Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 945/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 27. června 2003, č.j. -152, v částech, v nichž Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou, po spojení věcí vedených pod sp. zn. , a ke společnému projednání a rozhodnutí pod sp. zn. , uložil původní žalované - O. n. (dále též jen „původní žalovaná“) – zaplatit žalobkyni částky 8 559,23 Kč, 5 085,94 Kč a 7 586,53 Kč (výrok I.). Dále ho změnil ve výši nákladů řízení přiznaných žalobkyni vůči původní žalované za řízení před soudem prvního stupně (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). V zamítavém výroku ve věci samé co do částky 616,42 Kč a ve výroku o zastavení řízení co do částek 930,25 Kč, 4 770,02 Kč a 3 029,15 Kč zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn, neboť nebyl v této části odvoláním původní žalované napaden.

Rozsudek odvolacího soudu výslovně v rozsahu všech jeho výroků napadla původní žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opřela o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí podle ustanovení ve spojení s (dále též jen „“), neboť podle jejího názoru odvolací soud řešil právní otázku uzavření kupní smlouvy v rozporu s hmotným právem. Jako dovolací důvod označila nesprávné právní posouzení věci, tvrdíc, že nedošlo k uzavření kupních smluv ve smyslu obchodního zákoníku (dále též je „obch. zák.“), neboť ze zjištěného skutkového stavu vyplynulo, že kupní cena žádným ze způsobů dle obch. zák. stanovena nebyla.

Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud před rozhodnutím o dovolání odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou usnesením ze dne 17. června 2005, č.j. -202, za aplikace , 2 a 4 rozhodl, že v řízení bude nadále pokračováno jako se žalovaným s K. k., jako s procesním nástupcem původní žalované, která zanikla po podání dovolání, konkrétně ke dni 30. září 2004 usnesením zastupitelstva K. k. ze dne 24. června 2004 o zrušení příspěvkových organizací tohoto kraje, tedy i původní žalované.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), je předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení , o které lze obecně přípustnost dovolání opřít, skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží [srov. ].

V předmětném sporu jde nepochybně o obchodní věc. Podle obsahu spisu šlo, po částečném zpětvzetí žaloby a zastavení řízení v rozsahu částek 930,25 Kč, 4 770,02 Kč a 3 029,15 Kč, o zaplacení částek ve výši 9 175,65 Kč, 5 085,94 Kč a 7 586,53 Kč jako úroků z prodlení za pozdní úhradu faktur vystavených žalobkyní původní žalované za dodávky zdravotnických materiálů uskutečněné na základě mezi nimi ústně uzavřených kupních smluv podle obchodního zákoníku. Soudy obou stupňů správně dovodily, že uzavírání předmětných kupních smluv je obchodněprávním vztahem podle § 409 odst. 1 obch. zák., neboť žalobkyně jako dodavatel léčiv je subjektem zapsaným v obchodním rejstříku a tato činnost patří k její obchodní činnosti a původní žalovaná, která léky odebírala, tak činila v rámci zabezpečování veřejných potřeb, ke kterým dodávka léčiv do nemocnice nepochybně patří.

Za situace, kdy jde o obchodní věc a dovoláním dotčeným potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu ve věci samé bylo rozhodnuto o peněžitém plnění v celkové výši 21 231,70 Kč, kterou tvoří jednotlivé přisouzené částky ve výši 8 559,23 Kč, 5 085,94 Kč a 7 586,53 Kč, jedná se ve smyslu o věc, u níž není dovolání přípustné. Za stavu, kdy celková výše přisouzené částky v souzené věci nepřesahuje částku 50 000,- Kč, nebylo nutné již zkoumat přípustnost dovolání podle ve vztahu k jednotlivým přiznaným částkám samostatně, jak je nezbytné učinit vždy za situace, jde-li ve sporu (a jak tomu bylo i v souzené věci) o několik věcí se samostatným skutkovým základem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 9).

Rovněž tak dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti druhému a třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, majícím charakter usnesení ve smyslu , není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinné od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Lze tak uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto podané dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání (, věta první, ), usnesením odmítl pro nepřípustnost [ věta první a ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Dovolání žalovaného bylo odmítnuto, žalobkyni však v souvislosti s dovolacím řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 19. ledna 2006

JUDr. Miroslav Gallus,v.r.

předseda senátu