Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3972/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o stížnosti Bohuslava Veselého, zastoupeného JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem se sídlem v Kolíně, Sladkovského 13, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2016, č. j. 25 Cdo 3578/2016-516, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 4. 2016, č. j. 20 Co 446/2015-462, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 4. 2016, č. j. 20 Co 446/2015-458, a usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 13. 10. 2015, č. j. 3 C 38/2006-402, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se domáhal žalobou před obecnými soudy obnovy řízení o vydání zdravotnické dokumentace, která byla pořízena v souvislosti s jeho držením v psychiatrické léčebně v letech 1974 - 1976. Okresní soud v Havlíčkově Brodě žalobu zamítl usnesením ze dne 13. 10. 2015, č. j. -402, s odůvodněním, že stěžovatel stále opakuje tatáž tvrzení, která již uplatnil v předcházejícím řízení; návrh vyhodnotil jako zjevně bezúspěšný. S odkazem na předchozí rozhodnutí Ústavního soudu konstatoval, že zdravotnická dokumentace není předmětem vlastnického práva, nepožívá ochrany tohoto práva a nelze se domáhat jejího vydání, o což zejména stěžovatel usiluje. Stěžovatel neuvedl žádné nové skutečnosti, které by obnovu řízení odůvodňovaly.

Krajský soud v Hradci Králové potvrdil rozhodnutí usnesením ze dne 5. 4. 2016, č. j. -458, a opravil jeho zjevné nesprávnosti usnesením ze dne 21. 4. 2016, č. j. -462.

Nejvyšší soud odmítl dovolání usnesením ze dne 7. 10. 2016, č. j. -516, s odůvodněním, že stěžovatel neformuloval žádnou právní otázku, na níž je založeno dovoláním napadené rozhodnutí, a kterou je třeba vyřešit.

Proti výše uvedeným rozhodnutím se stěžovatel brání včas podanou ústavní stížností a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do práva vlastnit majetek podle , práva na spravedlivý proces podle a práva na rovnost v řízení podle d, který spatřuje v tom, že obecné soudy odmítly vydat zdravotnickou dokumentaci, která byla nezákonně pořízená (nikdy neexistoval důvod pro její pořízení). Obecné soudy dále měly porušit princip ochrany práv podle y.

Stěžovatel také vznesl námitku podjatosti soudce zpravodaje JUDr. Jaromíra Jirsy, o níž bylo rozhodnuto usnesením ze dne 10. 1. 2017. č. j.

-39

, tak, že soudce zpravodaj není vyloučen z projednání a rozhodování věci.

Stížnost je přípustná, byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem. Ústavní soud však dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná podle .

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR) a není obecným soudem dalšího stupně. V napadených rozhodnutích nelze zjevně spatřovat porušení žádného ústavně chráněného práva, které by opravňovalo Ústavní soud vydat kasační nález; stěžovatel jen opakovaně polemizuje se závěry obecných soudů (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 1996,

sp. zn.

).

Z ústavní stížnosti nijak nevyplývá, čím konkrétně měla být porušena či omezena ústavní práva stěžovatele, zejména jeho právo na spravedlivý proces, jde jen (co do svého obsahu) o shrnutí skutkového stavu a stížnost postrádá ústavně právní rozměr. Navíc Ústavní soud již věcně obdobnou stížnost stěžovatele posuzoval, a rovněž byla usnesením ze dne 7. 3. 2012,

sp. zn.

, odmítnuta. V podrobnostech je proto odkazováno na toto předchozí rozhodnutí, v němž jsou všechny stěžovatelovy námitky podrobně vypořádány.

Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími bylo porušeno některé z ústavně zaručených práv; proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu