Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 C 241/2021-13

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 8 830,54 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba doručená soudu dne 26. 5. 2021, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 2 830,54 Kč a částku 690,96 Kč a částku 1 624 Kč a úrok ve výši 29 % ročně z částky 6 000 Kč za dobu od 15. 6. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6000 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 15. 6. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 400 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D., advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba doručená soudu dne 26. 5. 2021, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 2 830,54 Kč a částku 690,96 Kč a částku 1 624 Kč a úrok ve výši 29 % ročně z částky 6 000 Kč za dobu od 15. 6. 2018 do zaplacení, se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6000 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 15. 6. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 400 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 26. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 830,54 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo a žalovaným došlo dne 2. 9. 2016 k uzavření Smlouvy o zápůjčce číslo. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky, posoudila před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 4 612 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování a doručení ve výši 950 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 2 863 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 45týdenních splátkách po 236 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 7. 2017. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek neuhradil ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 14. 6. 2018. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 8 830,54 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 2 830,54 Kč; kapitalizovaných úroků ve výši 1 624 Kč; kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 690,96 Kč; úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení; úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 1 624 Kč žalobkyně uvádí, že se jedná o úrok ve výši 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč od 14. 7. 2017, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 14. 6. 2018. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 690,96 Kč žalobkyně uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč od 16. 1. 2017, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do 14. 6. 2018. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.

2. Žalobkyně i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto postupoval podle a věc projednal a rozhodl bez jednání.

3. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalovaného nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti, při absenci jakýchkoliv jiných dalších důkazních návrhů ze strany žalovaného, posoudil jako y způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se o y nazvané: smlouva o zápůjčce číslo ze dne 2. 9. 2016, smluvní podmínky, zákaznická karta, protokol o platební historii, smlouva o postoupení pohledávky vč. přílohy, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní upomínka s poštovním podacím archem. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé.

4. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum vč. obchodních podmínek vzal soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným jako dlužníkem v postavení spotřebitele smlouvu, na základě které věřitel poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 6 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a zaplatit poplatek ve výši 4 612 Kč, v 45 týdenních splátkách po 236 Kč, přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy, splatnost poslední splátky byla stanovena na 14. 7. 2017. Pohledávka byla postoupena z původního věřitele na žalobkyni; tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem a adresou bydliště. ˇžalovaný zaplatil více, než činila poskytnutá jistina. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dle posuzovaných smluv, výzva byla zaslána žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě. V řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli uhrazeno. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé.

5. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem. Podle , se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení , (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti.

6. Dle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným podle o. z., ve spojení s ust. , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, tedy tak, že bylo vůlí stran uzavřít smlouvu o zápůjčce. V řízení soud vzal za prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 6 000 Kč.

8. Smlouva o zápůjčce dle citovaného ust. § 2390 o. z. může být, na rozdíl od smlouvy o úvěru, uzavřena platně i tehdy, pokud není úrok za poskytnutí peněžité půjčky sjednán. Úrok představuje příslušenství pohledávky a ve své podstatě se jedná o civilní plody peněz, tedy sjednané plnění za poskytnutí peněžních prostředků (tzv. cena peněz). Naproti tomu poplatek je sjednaným plněním, které nemá povahu příslušenství, jde o samostatnou pohledávku mající základ ve smluvním ujednání stran.

9. V podmínkách projednávané věci byl úrok sjednán jako součást poplatku, a to ve výši násobně nižší než zbývající části poplatku označené jako„ poplatek za administrativní činnost“ a„ hotovostní režim splátek“. Soud dospěl k závěru, že i zbývající část„ poplatku“ má fakticky funkci úroku z předmětné půjčky a je nutno jej po právní stránce posoudit jako tento nárok, a to bez ohledu na to, že měl zahrnovat náklady na administrativní činnost a hotovostní režim splátek; soud v této souvislosti konstatuje, že skutečné náklady, které věřiteli s tvrzenou administrativní činností a hotovostním režimem splátek skutečně vznikly, tvrzeny ani prokazovány nebyly. Soud má za to, že skutečnost, že tzv. poplatek měl fakticky funkci úroky, musela být zřejmá rovněž žalovanému, pokud smlouvu uzavíral, neboť tuto uzavíral s podnikatelem, jehož předmětem podnikání v době uzavření smlouvy bylo mj. poskytování úvěrů a zá/půjček z vlastních zdrojů, přičemž je zřejmé, že podnikatel byl založen za účelem zisku, který by bez ujednání úroku za přenechání půjčených prostředků z posuzovaného smluvního vztahu generován nebyl.

