Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1327/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 9. 3. 2004, č.j. -27, kterým Obvodní soud pro Prahu 10 (mimo jiné) zamítl návrh na nařízení exekuce vyklizením označeného bytu a přestěhováním povinné do bytu č. 8 v P. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že zajištěný byt není přiměřeným náhradním bytem ve smyslu ustanovení , občanského zákoníka ve znění pozdějších předpisů, na který má povinná podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 4. 2001, č.j. -88, ve spojení rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2002, č.j. -105, právo. Na rozdíl od bytu, jehož vyklizení oprávněný požadoval, je zajištěný byt v prvním patře domu přístupný jen po točitém schodišti, které na vnější straně není opatřeno zábradlím, a jeho vnitřní stranu tvoří v lomeném úseku osm schodů s úzkou nášlapnou plochou. Pro povinnou, které byly přiznány mimořádné výhody II. stupně pro těžce zdravotně postižené, je přístup do bytu po takovém schodišti bez pomoci dalších osob nemožný.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu uvedeného v , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), vytýká nesprávný výklad ustanovení cit. zákona. Podle dovolatele soud prvního stupně neměl provádět dokazování ke zjištění, zda bytová náhrada má charakter přiměřeného náhradního bytu, nýbrž měl bez dalšího (stejně tak i odvolací soud) vyjít z notářského zápisu, kterým oprávněný osvědčil, že je pro povinnou zajištěna „přiměřená bytová náhrada.“ Další dovolatelovy výtky se týkají výlučně skutečností, jež soud prvního stupně po provedeném dokazování vzal za prokázané a které odvolací soud převzal; schodiště – tvrdí dovolatel – není po celém úseku výstupu k bytu točité, nýbrž ze dvou třetin má schody stejně široké na obou stranách a jen z jedné třetiny jsou schody (rozděleny podestou) na koncích nestejnoměrné (8 schodů). Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „“), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení, jímž byl návrh na nařízení exekuce zamítnut, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit toliko ustanovením , tj. tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (, věta první, ).

K přípustnosti dovolání, jež může být založena toliko na úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, nemohou vést argumenty podřaditelné ustanovení (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a ustanovení (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). K výtkám, jimiž dovolatel namítá neúplnost, případně nesprávnost skutkových zjištění, proto dovolací soud v daném přezkumu nepřihlížel.

Dovolatel netvrdí, že napadené rozhodnutí je ve smyslu zásadního právního významu, a hodnocením argumentace podřaditelné důvodu uvedenému v k takovému závěru dospět nelze; k přezkumu nabídnutou otázku, jež se týká interpretace ustanovení , odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou soudní praxí. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 7/2005 pod č. 115, vysvětlil, že notářským zápisem, jehož obsahem je osvědčení o prohlášení oprávněného ( až 4 , o notářích a jejich činnosti /notářský řád/ ve znění pozdějších předpisů), nelze prokázat ve smyslu ustanovení , věty první, , že bytová náhrada byla pro povinného zajištěna a že odpovídá bytové náhradě uvedené v exekučním titulu. Právě takový notářský zápis sepsaný JUDr. J. H., notářkou, dne 13. 11. 2003, N 550/2003, NZ 494/2003, oprávněný předložil soudu prvního stupně; nařízení jednání před rozhodnutím o nařízení exekuce vyklizením za účelem zjištění, zda bytová náhrada byla pro povinnou zajištěna a zda odpovídá vykonávanému rozhodnutí, bylo proto namístě.

Není-li dovolání přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl (, věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a (povinné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. ledna 2006

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu