Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1530/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2004, č.j. -58, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. května 2004, č.j. -35, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. října 2004, č.j. -58, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. května 2004, č.j. -35, kterým soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 53 337 Kč spolu s 3% úrokem z prodlení za dobu od 11. 4. 2003 do zaplacení, výrokem II. zamítl žalobu co do zaplacení 2,5 % úroku z prodlení z částky 53 337 Kč za dobu od 11. 4. 2003 do zaplacení a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze závěru soudu prvního stupně, že účastníci uzavřeli dne 1. 8. 2002 dodatek k platné smlouvě o poskytování a úhradě zdravotní péče, v níž účastníci mimo jiné v souladu s , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění platném v rozhodném období, dohodli způsob stanovení úhrady za poskytnutou zdravotní péči paušální sazbou. Na rozdíl od soudu prvního stupně, jež dovodil, že vztah mezi účastníky splňuje podmínky obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.) a je obchodním závazkovým vztahem, přičemž ve vztahu k obchodnímu zákoníku je zákonem speciálním, odvolací soud uzavřel, že smlouva byla uzavřena přímo podle Ztotožnil se však se soudem prvního stupně, že zavázala-li se žalovaná v dané smlouvě hradit poskytnutou zdravotní péči konkrétně stanovenou paušální sazbou, byla tím vyloučena úhrada bodového hodnocení zdravotních výkonů, proto nebyla žalovaná oprávněna provést odečet z dohodnuté paušální úhrady v rámci regulačních mechanismů podle , o cenách, ve znění v rozhodném období, ze kterého vychází Seznam zboží s regulovanými cenami, vydaný Výměrem Ministerstva financí (pro rozhodné období), publikovaný v Cenovém Věstníků Ministerstva financí. Odvolací soud odmítl názor žalované, že stanovená maximální cena bodu nesmí být při sjednávání individuální ceny zdravotního výkonu překročena, neboť tím by byl popřen smysl zákonné možnosti sjednání paušální úhrady za poskytování zdravotní péče. Uzavřel, že žalovaná neoprávněně na základě přepočtu paušální úhrady na výkonovou provedla odpočet z paušální úhrady za poskytnutou zdravotní péči, a proto soud prvního stupně správně žalobě vyhověl. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně nepochybil, přiznal-li žalobkyni ve smyslu obch. zák. i úroky z prodlení ve výši 3% s ohledem na výši diskontní sazby 1,5 % v rozhodné době, byla-li žalovaná s plněním peněžitého závazku v prodlení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , neboť se domnívá, že rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a odůvodňuje jej nesprávným právním posouzením podle Otázku zásadního významu spatřuje v tom, zda právní předpisy upravující způsob stanovení cen některých druhů výrobků a služeb (cenová regulace) se vztahuje na veškeré způsoby provádění úhrad za poskytnutou zdravotní péči ze strany žalované, či zda je v rámci poskytování péče hrazené z prostředků veřejného zdravotního pojištění možné se odchýlit od právních předpisů upravujících cenovou regulaci, byť by se jednalo o postup podle právního předpisu vydaného Ministerstvem zdravotnictví, upravující způsob úhrady za poskytovanou zdravotní péči. Poukazuje přitom, že řešení této otázky je předmětem desítek soudních sporů. Dovolatelka má za to, že oba soudy v dané věci rozhodly nesprávně, jestliže podle , o cenách, ve spojení s Cenovým výměrem Ministerstva financí platí regulované ceny, maximální, pevné nebo minimální pro všechny prodávající a kupující určeného druhu zboží, a regulovanou cenou byla v rozhodném období i cena za poskytovanou zdravotní péči. Domnívá se, že není rozhodující, že regulovaná cena byla stanovena prostřednictvím maximální ceny zdravotního výkonu jako součin hodnoty bodu stanovené Cenovým výměrem a počtu bodů stanovených jako ohodnocení zdravotního výkonu podle , která stanoví seznam výkonů s bodovými hodnotami. Podle dovolatelky se Cenový výměr vztahuje na celou oblast úhrady za zdravotní péči bez ohledu na způsob, který si smluvní strany zvolí pro provádění úhrady za poskytnutou zdravotní péči. Dovolatelka je přesvědčena, že odvolací soud stejně jako soud prvního stupně pochybil, nedospěl-li k závěru, že pojem výše úhrady za zdravotní péči je pojmem, který je nutno vykládat jako definici ceny za poskytnutou zdravotní péči, kdežto pojem způsob úhrady poskytnuté zdravotní péče je pouze způsobem určení, jak budou platby provedeny, a že prostřednictvím způsobu úhrady nelze stanovit výši ceny za zdravotní péči. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podané dovolání splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením , bylo podáno včas, osobou oprávněnou (žalovanou), řádně zastoupenou advokátem ( , ) a vychází z možného dovolacího důvodu uvedeného v

Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V dané věci není dovolání přípustné podle , neboť směřuje do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu.

