Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 181/2005

181/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

2006 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obhájkyně JUDr. V. B., v trestní věci obviněné V. J. rozené S., vedené Okresním soudem Plzeň – město pod sp. zn. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. , a rozhodl podle § 268 odst. 2 tr. ř. t a k t o :

Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. , b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení § 151 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obhájkyně JUDr. V. B.

O d ů v o d n ě n í :

Opatřením soudce Okresního soudu Plzeň – město ze dne 5. 12. 2000, sp. zn. , byla obviněné V. J., stíhané pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. ustanovena na dobu, po kterou budou trvat důvody nutné obhajoby, obhájkyně JUDr. V. B.

Opatřením Okresního soudu Plzeň – město ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. , byla podle § 151 odst. 3 tr. ř. určena obhájkyni JUDr. V. B. záloha na odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 10 050,- Kč.

Obviněná V. J. byla pravomocným rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 23. 11. 2004, sp. zn. , zproštěna obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň – město ze dne 17. 4. 2001, sp. zn. 4 Zt 2058/2000.

Podáním ze dne 27. 1. 2005 navrhla obhájkyně JUDr. V. B. ve věci obviněné V. J. Okresnímu soudu Plzeň – město vydání rozhodnutí podle § 151 odst. 3 tr. ř. o přiznání odměny ustanoveného obhájce a náhrady hotových výdajů ustanoveného obhájce v celkové výši 20 349,- Kč včetně DPH.

Usnesením Okresního soudu Plzeň – město ze dne 12. 4. 2005, sp. zn. , byla podle § 151 odst. 2, 3 tr. ř. určena obhájkyni JUDr. V. B. odměna a náhrada hotových výdajů celkové výši 17 100,- Kč bez DPH s tím, že DPH ve výši 19 % byla obhájkyni přiznána pouze za úkony provedené po datu 1. 5. 2004, tedy v částce 1 339,50 Kč. Celkem bylo tedy JUDr. V. B. přiznáno 18 439, 50 Kč. Ohledně částky 1 909, 50 Kč byl návrh obhájkyně zamítnut.

Proti tomuto usnesení si podala JUDr. V. B. stížnost, o níž rozhodoval Krajský soud v Plzni, který ji usnesením ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. , jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

Podle § 266 odst. 1 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obhájkyně JUDr. V. B. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. . Napadeným usnesením byl podle názoru ministra spravedlnosti porušen zákon v ustanoveních , b), tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení tr. ř. ve vztahu k ustanovení tr. ř. a k ustanovení , 6 písm. a) , o dani z přidané hodnoty, v neprospěch jmenované obhájkyně.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že se s názorem plzeňských soudů obou stupňů tak, jak byly prezentovány v odůvodněních příslušných rozhodnutí, nelze ztotožnit. Tento názor stěžovatel opírá o stanovisko Ministerstva financí České republiky, odboru č. 18 – Daně z přidané hodnoty ze dne 7. 10. 2004, čj. – 181, jež se týká problematiky dne uskutečnění zdanitelného plnění u právní služby – nutné obhajoby. Toto stanovisko si v jiné obdobné věci vyžádal u ministerstva financí Vrchní soud v Praze. Podle názoru zaujatého v citovaném stanovisku je dnem poskytnutí právní služby, jak podle zákona o dani z přidaného hodnoty účinného do 30. 4. 2004, tak i podle nového zákona o dani z přidané hodnoty č. účinného od 1. 5. 2005, den poskytnutí posledního úkonu advokáta v dané věci.

Tento výklad zákona o DPH pak není podle názoru stěžovatele v rozporu ani s ustanovením § 41 odst. 5 tr. ř., jež stanoví, že nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. Podle § 12 odst. 10 tr. ř. se trestním stíháním rozumí trestní řízení v úseku od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, popř. jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé.

Pokud pak Krajský soud v Plzni i Okresní soud Plzeň – město zaujaly právní názor, že každý z úkonů právní služby provedených obhájcem je dnem uskutečnění zdanitelného plnění, resp. že povinnost zaplatit DPH vzniká na konci každého zdaňovacího období, nelze tomuto názoru přisvědčit. Obhájkyně JUDr. V. B. totiž v trestní věci obviněné V. J. poskytla právní službu a doložila osvědčení, že je plátcem DPH. Tím splnila základní podmínky pro postup podle ustanovení věty druhé tr. ř. za středníkem v nyní platném znění i podmínky podle , o dani z přidané hodnoty. Pokud tedy obhájkyně poskytla právní službu ke dni 23. 11. 2004, tj. za účinnosti novelizovaného ustanovení tr. ř. a za účinnosti , o DPH, pak měla nárok i na částku odpovídající DPH z celkové odměny a náhrady hotových výdajů spojených s poskytnutím právní služby za obhajobu obviněné V. J.

Vzhledem k tomu, že uvedené pochybení soudu prvního stupně nebylo stížnostním soudem napraveno a správné rozhodování o nákladech řízení má velký význam pro usměrnění praxe, ministr spravedlnosti v závěru podané stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. , byl porušen zákon v neprospěch ustanovené obhájkyně JUDr. V. B. v ustanoveních , b), tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení tr. ř. ve vztahu k ustanovení tr. ř. a k ustanovení , 6 písm. a) , o dani z přidané hodnoty.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 151 odst. 2 tr. ř. účinného od 1. 5. 2004 obhájce, který byl obviněnému ustanoven, má vůči státu nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů podle zvláštního předpisu. Nárok je třeba uplatnit do jednoho roku ode dne, kdy se obhájce dozvěděl, že povinnost obhajovat skončila, jinak nárok zaniká; tento nárok obhájce, je-li plátcem daně z přidané hodnoty, se zvyšuje o částku odpovídající této dani, kterou je obhájce povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Z odůvodnění usnesení Okresního soudu Plzeň – město ze dne 12. 4. 2005, sp. zn. , Nejvyšší soud zjistil, že okresní soud přezkoumal jednotlivé položky uplatňované obhájkyní, přičemž vycházel z platného advokátního tarifu – vyhl. MS ČR č. , a vyhl. č. , o DPH (správně: , o kterým se v souvislosti s přijetím zákona o dani z přidané hodnoty mění některé zákony a přijímají některá další opatření). Obhájkyně ve věci vykonala 12 úkonů právní pomoci tak, jak je vyúčtovala, a za tyto jí náleží odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 17 100,- Kč bez DPH. Pokud jde o daň z přidané hodnoty, pak podle vyhlášky, která nabyla účinnosti dnem 1. 5. 2004, soud vypočítal DPH pouze z částky 7 050,- Kč, která zahrnuje 4 úkony provedené po datu 1. 5. 2004 po 1 350,- Kč, 4 režijní paušály po 75,- Kč a 2 x náhradu za promeškaný čas po 675,- Kč. DPH, kterou soud přiznal obhájkyni, tedy činí 1 339,50 Kč. V částce 1 909, 50 Kč soud návrh obhájkyně zamítl jako nedůvodný.

Proti usnesení Okresního soudu Plzeň – město ze dne 12. 4. 2005, sp. zn. , si podala obhájkyně stížnost, v níž poukázala na znění zákonného ustanovení § 151 odst. 2 tr. ř. ve znění účinném od 1. 5. 2004. Podle tohoto ustanovení má ustanovený obhájce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů podle zvláštních předpisů s tím, že je-li obhájce plátcem DPH, zvyšuje se uvedený nárok o částku odpovídající této dani, kterou je obhájce povinen odvést podle , o dani z přidané hodnoty. Obhájce může ze zákona uplatnit nárok na odměnu až po pravomocném skončení trestního stíhání, ke kterému v dané věci došlo nabytím právní moci zprošťujícího rozsudku, tedy dnem 23. 11. 2004 již za účinnosti novelizovaného trestního řádu. Podle ustanovení , o DPH je plátce povinen přiznat daň na výstupu ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí platby, a to k tomu dni, který nastal dříve. Podle téhož zákona se při poskytnutí služby zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu, a to tím dnem, který nastal dříve. Dnem poskytnutí právní služby je den poskytnutí posledního právního úkonu advokáta v dané věci, kterým je v daném případě účast obhájkyně na hlavním líčení dne 23. 11. 2004, kdy bylo ve věci vydáno rozhodnutí, které se stalo téhož dne pravomocným. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je pak nepochybné, že obhájkyní byla právní služba poskytnuta v době účinnosti , o dani z přidané hodnoty. Obhájkyni tak měla být přiznána DPH z částky 17 100,- Kč, jenž představovala součet všech nároků obhájkyně v dané věci bez DPH.

Krajský soud v Plzni v odůvodnění svého zamítavého usnesení uvedl, že okresní soud postupoval správně, pokud obhájkyni přiznal DPH pouze z částky odpovídající těm úkonům právní služby, které byly obhájkyní provedeny po 1. 5. 2004, tedy až poté, co nabylo účinnosti novelizované ustanovení tr. ř., z něhož vyplývá, že nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů se zvyšuje o částku odpovídající DPH, kterou je obhájce povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle , o DPH. Novela trestního řádu provedená nabyla účinnosti od 1. 5. 2004, avšak neobsahuje žádná intertemporální ustanovení, z nichž by bylo možné dovodit, zda právní vztahy vniklé před účinností , jenž novelizoval trestní řád, se řídí novou právní normou či nikoliv, tedy zda i nárok obhájce na odměnu a náhradu hotových výdajů za úkony právní pomoci provedené před její účinností se zvyšuje o částku odpovídající 19% DPH. V takovém případě je nutno při výkladu a aplikaci zákona vycházet zejména z požadavků právní jistoty, z nepřípustnosti retroaktivity zákona a z toho, že uskutečnitelná zdanitelná plnění lze rozlišit na ta, která byla obhájkyní poskytnuta před účinností novely trestního řádu a po její účinnosti. To je podle názoru krajského soudu v souladu i s přechodnými ustanoveními , o DPH (viz , 5 zák.). Pro přiznání DPH tak není rozhodné, kdy obhájkyně mohla uplatnit či uplatnila nárok na odměnu u soudu, ale to, za účinnosti kterého právního předpisu úkony právní služby provedla.

Nejvyšší soud po přezkoumání příslušných rozhodnutí považoval za nutné nejprve zdůraznit, že trestní řád je ryze procesním předpisem a byl s účinností od 1. 5. 2004 novelizován , jenž byl přijat v souvislosti s novým zákonem o dani z přidané hodnoty č. Od 1. 5. 2004 mohou tedy orgány činné v trestním řízení postupovat výlučně podle trestního řádu č. 141/1961 Sb. ve znění Tento princip pramení z obecné zásady procesního práva lex fori. To jinými slovy znamená, že procesní úkon, tedy úkon činěný podle trestního řádu, musí být zásadně prováděn podle procesního práva účinného v době, kdy se koná. Proto musí být postupováno podle trestního řádu účinného v době rozhodování vždy, i když skutečnost rozhodná pro rozhodování podle trestního řádu nastala před účinností příslušné novely trestního řádu. Výjimku z tohoto pravidla o časové působnosti mohou založit pouze přechodná a závěrečná ustanovení trestního řádu, popř. pozdější zákony, které trestní řád mění či doplňují, pokud samy obsahují zvláštní ustanovení o časové působnosti trestního řádu. Pokud nejsou žádná taková pravidla o zvláštní časové působnosti trestního řádu obsažena ani v zákonech, kterými je trestní řád měněn či doplňován, je nutno vždy postupovat podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon či rozhodnutí činěno.

Pokud pak krajský soud své rozhodnutí opřel o přechodné ustanovení k , o dani z přidané hodnoty, (dále též zák. o DPH) přesněji o body č. 4. a 5. z ustanovení citovaného zákona, pokládá Nejvyšší soud tuto argumentaci za nepřípadnou. To proto, že zmíněné body ustanovení zák. o DPH upravují v souvislosti s přijetím nového zákona o DPH mimořádný termín pro podání daňového přiznání a dále zdaňovací období pro plátce DPH, kteří jinak podávají daňové přiznání za kalendářní čtvrtletí. Uvedený bod č. 4 totiž stanoví, že plátce, který podává daňové přiznání za kalendářní čtvrtletí, je povinen do 25. července 2004 podat daňové přiznání za měsíc duben 2004 podle dosavadních právních předpisů s tím, že podle bodu 5. je zdaňovacím obdobím pro plátce, který podává daňové přiznání za kalendářní čtvrtletí a tento plátce postupoval podle bodu 4., období od 1. května 2004 do 30. června 2004. Od 1. července 2004 plátce podává daňové přiznání podle § 99 zák. o DPH. Z obsahu ustanovení § 111 bodů č. 4, 5 zák. o DPH je tedy zřejmé, že tyto upravují pouze správu daně z přidané hodnoty v souvislosti s přechodem na novou právní úpravu bez jakéhokoliv vztahu k trestnímu řádu.

Jestliže pak měl krajský soud zato, že jednotlivé úkony právní pomoci poskytnuté ustanovenou obhájkyní v rámci nutné obhajoby jsou samostatnými zdanitelnými plněními, není tento právní názor v souladu se stanoviskem Ministerstva financí České republiky, odboru daně z přidané hodnoty, ze dne 7. 10. 2004, čj. – 181, jenž jako ústřední orgán státní správy na úseku daní zastává názor, že v případě poskytování právních služeb se za den poskytnutí právní služby, tedy za den uskutečnění zdanitelného plnění, považuje den poskytnutí posledního právního úkonu advokáta v dané věci, kterým je ukončena činnost advokáta. I když uvedené stanovisko ministerstva financí není všeobecně závazným výkladem zákona, bezesporu reflektuje přístup, jakým je otázka určení dne uskutečnění zdanitelného plnění u právních služeb (viz ustanovení , o dani z přidané hodnoty) posuzována územními finančními orgány.

V této souvislosti je nutno především zdůraznit, že posuzování otázky, kdy u právní služby poskytnuté ustanoveným obhájcem nastane či nastal den uskutečnění zdanitelného plnění, nepřísluší soudu rozhodujícímu o nákladech řízení v souvislosti s ukončením povinnosti ustanoveného obhájce obhajovat. Soud je v uvedeném trestním řízení podle zásady lex fori především povinen respektovat ustanovení poslední věty tr. ř. účinného od 1. 5. 2004. Je tomu tak proto, že , který novelizoval trestní řád, neobsahuje žádná intertemporální ustanovení. Soud rozhodující ode dne 1. 5. 2004 o určení odměny a náhradě hotových výdajů ustanoveného obhájce je tudíž povinen určit ustanovenému obhájci na základě jeho uplatněného nároku odměnu a náhradu hotových výdajů podle zvláštního právního předpisu, jenž se u obhájce - plátce daně z přidané hodnoty - zvyšuje o částku, která odpovídá této dani, jíž je obhájce povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštních právní předpisů státu, a to bez ohledu na to, kdy byly jednotlivé úkony právní služby provedeny.

Proto Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. , byl porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení § 151 odst. 2 tr. ř. účinného od 1. 5. 2004 v neprospěch obhájkyně JUDr. V. B. Nejvyšší soud se ve svém rozhodování musel omezit toliko na akademický výrok, neboť v řízení o stížnosti pro porušení zákona lze podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušit pouze ta nezákonná rozhodnutí, jimiž byl porušen zákon v neprospěch obviněného. V daném případě však JUDr. V. B., v jejíž neprospěch byl zákon porušen, procesní postavení obviněné nemá a na postavení obviněné J. napadené rozhodnutí žádný vliv nemělo. Proto nebylo možné postupovat podle § 269 odst. 2 a násl. tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. ledna 2006

Předseda senátu:

JUDr. František H r a b e c