Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 211/2005

211/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Pravomocným rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 7. 1952, sp. zn. Vt - 19/52, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení tr. zák., ve znění , v neprospěch obviněného J. H.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný J. H.v T., okr. S., S. r., se podle § 226 písm. b) tr. ř.

z p r o š ť u j e o b ž a l o b y

pro skutek spočívající v tom, že dne 2. 4. 1952 u svého útvaru v L. odepřel převzít vojenský stejnokroj a vykonávat vojenskou základní službu s odůvodněním, že se to příčí jeho náboženskému přesvědčení,

v čemž byl podle obžaloby bývalé Nižší vojenské prokuratury v Brně spatřován trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle tr. zák. ve znění ,

neboť tento skutek není trestným činem.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 7. 1952, sp. zn. Vt - 19/52, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle tr. , kterého se dopustil tím, že dne 2. 4. 1952 u svého útvaru v L. odepřel převzít vojenský stejnokroj a vykonávat vojenskou základní službu s odůvodněním, že se to příčí jeho náboženskému přesvědčení. Za to mu byl v sazbě tr. zák. ve znění uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle tr. zák. č. ve znění zákona , mu byla do tohoto trestu odnětí svobody započítána vazba za období od 2. 4. 1952 do 29. 7. 1952.

Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 26. 8. 1952.

V předmětné trestní věci neproběhlo rehabilitační řízení podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů.

Ministr spravedlnosti podal podle § 266 odst. 1 tr. ř. proti rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 7. 1952, sp. zn. Vt - 19/52, stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. H. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanovení § 15 odst. 1 zák. č. 150/1948 Sb., y Československé republiky, a tr. ř. ve znění , ve vztahu k ustanovení a tr. zák. ve znění

Stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal na skutečnost, že v případě trestného činu obviněného J. H. se jednalo o čin směřující k uplatnění základního práva občana zaručeného mu ustanovením y ČSR z roku 1948 a dále Všeobecné deklarace lidských práv. Podle Všeobecné deklarace lidských práv ze dne 10. 12. 1948 má každý právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; toto právo v sobě zahrnuje i volnost změnit své náboženství nebo víru, jakož i svobodu projevovat své náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo bohoslužbou a zachováním obřadů.

Ústavně a mezinárodními smlouvami a dokumenty zaručená základní práva a svobody obviněného J. H. však bývalý Nižší vojenský soud v Brně nerespektoval. Obviněný totiž neměl možnost dostát svým povinnostem, jež mu byly zákonem uloženy, aniž by se dostal do rozporu s vlastním svědomím, ačkoliv je třeba chápat svobodu svědomí jako základní právo absolutní a v případech odepření vojenské služby jako právo určující. Trestní právo v kritické době chránilo práva a oprávněné zájmy jak společnosti, tak jednotlivce. Intenzita ochrany zájmů společnosti však byla ve výrazném nepoměru v neprospěch ochrany zájmů jednotlivce do té míry, že tím právní úprava kolidovala i s tehdy platnými a uznanými základními právy a svobodami. Z tohoto hlediska se v případě obviněného J. H. nemohlo jednat o trestný čin. K tomu však bývalý Nižší vojenský soud v rozporu s ustanoveními § 1 odst. 1 a § 2 odst. 3 tr. ř. z roku 1950 nepřihlédl a obviněného J. H. proto uznal vinným z tohoto trestného činu nedůvodně.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních a tr. ř. ve znění ve vztahu k ustanovení tr. zák. ve znění , aby podle tr. ř. napadený rozsudek zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby postupoval podle , popř. podle tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející v rozsahu, který mu byl stavem spisového materiálu umožněn, a shledal, že zákon byl porušen.

Ze sdělení ředitele Vojenského ústředního archivu Praha, plukovníka Mgr. J. Ž., ze dne 7. 12. 2005 vyplývá, že rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 7. 1952, sp. zn. Vt - 19/52, byl poškozen při povodních v roce 2002 a následně byl uložen v mrazírnách v K. Podle harmonogramu záchranných a rekonstrukčních prací by měl být tento rozsudek k dispozici v září až v říjnu 2006, kdy bude veškerá justiční dokumentace uspořádána do původních celků. Vzhledem k poškození archivního materiálu nelze zaručit, že rekonstrukce uvedeného rozsudku bude úspěšná. Nejvyšší soud měl k dispozici pouze úředně ověřený opis rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 7. 1952, sp. zn. Vt - 19/52, úředně ověřený opis zprávy o nástupu trestu ze dne 13. 11. 1952, č. j. JV – 136960/52 – T, úředně ověřený opis přípisu o propuštění obviněného z trestu na amnestii prezidenta republiky ze dne 4. 5. 1953, č. j. JV 11004/5 – T.

