateli dne 30. září 2003 (srov. doručenku na č.l. 167 spisu verte), dovolateli uložil, aby si zvolil ke svému zastupování v dovolacím řízení advokáta a aby předložil soudu ve lhůtě jednoho měsíce plnou moc udělenou zvolenému advokátu k zastupování.

Přípisem ze dne 29. října 2003 (č.l. 168 spisu), předaným k poštovní přepravě dne 31. října 2003 (srov. obálku na č.l. 169 spisu) a doručeným Krajskému soudu v Plzni dne 3. listopadu 2003, dovolatel požádal o bezplatné ustanovení advokáta pro dovolací řízení.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 14. listopadu 2003, č.j. -170, doručeným dovolateli dne 22. listopadu 2003 a advokátu Mgr. K. H. dne 20. listopadu 2003 (srov. doručenky na č.l. 170 spisu verte), ustanovil jmenovaného dovolateli zástupcem k ochraně jeho zájmů v dovolacím řízení a současně tomuto zástupci žalovaného uložil, aby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení doplnil podání žalovaného ze dne 11. září 2003 označené jako dovolání tak, aby obsahovalo náležitosti dle , tedy dovolací důvod a dovolací návrh.

Přípisem ze dne 5. ledna 2004 (č.l. 176 spisu) předaným osobně do podatelny Krajského soudu v Plzni dne 6. ledna 2004 požádal dovolatel, zastoupený advokátem Mgr. K. H., o prodloužení lhůty k doplnění dovolání do 26. ledna 2004.

V podání ze dne 23. ledna 2004 (č.l. 177 spisu) označeném jako odůvodnění dovolání žalovaného, které bylo téhož dne předáno k poštovní přepravě a bylo doručeno Krajskému soudu v Plzni dne 26. ledna 2004, dovolatel snesl ze svého pohledu argumenty na podporu jím uplatněného dovolacího důvodu podle , tedy že řízení bylo postiženo vadou spočívající v nedůvodné aplikaci a v nesplnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci s tím, že navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání.

Se zřetelem k době vydání rozsudků soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, posuzoval, zda toto podání obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti.

Podle musí být v dovolání vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle , věty první, může dovolací soud přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Tato vázanost se projevuje nejen v tom, který z důvodů uvedených v a 3 byl uplatněn, ale především v tom, jak byl dovolací důvod vylíčen, tj. v jakých okolnostech dovolatel spatřuje jeho naplnění.

Uvedení dovolacího důvodu jako povinné náležitosti dovolání není splněno v případě, kdy dovolatel například pouze obecně tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, aniž dovolací důvod obsahově vymezí, tj. kdy neoznačí právní otázky nebo jejich právní řešení, jejichž posouzení odvolacím soudem považuje za nesprávné. K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení a 3 (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení a 3 Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, je dovolání stiženo vadou, pro kterou dovolací soud nemůže pokračovat v dovolacím řízení, neboť v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) není vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak z hlediska jeho správnosti nelze přezkoumat (srov. , větu první, ).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení , věty první, - jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Podle věty druhé téhož ustanovení platí, že nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v , běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Z výše uvedeného vyplývá, že marným uplynutím této lhůty se vady dovolání uvedené v stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout. Pro postup soudu prvního stupně při odstraňování vad dovolání to mimo jiné znamená, že může dovolatele vyzvat, aby doplnil dovolání o určení rozsahu, v jakém rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo dovolacího důvodu, jen dokud neuplynula lhůta uvedená v , větě první, , a že lhůtu k odstranění těchto vad musí stanovit tak, aby neskončila později, než lhůta uvedená v citovaném zákonném ustanovení.

Podle ustanovení , věty první, může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce (, věta první, ).

Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (, věta druhá, ).

Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit ( ).

Z obsahu spisu se podává, že v dovolání žalovaného ze dne 8. září 2003 (č.l. 164 spisu), které bylo dne 10. září 2003 předáno k poštovní přepravě (srov. obálku na č.l. 165 spisu), dovolatel nijak nevymezil žádný dovolací důvod, stejně jako zcela pominul jakýkoliv dovolací návrh, ani případně neoznačil důkazy, které by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání. Žalovaný pouze vyjádřil přesvědčení o tom, že rozhodnutím odvolacího soudu byl porušen zákon au zaručené právo na obhajobu s tím, že podrobné zdůvodnění zašle do 20. dubna 2003.

Z obsahu spisu (srov. doručenku na č.l. 157 spisu) se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl dovolateli doručen dne 10. července 2003.

Ve smyslu , věty první, připadl konec dvouměsíční lhůty k podání dovolání na středu 10. září 2003.

Za stavu, kdy v době podání dovolání nebyla na straně dovolatele splněna podmínka povinného zastoupení advokátem v dovolacím řízení ( ), běžela dovolateli ve smyslu , věty druhé, části věty před středníkem, lhůta k doplnění dovolání až do uplynutí jednoměsíční lhůty, která mu byla usnesením ze dne 23. září 2003 a doručeným dne 30. září 2003 stanovena ke splnění této podmínky, tj. do 30. října 2003 (čtvrtek). K prodloužení lhůty k doplnění dovolání ve smyslu , věty druhé, části věty za středníkem, nedošlo, neboť dovolatel požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení až dne 31. října 2003, tj. po uplynutí lhůty k doplnění dovolání (srov. , větu první a odst. 3 ), byť se tak stalo jen o jeden den.

Za situace, kdy dovolateli dnem 30. října 2003 marně uplynula zákonná lhůta stanovená v k případnému doplnění dovolání, stala se tímto marným uplynutím lhůty vada dovolání spočívající v nekonkretizaci uplatněného dovolacího důvodu neodstranitelnou a dovolání žalovaného trpí vadou, která brání dalšímu pokračování dovolacího řízení.

Za tohoto stavu dovolací soud nemohl přihlížet k doplnění dovolání, které dovolatel učinil až dne 23. ledna 2004 (č.l. 177 spisu). Na tomto závěru nic nemůže změnit ani skutečnost, že soud prvního stupně ustanovil dovolateli zástupce a vyzval dovolatele k doplnění dovolání až po marném uplynutí lhůty k jeho doplnění.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (, věta první, ), dovolání žalovaného proti napadenému rozsudku odvolacího soudu odmítl podle a pro vady podaného dovolání.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Dovolání žalovaného bylo odmítnuto, žalobci však v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. ledna 2006

JUDr. Miroslav Gallus,v.r.

předseda senátu