Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 144/2005

144/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 9. 2004, sp. zn. , b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 60 odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních § 330a odst. 2 a § 330 tr. ř. ve prospěch obviněného R. N.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný R. N. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 12. 1998, sp. zn. , jenž nabyl právní moci dne 4. 2. 1999, uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaného a dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že v blíže nezjištěné době v lednu 1998 v místě svého zaměstnání v baru S., ul. V J., P., převzal od neznámých mužů ruské národnosti po předchozí dohodě, že pro ně odebere zboží, objednávky na zboží v celkové hodnotě 416 585,- Kč, které byly uzavřeny se společností W., spol. s r. o., se sídlem P., ul. S., na základě předložení padělaného živnostenského listu znějícího na obchodní jméno A. V., následně pod jménem J. V. odebral a potvrdil převzetí zboží podle objednávek v celkové hodnotě 303 753,- Kč s tím, že zboží bude fakturováno A. V., zboží podle objednávky v hodnotě 112 832,- Kč se mu však převzít nepodařilo, neboť jeho výdej ze skladu byl zablokován z důvodu prověření věrohodnosti odběratele.

Za to byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání pěti let se současným vyslovením dohledu. Podle § 60a odst. 3 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby během zkušební doby zaplatil způsobenou škodu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti uhradit poškozené společnosti W., spol. s r. o. se sídlem v P., S., náhradu škody ve výši 303 753,- Kč. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 4. 2. 1999.

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 9. 2004, sp. zn. , bylo rozhodnuto o tom, že se obviněný R. N. podle § 60 odst. 1 tr. zák. za použití ustanovení § 330 odst. 4 tr. ř. ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil.

Podle § 266 odst. 1 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu v neprospěch obviněného R. N. stížnost pro porušení zákona proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 9. 2004 sp. zn. . Tímto rozhodnutím byl podle názoru ministra spravedlnosti porušen zákon v ustanoveních § 60 odst. 1, § 60a odst. 4 tr. zák. a v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 a § 330 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného.

Podstatu pochybení stěžovatel spatřuje v tom, že obvodní soud nesprávně rozhodl o osvědčení se obviněného ve zkušební době podmíněného odsouzení. Obviněný totiž podle stěžovatele nevyhověl uloženým podmínkám a způsobenou škodu řádně nezaplatil, což vyplývá z obsahu spisu. Obviněnému skončila zkušební doba v trvání pěti let dne 4. 2. 2004. V této souvislosti sdělila poškozená společnost W., spol. s r. o. Obvodnímu soudu pro Prahu 10, že obviněný během zkušební doby uhradil jako náhradu škody pouze částku 145 500,- Kč, která činí necelou polovinu způsobené škody. Obvodní soud přesto, že měl ve spise toto vyjádření poškozeného, nenařídil veřejné zasedání, k němuž by předvolal obviněného, aby se vyjádřil k tomu, proč neuhradil škodu v plné výši. Spis byl pak postoupen Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 10 k vyjádření podle § 330 odst. 4 tr. ř. Státní zástupce následně vydal podle § 60a odst. 4 tr. zák. souhlas ve smyslu uvedeného ustanovení trestního řádu. Obvodní soud poté rozhodl usnesením podle § 60 tr. zák., ačkoliv se toto zákonné ustanovení vztahuje na podmíněně odsouzené, nad kterými nebyl vysloven dohled.

V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 9. 2004, sp. zn. , byl porušen zákon ve prospěch obviněného v ustanoveních § 60 odst. 1, § 60a odst. 4 tr. zák. a v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 a § 330 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 330a odst. 2 tr. ř. na rozhodnutí o tom, zda se osvědčil podmíněně odsouzený, u něhož byl vysloven dohled, nebo zda se nařídí výkon podmíněně odloženého trestu, se obdobně užije ustanovení § 330.

Podle § 330 odst. 1 tr. ř. o tom, zda se podmíněně odsouzený osvědčil nebo zda se nařídí výkon podmíněně odloženého trestu, rozhodne soud ve veřejném zasedání. Ve veřejném zasedání rozhodne soud i o ponechání podmíněného odsouzení v platnosti podle § 60 odst. 1 tr. zák.

Podle § 330 odst. 4 tr. ř. rozhodnutí, že se podmíněně odsouzený osvědčil, může se souhlasem státního zástupce učinit též předseda senátu.

Podle § 60a odst. 1 tr. zák. za podmínek uvedených v § 58 odst. 1 může soud podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta, vysloví-li zároveň nad pachatelem dohled. Na výkon dohledu se užije obdobně ustanovení § 26a a 26b.

Podle § 60a odst. 3 tr. zák. podmíněně odsouzenému, kterému byl vysloven dohled, může soud uložit přiměřená omezení nebo i přiměřené povinnosti uvedené v § 26 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život; zpravidla mu má též uložit, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

Podle § 60a odst. 4 tr. zák. jestliže podmíněně odsouzený, ohledně něhož byl vysloven dohled, vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná.

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. vyplývá, že státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 dal na základě žádosti předsedy senátu obvodního soudu souhlas s tím, aby předseda senátu podle § 60a odst. 4 tr. zák. rozhodl tak, že se odsouzený ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil. Poté, co byl uvedený souhlas založen do spisu, rozhodl předseda senátu tak, jak je shora uvedeno.

Z přípisu poškozeného ze dne 4. 5. 2004 adresovaného Obvodnímu soudu pro Prahu 10 je patrné, že obviněný doposud uhradil na náhradě škody pouze částku 145 500,- Kč, ačkoliv škoda, kterou způsobil trestným činem, byla vyčíslena na částku 303 753,- Kč. K datu 4. 2. 2004, tj. ke konci zkušební doby, pak obviněný uhradil poškozenému částku 123 000,- Kč. Ve spise jsou založeny ohledně obviněného celkem čtyři zprávy od Probační a mediační služby, jež poskytují informace o plnění podmínek dohledu obviněným, z nichž je zřejmé, že obviněný se k Probační a mediační službě ve zkušební době převážně pravidelně dostavoval. Nečinil tak pouze v období druhé poloviny roku 2001 a v roce 2002. (viz zprávy Probační a mediační služby ze dne 26. 4. 2002 a ze dne 11. 3. 2004). Probační a mediační služba se pak zabývala i osobními a výdělkovými poměry obviněného během zkušební doby. Získané informace jsou však v tomto směru značně povšechné. Není z nich ani zřejmé, zda částky měsíčního výdělku obviněného jsou uváděny jako výdělek hrubý či čistý. Celkovými majetkovými poměry obviněného se pak zprávy Probační a mediační služby nezabývají vůbec a pouze konstatují, že obviněný měl na počátku zkušební doby dvě vyživovací povinnosti představující měsíční náklad 3 000,- Kč, a že se mu následně s jinou partnerkou narodilo třetí dítě. Obviněný však nebyl dotázán, kolik na jeho výživu přispíval, když nebylo do konce zkušební doby podmíněného odsouzení pravomocně skončeno řízení o výši výživného na toto třetí dítě. Ze zpráv pak nevyplývá, že by byl alespoň dotazem na obviněného zjišťován jeho případný movitý či nemovitý majetek.

Vzhledem k tomu, že se obviněný v části zkušební doby pravidelně podle pokynů Probační a mediační služby nedostavoval k určeným konzultacím, a ke skutečnosti, že nenahradil ve zkušební době podmíněného odsouzení celou škodu, kterou svým trestným činem způsobil, ačkoli mu to odsuzujícím rozsudkem ve smyslu § 60a odst. 3 tr. zák. bylo uloženo, měl obvodní soud nařídit ve věci veřejné zasedání. V tomto veřejném zasedání měl obvodní soud zkoumat plnění podmínek dohledu obviněným včetně důvodů, pro které se po určitou dobu k Probační a mediační službě nedostavoval, a dále to, zda částka, jíž obviněný na náhradě škody poškozenému ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem uhradil, odpovídala jeho silám, tedy jeho reálným možnostem a schopnostem. Případně zda obviněný reálně mohl ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem uhradit na náhradě škody částku vyšší (viz ustanovení § 60a odst. 3 tr. zák., věta za středníkem). Tyto skutečnosti bylo třeba zkoumat ve veřejném zasedání a provádět za tím účelem potřebné důkazy, jako např. zkoumáním výše výdělku obviněného, jeho celkových majetkových poměrů včetně toho, kolik má obviněný zákonných vyživovacích povinností a v jaké výši, popř. zda nemá obviněný i jiné peněžité dluhy, a pokud ano v jaké výši a splatnosti. Těmito okolnostmi se však obvodní soud nezabýval a bez nařízení veřejného zasedání rozhodl předseda senátu tak, že se obviněný ve zkušební době podmíněného odsouzení podle § 60 odst. 1 tr. zák. osvědčil. Nutno však zdůraznit, že obviněný byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody s dohledem. Proto mělo být v projednávaném případě rozhodováno ve veřejném zasedání podle ustanovení § 60a odst. 4 tr. zák.

Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 9. 2004, sp. zn. , byl porušen zákon v ustanovení § 60 odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanoveních § 330a odst. 2 a § 330 tr. ř. ve prospěch obviněného R. N. Nejvyšší soud se však musel omezit toliko na tzv. akademický výrok, neboť v řízení o stížnosti pro porušení zákona lze postupovat podle § 269 odst. 2 tr. ř. a násl. pouze v případech nezákonných rozhodnutí, jimiž byl porušen zákon v neprospěch obviněného.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. ledna 2006

Předseda senátu:

JUDr. František H r a b e c