10. Jak již dovodil Nejvyšší soud ČR například v rozhodnutí sp. zn. , ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků byla závislá jen na dohodě účastníků smlouvy o zápůjčce a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité zápůjčce totiž platí, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. , uveřejněný pod číslo ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslo ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998), který je konformní se závěrem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. , uveřejněným pod číslo ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 1998, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti.

11. Není pochyb o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité zápůjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Nepřiměřené smluvní úroky současně naplňují skutkovou podstatu trestného činu lichvy, a to za předpokladu, že jde (má jít) o plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, a že věřitel přitom zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo rozrušení dlužníka. Dohoda, kterou byly při peněžité zápůjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatná, a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy podle příslušného ustanovení trestního zákona), nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech). příjmení se právní úkon příčil dobrým mravům, musí být v rozporu s některou ze souhrnu společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo ročník 1997, pod číslo dále rozsudky téhož soudu uveřejněné pod čísly 16/ 1998 a 5/ 2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), což je konformní se závěrem Ústavního soudu v jeho nálezu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. , uveřejněným pod číslo 1998 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.

12. Nejvyšší soud například v rozhodnutí sp. zn. dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně překračuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Soudu je z úřední činnosti známo, např. z výpisu z databáze ČNB – systému příjmení o úrokových sazbách poskytnutých úvěrů domácnostem v ČR v posuzované době, že u neúčelových ročních půjček či úvěrů poskytovaných bankami na území ČR domácnostem na spotřebu v době uzavření smlouvy o zápůjčce s fixací sazby od jednoho roku do pěti let byla průměrná úroková sazba za tyto půjčky a úvěry násobně nižší.

13. Soud tak má s přihlédnutím ke všem posuzovaným okolnostem za to, že úrok, nazvaný ve smlouvě jako souhrnný poplatek, ve sjednané výši posuzované smlouvy je cenou půjčky nepřiměřeně vysokou, přesahující několikanásobně průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a zá/půjčky spotřebitelům. Takový úrok je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, což činí ujednání o poplatku (úroku) neplatným, přičemž se jedná o neplatnost absolutní.

14. Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Posuzované smlouvy o zápůjčce jsou tak při zachování platnosti smlouvy jako celku stiženy dílčí neplatností v ujednání o výši úroků jen tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). Soud se proto dále zabýval právě těmito okolnostmi. Žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku, jejím předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o zápůjčce bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Úrok u zápůjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel půjčky generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o zápůjčce ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalovanému, kdy ani on neočekával, že obdrží od podnikatele, podnikajícího v oblasti poskytování zápůjček a úvěrů, zápůjčku bez toho, aniž by musel platit nějakou odměnu za poskytnutí zápůjčky. Jedná se právě o ty okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že neplatné ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smlouvy a absolutně neplatnou je proto celá smlouva, ze které vzájemná práva a povinnosti stranám smlouvy ani nevznikly.

15. Plnil-li věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 6 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. Žalovaný zaplatil před podáním žaloby více než 0 Kč, o tuto částku se tak snížilo bezdůvodné obohacení, které se žalovanému dostalo, a které je žalovaný povinen vrátit, neboť tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez toho, že by bylo nutno provádět jakýkoliv zápočet, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy se zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Žalovaný tak je povinen žalobkyni vrátit 6 000 Kč.

16. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, pro absenci dohody a speciální zákonné úpravy, nastává uplynutím zákonné či věřitelem stanovené lhůty poté, kdy žalující věřitel plnění požaduje ( , ), což se v dané věci stalo písemnou výzvou k zaplacení odeslanou žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě.

17. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud žalobě vyhověl v rozsahu tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí, když i nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení je v souladu o. z., a to ve výši dle vl. , neboť smluvní úroky z prodlení žalobkyně nepožadovala. Ve zbytku soud nárok jako zcela nedůvodný výrokem I. zamítl. Pro úplnost soud uzavírá, že s ohledem na zásadu hospodárnosti se soud více nezabýval dalšími otázkami platnosti smlouvy apod., neboť na výše popsaném právním závěru a rozhodnutí soudu by posouzení dalších právních otázek již ničeho nezmělnilo.

18. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšnější, proto soud náhradě nákladů řízení žalobkyni přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, neboť tento náklad řízení žalobkyni prokazatelně vznikl, byl potřebný k účelnému uplatnění práva žalobkyně a odpovídá míře procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně. K náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle

19. Dlužnou částku, jakož i náhradu nákladů řízení byl žalovaný zavázán zaplatit ve lhůtě podle

20. Podle v rozsudku, proti kterému není odvolání přípustné, soud v odůvodnění uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.