Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1491/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 5. 2005, sp. zn. , byli obvinění L. B. a S. Z. uznáni vinnými trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zákona. Za to byli oba obvinění odsouzeni podle § 249a odst. 1, odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců každý. Výkon tohoto trestu jim byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že L. B. a S. Z. počínaje dobou od 23. 7. 1994 nejméně do 10. 9. 1999 bez stavebního povolení a souhlasu dalších osob obývajících dům v ulici K. v L., přestavěli a upravili sklepní prostory v domě v K. ulici, L., kde si vybudovali bytové prostory užívané jimi a dalšími osobami, čímž zamezili dalším osobám obývajícím dům v ulici K. v L. v užívání sklepních prostor.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali oba obvinění odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2005 Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Ten svým usnesením sp. zn. odvolání obou obviněných podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podali oba obvinění ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Liberci dovolání, z jehož obsahu je zřejmé, že směřuje proti výroku o vině odsuzujícího rozsudku i proti zamítnutí řádného opravného prostředku, a to s výslovným odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatelé vyslovují názor, že okresní soud nesprávně zhodnotil provedené důkazy a dospěl k nesprávným právním závěrům. Tento svůj názor dokládají některými skutkovými tvrzeními odlišnými od skutkových zjištění soudu, zejména zpochybňují zjištění soudu ve vztahu k souhlasu (resp. nesouhlasu) dalších osob obývajících předmětný dům se stavebními úpravami sklepních prostor. Dovolatelé tvrdí, že jednak i oni byli oprávněni užívat společné prostory a jestliže se stali podílovými spoluvlastníky, pak se nemohli dopustit trestného činu. Dále vycházejí z toho, že spoluvlastníci vyslovili k užívání společných prostor souhlas, nikdo z podílových spoluvlastníků jejich práva u soudu nenapadl. Ve vazbě na výše uvedená tvrzení dovolatelé namítají, že soud nedostatečně zhodnotil i stupeň společenské nebezpečnosti, neboť k jednání, které je jim kladeno za vinu, došlo již v roce 1994 a v následujícím období se již jednalo o setrvalý stav, který všichni akceptovali, včetně Magistrátu města L. S ohledem na to, že k jednání došlo již v roce 1994, dovolatelé namítají, že toto jednání již bylo promlčeno.

Vadné hodnocení důkazů dovolatelé vytýkají i odvolacímu soudu s tím, že právní názor tohoto soudu neodpovídá ustanovením práva občanského a že z tohoto důvodu soud dospěl i k mylnému výkladu § 238 tr. zákona.

V petitu svého dovolání navrhují, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Ke dni rozhodnutí o dovolání nebylo k jeho obsahu předloženo písemné vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jejich řádný opravný prostředek. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obvinění v něm sice formálně uplatňují zmíněný dovolací důvod, ve zjevném rozporu s tím však vznášejí pouze námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudu, zejména proti skutkovému závěru soudu, že ke stavebním úpravám došlo bez stavebního povolení a souhlasu dalších osob obývajících předmětný dům. Veškerá podrobnější argumentace obsažená v dovolání směřuje právě ke zpochybnění těchto skutkových závěrů a teprve v návaznosti na to je uvedena i námitka nesprávného právního hodnocení skutku.

Tento závěr se týká i námitek vztahujících se ke konkrétnímu stupni nebezpečnosti činu pro společnost, jakož i námitky údajného promlčení, kdy dovolatelé tvrdí, že ke spáchání činu došlo v roce 1994, zatímco skutkový závěr soudu ohledně doby spáchání trestného činu je doba od 23. 7. 1994 nejméně do 10. 9. 1999. Navíc k namítané otázce promlčení je pak nutno dále dodat, že tuto otázku by bylo možno relevantně řešit pouze v případě, kdy dovolatelé by uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, což však neučinili.

Nejvyšší soud dále považuje za potřebné uvést, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení, nikoli revidovat postup soudu v rámci zjišťování skutkových okolností a tyto okolnosti přezkoumávat.

Námitky dovolatelů svým charakterem tedy neodpovídají jak dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tak ani žádnému z jiných zákonných dovolacích důvodů uvedených v taxativním výčtu § 265b odst. 1 tr. řádu.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání sice formálně odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatelů uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněných L. B. a S. Z. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 11. ledna 2006

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h