Dovolání není přípustné ani podle , protože soud prvního stupně rozhodl ve věci samé v pořadí prvním rozsudkem.

Zbývá tedy posoudit, zda dovolání je přípustné podle

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud řeší jako otázku předběžnou (nevydává ohledně ní žádné rozhodnutí) a jeho kladně vyjádřeným závěrem se podané dovolání stává přípustným.

Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je podle přípustné, neboť v napadeném rozhodnutí byla řešena právní otázka v rozporu s hmotným právem.

Především je nutno konstatovat, že za situace, kdy soudy posoudily závazkový vztah účastníků jako relativněobchodní závazkový vztah ve smyslu obch. zák. a žalovaná ve svém dovolání tento právní závěr nezpochybňuje, je Nejvyšší soud ČR tímto právním závěrem vázán a nemůže jej přezkoumávat. Jiná situace by byla, kdyby se daný vztah neřídil obchodním zákoníkem, ale (dále jen obč. zák.), neboť důsledkem dohody o ceně, jež by byla v rozporu s cenovými předpisy, by byla pouze relativní neplatnost tohoto právního úkonu ve smyslu obč. zák.

V dané věci bylo tedy třeba aplikovat ustanovení § 758 odst. 1 obch. zák., podle něhož při uzavírání smluv, jejichž stranami jsou pouze osoby mající sídlo nebo místo podnikání, popřípadě bydliště na území České republiky, se uplatní ustanovení tohoto zákona o určení ceny nebo úplaty poskytované za plnění, jen pokud toto určení není v rozporu s obecně závaznými právními předpisy o cenách. Jinak vzniká povinnost platit cenu nebo úplatu ve výši nejvýše přípustné podle těchto předpisů.

Podle § 758 obch. zák. cena či jiné peněžité plnění dohodnuté mezi smluvními stranami ve smlouvě bude platné totiž jen tehdy, pokud tato cena či jiné peněžité plnění nebude v rozporu s cenou stanovenou nebo nejvýše přípustnou podle cenových předpisů. V případě, že sjednaná cena bude vyšší než cena stanovená nebo nejvýše přípustná, nebude neplatná celá smlouva, ale pouze smluvní ujednání o ceně či peněžitém plnění, přesahující cenu stanovenou nebo nejvýše přípustnou (srov. Obchodní zákoník, komentář, Štenglová, Plíva, Tomsa, C.H.BECK, r. 1998, 5. vydání a i následující, komentář k § 758). Jde přitom ve smyslu § 39 obč. zák. o neplatnost absolutní (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 7. 2002, sp. zn. ).

Byla-li v rozhodném období cena zdravotní péče hrazená zdravotním pojištěním regulovanou cenou ve smyslu , o cenách, stanovenou v Seznamu zboží s regulovanými cenami, vydaném Výměrem Ministerstva financí, publikovaném v Cenovém věstníků Ministerstva financí ( , o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen), pak cena zdravotní péče hrazená zdravotním pojištěním byla v souladu s , o cenách, úředně stanovenou cenou, tj. cenou určeného druhu zboží danou cenovými orgány ( ); v daném případě cenou maximální. Přitom maximální cena je cena, kterou není přípustné podle překročit, a platí pro všechny prodávající a kupující určeného druhu zboží ( ).

Došlo-li tedy v dané věci, byť zákonem povoleným způsobem úhrady za poskytnutou zdravotní péči, k překročení stanovené maximální ceny za poskytování zdravotní péče, byla porušena cenová regulace, a tím došlo k právnímu úkonu, jímž byl porušen , o cenách.

Dospěl-li odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že sjednaná smluvní paušální úhrada zdravotní péče není v rozporu se , o cenách, ve znění v rozhodném období, neboť zákonem byla regulována jen maximální cena jednoho bodu za zdravotní výkon, je nutno dovodit, že závěr odvolacího soudu, že předmětná smlouva o poskytování a úhradě zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění je bezezbytku platná, a to i co do ujednání o ceně, je v rozporu s a potažmo je v rozporu s hmotným právem – viz obch. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. , v němž bylo judikováno, že porušením cenové regulace podle , o cenách, je překročení stanovené maximální ceny za poskytování zdravotní péče, i když k překročení regulované ceny došlo podle , o veřejném zdravotním pojištění, povoleným způsobem úhrady za poskytnutou zdravotní péči).

Dovolací soud proto podle rozsudek Městského soudu v Praze v dané věci zrušil, a jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( ).

V dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu ( , věta za středníkem ), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 18. ledna 2006

JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.

předsedkyně senátu