Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2048/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek krajského soudu se z r u š u j e a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se domáhali, aby bylo určeno, že je nepřípustný prodej zástavy, kterou tvoří \"nemovitost čp. 95 se stp. č. 283 a p.č. 29/32 v katastrálním území Žďár, zapsané na LV č. 179 u KÚ v M. podle zástavní smlouvy k nemovitosti č. 676/93 uzavřené fou K. b., a.s., a žalobci J. J. a A. J. dne 29.6.1993, vklad zástavního práva byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu v M. dne 29.6.1993 pod č.j. 127-V2-1177/93\". Žalobu zdůvodnili zejména tím, že dne 29.6.1993 uzavřeli s K. b., a.s. zástavní smlouvu č. 676/93, kterou dali k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru ze dne 28.6.1993 č. A 11125/93 poskytnutého žalobkyni a) do zástavy uvedené nemovitosti v jejich vlastnictví, a že pravomocným rozsudkem býv. Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 4.12.1998 č.j. -27 jim bylo uloženo dlužnou částku ve výši 1.750.255,21 Kč zaplatit, neboť žalobkyně a) \"přes veškerou svou snahu nebyla schopna dostát svým závazkům\". Zástavní věřitel však svou pohledávku dlouho nevymáhal a teprve dne 16.6.2003 bylo žalobcům doručeno oznámení o veřejné dražbě zástavy, kterou navrhuje žalovaný za účelem uspokojení zajištěné pohledávky. Žalobci mají za to, že prodej zastavených nemovitostí ve veřejné dražbě je nepřípustný, neboť pohledávka a zástavní právo ji zajišťující jsou již promlčeny.

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 17.2.2004 č.j. -70 žalobu zamítl, žalobcům uložil, aby složili do úschovy soudu částku 115.132,50 Kč, žalovanému uložil, aby podal do tří měsíců od právní moci rozsudku u soudu návrh na náhradu škody vzniklé oddálením prodeje zástavy, a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 12.770,80 Kč k rukám advokáta. Poté, co z provedených důkazů (mimo jiné) zjistil, že pohledávku ze smlouvy o úvěru ze dne 28.6.1993 č. A 11125/93 nabyl od K. b., a.s. žalovaný, který dne 11.6.2003 uzavřel s dražebníkem (obchodní společností B., s.r.o.) smlouvu o provedení veřejné nedobrovolné dražby zastavených nemovitostí žalobců, a že provedení této dražby bylo žalobcům řádně oznámeno, dospěl k závěru, že žaloba podaná ve smyslu ustanovení není důvodná. Promlčení práva \"ze zástavní smlouvy\" se totiž řídí a právo žalovaného se podle ustanovení mohlo promlčet až po uplynutí doby deseti let po právní moci rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 4.12.1998 č.j. -27, která ještě neuplynula. Právo žalovaného by podle názoru soudu prvního stupně nebylo promlčeno, i kdyby se řídilo obchodním zákoníkem, neboť podle ustanovení obchodního zákoníku \"skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí deseti let ode dne, kdy počala běžet poprvé, tedy od 22.5.1996\". Protože námitka promlčení nebyla vznesena důvodně, nemůže být prodej zástavy ve veřejné nedobrovolné dražbě nepřípustný. Povinnost žalobců složit do úschovy soudu částku 115.132,50 Kč a uložení povinnosti žalovanému podat ve stanovené lhůtě žalobu o náhradu škody způsobené oddálením prodeje zástavy soud prvního stupně zdůvodnil ustanovením .

K odvolání žalobců Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30.6.2004 č.j. -93 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 3.000,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 3.000,- Kč. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně zdůraznil v první řadě, že je \"nutno rozlišit promlčení vlastní pohledávky a promlčení zástavního práva\" a že v obou případech je třeba postupovat podle právní úpravy promlčení obsažené v obchodním zákoníku, neboť podle ustanovení § 261 odst.4 obchodního zákoníku se tímto zákoníkem řídí i vztahy vzniklé při zajištění plnění závazků v závazkových vztazích uvedených v ustanoveních § 261 odst.1 až 3 obchodního zákoníku a úprava promlčení v obchodním zákoníku \"je komplexní a ucelená\". Zástavní právo se proto promlčuje v obecné čtyřleté době ( obchodního zákoníku) a z jeho akcesorické povahy - i když to na rozdíl od ustanovení není v obchodním zákoníku výslovně vyjádřeno - současně vyplývá, že se nemůže promlčet dříve než zajištěná pohledávka. Zástavní věřitel mohl v projednávané věci vykonat zástavní právo poprvé \"ode dne splatnosti úvěru\" (tj. dnem 20.5.1994) a promlčecí doba uplynula dnem 20.5.1998. Promlčecí doba ve vztahu k zajištěné pohledávce, která ve smyslu ustanovení obchodního zákoníku činí čtyři roky, rovněž běžela od 20.5.1994, dnem 22.5.1996 začala podle ustanovení obchodního zákoníku běžet znovu, po dobu řízení vedeného u býv. Krajského obchodního soudu došlo k jejímu stavení ( obchodního zákoníku) a uplynula dnem 23.3.2002. Vzhledem k tomu, že zástavní právo bylo promlčeno (z hlediska běhu obou uvedených dob) dnem 23.3.2002, není možné je provést ve veřejné nedobrovolné dražbě; žalovaným navržená dražba je proto nepřípustná.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že není správný názor odvolacího soudu, podle kterého promlčecí doba činí u zajištěné pohledávky čtyři roky. Poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.11.2003 sp. zn. a dovozuje, že obchodněprávní závazek přiznaný pravomocným soudním rozhodnutím lze ve smyslu ustanovení § 408 obchodního zákoníku \"vykonat v desetileté lhůtě, během níž zůstává nepromlčeno\", a že čtyřletá promlčecí doba je \"obchodním zákoníkem stanovena pouze k uplatnění práva v příslušném řízení\". Žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalobci navrhli, aby dovolací soud dovolání zamítl. Zdůraznili, že obchodní zákoník upravuje promlčení práva \"komplexním způsobem\" a že zákonodárce \"odlišnosti\" od úpravy promlčení obsažené v při úpravě promlčení v obchodním zákoníku \"zamýšlel\". Nelze proto ani výkladem dovozovat, že by se - obdobně jako u promlčení práva podle - zástavní právo nepromlčovalo dříve než zajištěná pohledávka a že by docházelo k přetržení běhu promlčecí doby; obecná čtyřletá promlčecí doba podle obchodního zákoníku je pak \"rovněž dobou, v níž je nutno podat návrh na výkon rozhodnutí\", která se staví po dobu nalézacího řízení a počne opět běžet od právní moci rozhodnutí. Právní názor obsažený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.11.2003 sp. zn. žalobci považují za \"nesprávný, zjevně účelový a protiústavní\".

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že žalovaný uzavřel s dražebníkem (obchodní společností B., s.r.o.) smlouvu o provedení veřejné nedobrovolné dražby zastavených nemovitostí žalobců dne 11.6.2003 - podle právních předpisů v té době účinných, zejména podle , , ve znění zákonů č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , nálezu Ústavního soudu č. 476/2002 Sb. a , tedy podle ve znění účinném do 30.4.2004 (dále též jen obč. zák.), a podle , obchodní zákoník, ve znění zákonů č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , nálezů Ústavního soudu č. 476/2002 Sb. a č. 87/2003 Sb. a , tedy podle obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2003 (dále též jen \"obch. zák.\").

Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů v tomto směru dovolatel nezpochybňuje), že na základě zástavní smlouvy ze dne 28.6.1993 reg.č. 676/93 bylo zřízeno ve prospěch pohledávky ze smlouvy o úvěru ze dne 28.6.1993 reg. č. A 11125/93, který K. b., a.s. poskytla žalobkyni a), zástavní právo k nemovitostem, jež jsou ve společném jmění (dříve v bezpodílovém spoluvlastnictví) žalobců. Rozsudkem býv. Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 4.12.1998 č.j. -27, který podle potvrzení vyznačeného na stejnopise rozsudku nabyl právní moci dnem 22.1.1999, bylo žalobcům uloženo, aby zaplatili K. b., a.s. na dluhu ze zajištěné pohledávky částku 1.750.255,21 Kč a na náhradě nákladů řízení 70.012,- Kč s tím, že plněním jednoho ze žalobců zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhého a že ve vztahu k žalobci b) může být pohledávka uspokojena jen z výtěžku prodeje zástavy. Poté, co K. b., a.s. postoupila zajištěnou pohledávku žalovanému, uzavřel žalovaný s dražebníkem B., s.r.o. dne 11.6.2003 smlouvu o provedení veřejné nedobrovolné dražby zástavy za účelem uspokojení zajištěné pohledávky. Žalobci mají za to, že veřejná nedobrovolná dražba zástavy je nepřípustná, neboť zástavní právo je promlčeno.

S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že je třeba odlišovat promlčení pohledávky a promlčení zástavního práva zřízeného za účelem jejího zajištění, nelze mu však přisvědčit v tom, že promlčení zástavního práva má být posouzeno podle obchodního zákoníku z důvodu, že zajištěnou pohledávkou je pohledávka ze smlouvy o úvěru.

Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy ( obč. zák.). Zástavní právo není - s výjimkou zastavení obchodního podílu - upraveno v obchodním zákoníku a řeší je předpisy práva občanského, zejména . Nemohou být žádné pochybnosti (a odpovídá tomu zařazení právní úpravy zástavního práva do druhé části ) o tom, že zástavní právo je věcným právem, charakterizovaným jako \"právo k věci cizí\".

I když smlouva o úvěru představuje tzv. absolutní obchodní závazkový vztah [§ 261 odst.3 písm.d) obch. zák.] a i když se podle ustanovení § 261 odst.4 obch. zák. řídí částí třetí obchodního zákoníku i vztahy vzniklé při zajištění plnění závazků v závazkových vztazích, jež se řídí touto částí obchodního zákoníku podle ustanovení § 261 odst.1, 2 nebo 3 obch. zák., je nutné při řešení otázky, jakou právní úpravou se řídí promlčení zástavního práva zřízeného k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru, přihlédnout současně k tomu, že obchodní zákoník upravuje - kromě postavení podnikatelů - obchodní závazkové vztahy a některé jiné vztahy související s podnikáním (srov. § 1 odst.1 obch. zák.) a že předmětem právní úpravy obsažené v části třetí obchodního zákoníku jsou - jak uvádí již její nadpis - obchodní závazkové vztahy.

S ohledem na uvedené je třeba dovodit, že částí třetí obchodního zákoníku se ve smyslu ustanovení § 261 odst.4 obch. zák. řídí jen takové vztahy vzniklé při zajištění závazků, které mají obligační povahu, ledaže by zákon (v jiném ustanovení než § 261 odst.4 obch. zák.) výslovně stanovil, že se obchodním zákoníkem mají řídit i další právní prostředky zajištění závazků. Takováto právní úprava byla přijata jen ve vztahu k zástavnímu právu k obchodnímu podílu [srov. obch. zák.)]; znamená to mimo jiné, že právní vztahy ze zástavních práv vzniklých vůči jiným zástavám se řídí a dalšími předpisy občanského práva, a to samozřejmě i ve vztahu k promlčení zástavního práva.

Podle ustanovení § 100 odst.2 věty první obč. zák. se promlčují všechna majetková práva s výjimkou práva vlastnického. Promlčení tedy podléhá rovněž zástavní právo, neboť jde o majetkové právo, které z možnosti promlčení nebylo - na rozdíl od vlastnického práva (které má rovněž věcněprávní povahu) - vyloučeno.

Promlčecí doba zástavního práva je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (tj. ode dne, kdy vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy) [§ 101 obč. zák.]. Bylo-li však zástavní právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno (§ 110 odst.1 věta první obč. zák.); v případě, že zástavní právo bylo zástavním dlužníkem písemně uznáno co do důvodu a výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo, nebo, byla-li v uznání uvedena lhůta k plnění, od uplynutí této lhůty (§ 110 odst.1 věta druhá obč. zák.).

Podle ustanovení § 100 odst.2 věty třetí obč. zák. se zástavní práva nepromlčují dříve než zajištěná pohledávka. I kdyby tedy marně uplynuly promlčecí doby podle ustanovení § 101 nebo § 110 odst.1 obč. zák., zástavní právo není promlčeno, jestliže dosud neuplynula promlčecí doba u zajištěné pohledávky; v takovém případě se zástavní právo promlčuje teprve marným uplynutím promlčecí doby zajištěné pohledávky.

Promlčení zajištěné pohledávky ze smlouvy o úvěru se řídí - jak správně uvedl odvolací soud - obchodním zákoníkem. Byla-li pohledávka pravomocně přiznána v soudním nebo rozhodčím řízení, promlčuje se ve smyslu ustanovení § 408 odst.1 obch. zák. - jak dovodila ustálená judikatura soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.11.2003 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 13 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006), na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit - za deset let ode dne, kdy promlčecí doba začala poprvé běžet, neboť čtyřletá obecná promlčecí doba (§ 397 obch. zák.) je dobou, v níž je třeba právo uplatnit v nalézacím řízení.

V projednávané věci byly rozsudkem býv. Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 4.12.1998 č.j. -27 přiznány jak zajištěná pohledávka ze smlouvy o úvěru, tak i (srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.12.1997 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 46 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998) zástavní právo zřízené na základě zástavní smlouvy ze dne 28.6.1993 reg. č. 676/93. Uvedené zástavní právo se tedy mohlo promlčet (§ 110 odst.1 obč. zák.) uplynutím doby deseti let ode dne, kdy mělo být podle tohoto rozsudku plněno (tj. ode dne 25.1.1999); promlčecí doba zástavního práva proto do uzavření smlouvy o provedení veřejné nedobrovolné dražby zástavy ze dne 11.6.2003 za účelem uspokojení zajištěné pohledávky nemohla uplynout.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší soud České republiky jej podle ustanovení části věty za středníkem zrušil a věc podle ustanovení věty první vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( část první věty za středníkem a věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. ledna 2006

JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.

předseda senátu