Podle ustanovení tr. zák. ve znění , ve znění účinném do 31. 12. 1956, kdo se úmyslně vyhne plnění služební povinnosti nebo služebního úkonu tím, že padělá u, předstírá nemoc, použije jiného úskoku nebo se odvolává na náboženské nebo jiné přesvědčení, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.

Z opisu rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 7. 1952, sp. zn. Vt - 19/52, Nejvyšší soud zjistil, že obviněný J H. dne 2. 4. 1952 u svého útvaru v L. odepřel převzít vojenský stejnokroj a vykonávat vojenskou základní službu s odůvodněním, že se to příčí jeho náboženskému přesvědčení. Z písemného odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že obviněný byl k 1. 4. 1952 povolán k výkonu vojenské základní služby, kterou řádně a včas nastoupil. Dne 2. 4. 1952 však odmítl převzít vojenský stejnokroj a vykonávat vojenskou základní službu, přičemž toto své jednání odůvodnil tím, že mu to nedovoluje jeho náboženské přesvědčení, protože je S. J. Obviněný se k uvedenému trestnému jednání doznal. Prohlásil, že si je vědom trestních následků, že však nemůže plnit povinnosti, které se příčí božským zákonům, které obviněný staví nad platné zákony lidské společnosti. Uvedená obhajoba však podle názoru bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně nemohla obviněného zbavit viny, vysvětluje pouze pohnutky jeho jednání. Bývalý Nižší vojenský soud v Brně proto shledal, že obviněný svým jednáním naplnil po objektivní a subjektivní stránce skutkovou podstatu trestného činu vyhýbání se služební povinnosti podle tr. zák. ve znění

Nejvyšší soud v této souvislosti je nucen odkázat na právní názor a závěry nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. , a rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. 67/2003, v jiné obdobné trestní věci, v níž byl přijat závěr, že „pokud obviněný odmítl konat vojenskou službu z důvodu svého náboženského přesvědčení, a toto jednání bylo reálně projeveným osobním rozhodnutím diktovaným svědomím, na kterém se maximy plynoucí z víry či náboženského přesvědčení toliko podílely, pak svým jednáním pouze uplatňoval i tehdejší u 9. května z roku 1948 (ústavní zákon č. 150/1948 Sb.) zaručené právo na svobodu svědomí a náboženského přesvědčení. Ačkoliv tato deklarovala v článku 15 odst. 1 svobodu svědomí, zároveň ji nepřípustně omezovala již v odstavci 2 citovaného článku, podle něhož víra nebo přesvědčení nemůže být nikomu na újmu, nemůže však být důvodem k tomu, aby někdo odpíral plnit občanskou povinnost uloženou mu zákonem. Deklarovanou svobodu svědomí negovala ale i v článku 34 odst. 2 tím, že stanovila každému občanu povinnost konat vojenskou službu, navíc v době, kdy tehdejší právní řád neumožňoval alternativu k výkonu vojenské základní služby pro případy, že by její výkon vedl k popření náboženského přesvědčení jednotlivce. Vzhledem k uvedenému a s odkazem na výše citované výkladové teze vztahující se k naplňování svobody svědomí jednotlivce i z pohledu dnes platných norem, především článku 15 d, nelze považovat jednání obviněného spočívající v odmítnutí konání vojenské služby v roce 1953 za trestný čin“.

Je tedy zřejmé, že v rozporu s tímto právním názorem deklaroval napadený rozsudek vinu obviněného J. H., přičemž nerespektoval právo náboženské svobody a přesvědčení obviněného, jejichž uplatnění obviněným v praxi postrádalo prvky společenské nebezpečnosti a protiprávnosti.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 7. 1952, sp. zn. Vt – 19/52, byl v neprospěch obviněného J. H. porušen zákon v ustanovení tr. zák. ve znění Podle tr. ř. napadený rozsudek zrušil včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.

Nejvyšší soud poté ve věci za podmínek § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl sám, když shledal procesní podmínky pro aplikaci tohoto zákonného ustanovení. Věc byla náležitě objasněna, nebylo zapotřebí ve věci provádět další důkazy, a ve svém rozhodnutí mohl Nejvyšší soud vycházet z těch skutkových zjištění, která učinil bývalý Nižší vojenský soud v Brně. S ohledem na výše uvedenou právní argumentaci Nejvyšší soud skutek, který byl kvalifikován jako trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle tr. , spočívající v tom, že obviněný J. H. dne 2. 4. 1952 u svého vojenského útvaru v L. odepřel převzít vojenský stejnokroj a vykonávat vojenskou základní službu s odůvodněním, že se to příčí jeho náboženskému přesvědčení, neshledal trestným činem, a obviněného J. H. podle tr. ř. obžaloby bývalého Nižšího vojenského prokurátora v Brně zprostil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. ledna 2006

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á