Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 170/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Shora uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Aschaffenburgu, který nabyl právní moci dne 22. 11. 1993, byl P. H. uznán vinným trestným činem ublížení na těle ve spojení s vyhrožováním a trestným činem krádeže ve spojení s řízením bez řidičského oprávnění podle , , , Spolkové republiky Německo, č. 1 zákona o silničním provozu Spolkové republiky Německo, a Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a šesti měsíců.

Dne 7. 12. 2005 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky pod sp. zn. 1752/2005-MO-M/5 podle , o Rejstříku trestů (dále jen „ “), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a to z následujících důvodů:

Podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále pak podle § 4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.

Úprava Rejstříku trestů České republiky, účinná v současné době, byla zavedena do právního řádu České republiky zákonem o Rejstříku trestů s účinností od 1. 1. 1995. Otázku časové působnosti tohoto zákona před výše uvedeným dnem, tj. otázku přípustnosti zaznamenání těch cizozemských rozsudků do evidence Rejstříku trestů, které byly učiněny a nabyly právní moci před účinností tohoto zákona, řešil Nejvyšší soud České republiky již v rozhodnutí ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. . V tomto rozhodnutí dospěl k závěru, že rozhodnout o zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem lze toliko ve vztahu k cizozemským rozhodnutím, jež byla vydána a nabyla právní moci po účinnosti , o Rejstříku trestů, tj. po 1. 1. 1995, a to zejména z důvodu odlišného procesního postupu a odlišných, pro odsouzené příznivějších, účinků zápisu cizozemského odsouzení do Rejstříku trestů podle úpravy účinné do 31. 12. 1994.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. ledna 2006

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch