Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2644/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného. Dle názoru odvolacího soudu byly splněny veškeré předpoklady pro nařízení předmětného výkonu rozhodnutí, neboť byl podán řádný návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, exekuční titul je po formální a materiální stránce vykonatelný, soud prvního stupně se držel v otázce rozsahu nařízení výkonu rozhodnutí mezí daných návrhem i exekučním titulem a zvolený způsob výkonu rozhodnutí se s ohledem na povahu vymáhané povinnosti a na výši pohledávky jeví jako vhodný. Odvolací soud uzavřel, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jehož obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet.

Povinný ve včasném dovolání (bez ohlášení dovolacího důvodu) namítl, že se odvolací soud ve svém rozhodnutí nevypořádal s jeho odvolacími námitkami a že nebyl soudem ani řádně vyzván k jejich upřesnění. Povinný dále namítá, že v rámci vykonávacího řízení nebylo přihlédnuto k překážce rei iudicate, když „pro stejný dluh byl proti povinnému veden výkon rozhodnutí Okresním soudem v Jičíně již dříve“, přičemž tento výkon rozhodnutí byl zastaven pro nedostatek majetku. Odvolacímu soudu dále vytýká, že napadené rozhodnutí postrádá náležitosti uvedené v ustanovení a 4 , ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „ “).

Dovolání není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).

Z uvedeného plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich) vyslovené v až c/

Jelikož napadené usnesení není měnícím ( ), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno ( ), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení

Aby mohlo být dovolání přípustné podle , musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán ( , věta první, ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné.

Hodnocením námitek, jež dovolatel v dovolání vznesl, k závěru, že v daném případě jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, dospět nelze. Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud - při posuzování otázek, jež ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí posuzovat lze - uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Povinný - jak se podává z obsahu dovolání - ve skutečnosti nenamítá, že odvolací soud vystavěl své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení těch otázek, které jsou pro rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí relevantní.

Obecným předpokladem pro nařízení výkonu rozhodnutí je existence vykonatelného rozhodnutí (jiného titulu) jako podkladu tohoto výkonu, vydaného k tomu oprávněným orgánem, které má potřebnou formu a obsah a které ukládá určitému subjektu povinnost něco plnit. Před nařízením výkonu rozhodnutí se soud zabývá mimo jiné i tím, zda je rozhodnutí (jiný titul) z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelné, a to jak formálně - tj. z pohledu právního předpisu upravujícího řízení, ve kterém bylo vydáno, tak i materiálně - tj. z hlediska obsahových náležitostí, jež reflektují určitost, srozumitelnost a přesnost v označení subjektů práv a povinností, včetně vyjádření uložené povinnosti, jež se má vykonat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2003, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura č. 4/2003, poř. č. 65). Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že veškeré tyto předpoklady odvolací soud při svém rozhodování řádně zohlednil, odpovídajícím a dostatečným způsobem svůj závěr zdůvodnil, a to včetně poukazu na relevantní právní úpravu. Je proto nepřípadná (a nadto bezpředmětná) námitka povinného, pokud odvolacímu soudu vytýká nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Dovolatel se pak zcela mýlí, považuje-li snad za povinnost soudu vyzývat procesní strany k náležité argumentaci jejich procesních úkonů a naznačuje-li tak případně existenci vady řízení, předpokládané ustanovením , jakožto jednoho z dovolacích důvodů. Vedle nepřípadnosti tohoto dovolacího důvodu pro založení přípustnosti dovolání dle ustanovení (viz výše) je zcela přehlížena dispozitivní podstata procesní obrany v řízení, podle které je pouze záležitostí procesních stran, jakým způsobem a nakolik relevantně budou hájit své dotčené zájmy a práva; o případ, že by dovolateli bylo třeba jako odvolateli zapotřebí poskytnout poučení ( ), zde podle obsahu jím vyjevené obrany nešlo. Jako nepřípadnou je potřeba také hodnotit námitku věci pravomocně rozsouzené, kterou dovolatel spatřuje v již dříve zastaveném vykonávacím řízení (nadto pro nedostatek majetku povinného). Ze strany dovolatele je zcela zjevně pomíjena skutečnost, že uvedená zásada ( ) má své místo nejen z hlediska toho, o čem a jak bylo již rozhodnuto, nýbrž i toho, čeho bylo při předcházejícím výkonu rozhodnutí (exekuce) dosaženo. Oprávněný tak může své právo (za splnění dalších podmínek) vymáhat v případě bezúspěšnosti předcházejícího nuceného výkonu i opakovaně.

Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem ( ) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatele vycházejí z práva procesního.

Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle písm c/, odst. 3

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle , odmítl.

Dovolání povinného bylo odmítnuto, oprávněné, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. , 224 odst. 1 a výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. ledna 2006

JUDr. František I š t v á n e k , v. r.

předseda senátu