Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1298/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. dubna 2004, č.j. -70, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2003, č.j. -36, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 982 825,84 Kč s příslušenstvím, představující náklady za zdravotní péči, kterou žalobkyně poskytla pojištěncům Zdravotní pojišťovny S. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, vycházeje ze zjištění, že rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 24. 4. 1996 byla zrušena Zdravotní pojišťovna S., a podle , o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, bylo rozhodnuto, že všichni zaregistrovaní pojištěnci uvedené pojišťovny se převádějí k 1. 5. 1996 do Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, přičemž pojišťovna byla zrušena likvidací. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že nebylo možné aplikovat na danou věc novou právní úpravu ustanovení účinnou od 1. 7. 1996 provedenou , kterým byl měněn a doplňován , a nebylo možné následně aplikovat ani a cit. zákona, neboť ke zrušení pojišťovny došlo před novelou a v této rozhodné době zákon odkazoval při vypořádání majetku a závazků zaměstnanecké pojišťovny na obecně závazné právní předpisy, proto odmítl právní názor žalobkyně, že má právo na úhradu zdravotní péče poskytnuté pojištěncům Zdravotní pojišťovna S. od žalovaného. Uzavřel, že nelze s ohledem na datum zrušení předmětné pojišťovny aplikovat novou právní úpravu účinnou až po zrušení pojišťovny a aplikovat nový postup v případě likvidace zdravotní pojišťovny, který ještě v době zrušení pojišťovny neexistoval.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že toto rozhodnutí řeší otázku zásadního významu spočívající v aplikaci některých ustanovení po jeho novelizaci k 1. 7. 1996, a proto je proti němu dovolání přípustné podle Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, jímž potvrdil závěr soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, přičemž poukazuje na ustanovení , jehož smyslem a účelem bylo vyplacení úhrady za vynaloženou zdravotní péči pojištěncům zrušené pojišťovny ze Zajišťovacího fondu. Namítá formalistický přístup obou soudů při aplikaci právní úpravy v souvisejícím ustanovení , když vycházely pouze z tam uvedené formulace o zrušení zdravotní pojišťovny podle , a odůvodnily nepoužití ustanovení cit. zákona tím, že Zdravotní pojišťovna SPORT byla zrušena podle , a nikoliv podle , aniž by podrobně zkoumaly obsah uvedených ustanovení v původní a nové právní úpravě, které byly de facto totožné. Zdůrazňuje, že daná pojišťovna vstoupila do likvidace sice podle právní úpravy před novelou účinnou od 1. 7. 1996, ale po tomto datu byla však ve skutečnosti likvidována podle , ve znění po jeho novelizaci , v souladu se zásadou nepravé retroaktivity při absenci intertemporálních ustanovení. Je přesvědčena, že ve skutečnosti byla splněna podmínka ustanovení pro úhradu zdravotní péče podle , poskytnuté zdravotnickým zařízením (žalobkyní) pojištěncům zaměstnanecké pojišťovny likvidované podle cit. zákona. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen ČR) jako soud dovolací [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)] po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas ( ) a je řádně zastoupena advokátem ( ), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v a písm. c)

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. dubna 2004, č.j. -70, není podle přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu po právní stránce zásadní význam ve smyslu , neřešil-li odvolací soud otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem, a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.

Poukazuje-li dovolatelka, že měl být v dané věci aplikován zákona , je třeba připomenout, že pro uplatnění nároku podle bylo třeba splnění podmínek stanovených v , podle něhož Zajišťovací fond slouží k úhradě zdravotní péče poskytnuté zdravotnickými zařízeními pojištěncům zaměstnanecké pojišťovny likvidované podle v případech, kdy nebyly ke dni skončení likvidace zaměstnanecké pojišťovny uspokojeny všechny splatné pohledávky zdravotnických zařízení, a v případech, kdy zaměstnanecká pojišťovna má více věřitelů a není schopna po delší dobu plnit své splatné závazky, nebo je-li předlužena. Podle cit. zákona se zaměstnanecká pojišťovna se zrušuje s likvidací, jestliže jí bylo Ministerstvem zdravotnictví odejmuto povolení k provádění všeobecného zdravotního pojištění. Ustanovení bylo vloženo do zákona , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ., jež nabylo účinnosti dnem 1. 1. 1998.

Ze zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, však vyplývá, že Zdravotní pojišťovna S. nebyla zrušena podle ustanovení § 6 odst. 6 písm. a) cit. zákona, zmiňovaného v § 22a tohoto zákona, ale byla zrušena rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 24. 4. 1996 podle § 6 odst. 1 písm. b) cit. zákona v tehdy platném znění, přičemž k uvedenému datu se zaměstnanecká pojišťovna zrušovala podle tohoto ustanovení likvidací, po předchozím vyčerpání jiných opatření, rozhodnutí o likvidaci muselo obsahovat způsob převodu pojištěnců do Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky nebo jiné zaměstnanecké pojišťovny a vypořádání majetku a závazků zaměstnanecké pojišťovny se řídilo obecně závaznými právními předpisy. Znění , na něž se v ustanovení odkazuje, se ale vztahovalo na případy, kdy zaměstnanecká pojišťovna se zrušovala s likvidací, jestliže jí bylo Ministerstvem zdravotnictví odejmuto povolení k provádění všeobecného zdravotního pojištění, což v daném případě ze skutkových zjištění nevyplývalo.

Z uvedeného je zřejmé, že závěr odvolacího soudu není v rozporu s hmotným právem, neaplikoval-li v dané věci ustanovení , které se na daný případ nevztahovalo, neboť se týkalo jiného případu zrušení zaměstnanecké pojišťovny, a nebylo ani v rozhodné době ještě účinné.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a , když úspěšnému žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 18. ledna 2006

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu