Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 221/2021

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 23 150 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 050 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 050 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplatit částku ve výši 11 100 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 776,40 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 955,02 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 1. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 950 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 050 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 050 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplatit částku ve výši 11 100 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 776,40 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 955,02 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 1. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 950 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 23 150 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 21. 5. 2016 s žalovaným smlouvu o půjčce číslo. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru, když zhodnotila požadované a získané informace od žalovaného. Ten byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Uvedené informace pak byly zaznamenány do karty zákazníka. Nad to žalobkyně uvedla, že ze smlouvy plyne, že žalovaný prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou půjčku a dále, že je schopen splácet předmětnou půjčku. Na základě výše uvedené smlouvy tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši

15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za půjčené peněžní prostředky úrok ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou

v čl. 1 2 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 000 Kč

a náhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se veškeré výše uvedené částky zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 7. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, o čemž byl žalovaný písemně informován oznámením z téhož dne. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na uvedenou pohledávku uhradil celkem 2 950 Kč. Žalobkyně se tak domáhá uhrazení dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 8 150 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 955,02 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 8 776,40 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil, ač byl předžalobně upozorněn.

2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 22. 7. 2021, č. j. -14, nechť soudu mj. uvede, jakým konkrétním způsobem splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutou půjčku, nechť soudu předloží konkrétní y, ze kterých úvěruschopnost posuzovala a na které odkazuje v zákaznické kartě. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby ze dne 3. 8. 2021 uvedla stejné skutečnosti jako v již podané žalobě, nad to uvedla, že žalovaný v době uzavření výše uvedené smlouvy pracoval na hlavní pracovní poměr jako svářeč ve právnická osoba s. r. o. a jako svůj čistý měsíční příjem uvedl částku

17 000 Kč, jako ostatní příjmy uvedl částku 3 800 Kč. Dále uvedl, že nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u příjmení jméno. Právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku. Upozornila rovněž na existenci judikatury, podle které je dostatečné ověřit informace uváděné klientem pouze nahlédnutím do příslušných listin. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ani sama žalobkyně nedisponuje kopiemi dokladů žalované, neboť uvedené dokumenty předkládá žalovaný pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy. Na základě uvedených skutečností tedy právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu (dále jen „ “) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu. Žalovaný na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

5. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. . Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným (sama žalobkyně uvedla, že jinými důkazy nedisponuje). Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení

, odst. 2 směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.

6. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

7. Ze Smlouvy o půjčce číslo včetně podmínek soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným byla dne 21. 5. 2016 uzavřena smlouva o půjčce číslo na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se pak zavázal vrátit částku ve výši 15 000 Kč spolu s poplatkem v celkové výši 11 100 Kč, skládající se z úroku ve výši 2 100 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník (žalovaný) prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a dále, že je schopen splácet předmětnou půjčku.

8. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný je ženatý a žije v nájmu. Má jedno nezaopatřené dítě. Žije v samostatné domácnosti. Dále je zde uvedeno, že pracuje na hlavní pracovní poměr jako svářeč ve právnická osoba s. r. o. Jeho čistá měsíční mzda činní 17 000 Kč a další příjmy tvoří částku 3 800 Kč. Dále uvedl, že na nájem hradí 4 000 Kč měsíčně, výdaje na domácnost činní 8 000 Kč měsíčně a splátka dalšího úvěru 1 000 Kč měsíčně. Celkové výdaje tak představují částku 13 000 Kč. Žalovaný uvedl, že nemá další půjčku ani úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně. Uvedené skutečnosti pak měla právní předchůdkyně žalobkyně ověřit z pracovní

a nájemní smlouvy, výplatních pásek a složenek.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, z podacího lístku ze dne 7. 1. 2020 a z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Uvedená skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl odeslán dne 7. 1. 2020. Současně žalobkyně vyzvala žalovaného, nechť ji uvedený dluh uhradí do 10 dní ode dne obdržení dopisu.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 22. 2. 2021 včetně podacího lístku má soud za prokázané, že byl žalovaný předžalobně upomenut.

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu , vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to tak, že ji sám žalovaný ve smlouvě potvrdil, že je schopen řádně a včas půjčku splatit. Žalovaný dále uvedl, že je ženatý, žije v nájmu v samostatné domácnosti a má jedno nezaopatřené dítě. V zákaznické kartě žalovaný uvedl, že pracuje na hlavní pracovní poměr jako svářeč ve právnická osoba s. r. o., jeho čistá měsíční mzda činní 17 000 Kč a další příjmy jsou ve výši 3 800 Kč. Dále uvedl, že na nájem hradí 4 000 Kč měsíčně, výdaje na domácnost činní

8 000 Kč měsíčně a že splácí další úvěr ve výši 1 000 Kč měsíčně. Jako celkové výdaje uvedl žalovaný částku 13 000 Kč. Žalovaný rovněž sdělil, že nemá další půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně. Následně došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl žalovanému odeslán dne 7. 1. 2020. Současně byl vyzván k úhradě dlužné částky, a to do 10 dní ode dne doručení výzvy. Žalovaný byl vyzván i předžalobně, ničeho však neuhradil.

12. Při právním posouzení soud vycházel z , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

13. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění do 30. 11. 2016 (dále také„ zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

16. Podle § 9 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Podle o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.

18. Podle o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle

§ 5, 7 a 9 nesplnil.

19. Podle 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Podle § 1968 věta prvá o.z,, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak

21. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 12 050 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce. Ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru (ve smyslu § 1 uvedeného zákona je za spotřebitelský úvěr považovaná i smlouva o půjčce) neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě. Zde je uvedeno, že žalovaný pracuje na plný úvazek s příjmem ve výši

17 000 Kč. Uvedené si právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit z výplatních pásek a pracovní smlouvy, nicméně tyto y žalobkyně soudu ani přes výzvu nedoložila. Uvedla, že předmětnými listinami nedisponuje ani žalobkyně, ani právní předchůdkyně žalobkyně. Soud tedy nemohl uvedené skutečnosti ověřit. V kartě zákazníka je dále uvedeno, že žalovaný má další příjem ve výši 3 800 Kč, není však patrno, z čeho tento příjem plyne. Žalovaný hradí na nájem 4 000 Kč měsíčně, výdaje na domácnost činní 8 000 Kč měsíčně a splácí další úvěr ve výši 1 000 Kč měsíčně. Výdaje tak činní celkem částku 13 000 Kč Tyto výdaje taktéž nejsou ničím doloženy. K tomu soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně například nikterak nedoložila, že by lustrovala žalovaného v registru dlužníků. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti. Soud tedy uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala majetkové poměry žalovaného ve smyslu ve spojení zákona o spotřebitelském a nesplnila tak svoji povinnost. Soud má tak za to, že právní předchůdkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle zákona o spotřebitelském úvěru.

22. S ohledem na to, že bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti v den podpisu smlouvy částku ve výši 15 000 Kč na základě neplatné smlouvy o půjčce ze dne 21. 5. 2016, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen vydat podle 2991 odst. 1 o.z. Na druhou stranu žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil částku ve výši 2 950 Kč, žaloba je tak důvodná co do částky 12 050 Kč (rozdíl mezi poskytnutou částkou 15 000 Kč a uhrazenou částkou 2 950 Kč). Žalobkyně je oprávněna požadovat po žalovaném výše uvedenou částku, když předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni ve smyslu § 1879 a násl. o.z. Soud proto vyhověl požadavku žalobkyně pouze částečně, a to co do částky ve výši 12 050 Kč. Soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení z této částky, a to za období od 18. 1. 2020 do zaplacení podle o.z. ve výši dle Žalobkyně požadovala úrok z prodlení za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení v zákonné výši, avšak vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu poprvé dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl žalované odeslán dne 7. 1. 2020. V dopise pak žalobkyně stanovila 10 denní lhůtu k zaplacení, která uplynula dne 17. 1. 2020. Žalovaný se proto dostal do prodlení se zaplacením dluhu až 18. 1. 2020, v tuto dobu byl zákonný úrok z prodlení ve výši 10 %, proto jej soud přiznal v této výši. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem , neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

23. S ohledem na shora uvedené pak soud zamítl žalobu co do částky 11 100 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 776,40 Kč a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky

15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení jako nedůvodnou, neboť předmětnou smlouvu posoudil jako neplatnou. Žalobkyně má nárok pouze na vydání poskytnuté částky jakožto bezdůvodného obohacení, nikoliv dalších částek jako jsou předmětné poplatky a již uhrazená část jistiny ve výši

2 950 Kč. Dále soud žalobu zamítl co do požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 955,02 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 1. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 950 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, když byl žalovaný poprvé vyzván k vrácení částky ze strany žalobkyně dopisem ze dne 6. 12. 2019 který byl žalované odeslán až který byl žalované odeslán dne 7. 1. 2020. V dopise pak žalobkyně stanovila 10 denní lhůtu k zaplacení, která uplynula dne 17. 1. 2020. Žalovaná se proto dostal do prodlení se zaplacením dluhu až 18. 1. 2020, v tuto dobu byl zákonný úrok z prodlení ve výši 10 %. V dopise pak žalobkyně stanovila 10 denní lhůtu k zaplacení, která uplynula dne 17. 1. 2020. Žalovaný se proto dostal do prodlení se zaplacením dluhu až 18. 1. 2020. Proto sodu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla úspěšná co do požadované částky ve výši 12 050 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 050 Kč od

18. 1. 2020 do zaplacení (tj. ve výši 52,1 %) a neúspěch měla, co do 11 100 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 776,40 Kč, dále kapitalizovaných úroku z prodlení ve výši 2 955,02 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení (tj. 47,9 %), tedy žalobkyně by měla nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 4,2 %, nicméně vzhledem k tomu, že se jedná o nepatrný rozdíl, soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému účastníkovi řízení. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).