Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1583/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně sp. zn. ze dne 10. 5. 2005 byl dovolatel uznán vinným pod bodem 1), 2) trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a také trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 3) trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a pro výkon takto uloženého trestu byl zařazen do věznice s ostrahou a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

V předmětné věci podal D. T. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením sp. zn. ze dne 16. 6. 2005 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal D. T. dovolání a to včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že provedeným dokazováním v řízení před soudy nebylo vůbec prokázáno, že by se skutků, které mu byly kladeny za vinu dopustil. To s tím, že v kritické době nebylo ani prokázáno, že by se zdržoval na území S. r. N., a již proto se nemohl dopustit trestného činu krádeže a stejně tak ani trestného činu útoku na veřejného činitele vůči německým policistům již na území České republiky. Těmito byl napaden náhle zezadu, nevěděl o koho se jedná a takovému útoku se pouze bránil, když jeho obrana byla této skutečnosti přiměřená. Poukázal i na to, že nebyl vyslechnut zejména jím navrhovaný svědek P. D., který mu měl prodat věci, které byly později označeny za odcizené. V důvodech svého dovolání také odkázal na přesně označené nálezy Ústavního soudu České republiky, ze kterých plyne, že usvědčující důkazy musí být pečlivě hodnoceny a to zejména jsou-li ojedinělé a výklad ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemá být takto příliš restriktivní zejména i z hledisek učiněných skutkových zjištění. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud zrušil citovaná rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně a podle § 265m tr. ř. znovu rozhodl tak, že pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a pro trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., jej podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby zprostil a stejně tak jej zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. i pro trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. Poškozenou potom aby dovolací soud podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a konečně, aby předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky podle § 265o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon dovolateli uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že dovolací námitky ohledně skutku popsaného pod body 1-2) ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, když dovolatel tvrdí, že se skutku vůbec nedopustil. Totéž platí i ve vztahu k dalšímu skutku popsaného pod bodem 3) ve výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu. I když v této části svého dovolání okrajově dovolatel zmiňuje ustanovení § 13 tr. zák., těžiště jeho námitek i v tomto případě směřuje proti skutkovým zjištěním vylíčeným v tzv. skutkové větě a rozvedeným v odůvodnění citovaných rozhodnutí soudů. V této souvislosti státní zástupce poukázal na to, že k prvnímu útoku dovolatele došlo prokazatelně již na území S. r. N. a k dalšímu již v době, kdy byl německými policisty pronásledován. Ti byli v té době oblečeni ve služebních stejnokrojích a použili i pro osobu neznalou německého jazyka srozumitelnou výzvu „Halt Polizei“. Z uvedeného nijak neplyne ani existence naznačeného extrémního rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, kdy své námitky ve vztahu k bodu 1) - 2) výroku o vině obsaženého v rozsudku nalézacího soudu nijak nekonkretizuje (mimo výpočtu soudy nevyslechnutých svědků) a ve vztahu k bodu 3) téhož výroku o vině se pouze domáhá toho, aby shledané důkazy soudy hodnotily jinak. V další části podaného vyjádření potom státní zástupce pouze stručně poukázal na to, že fyzický útok dovolatele v předmětné věci směřoval vůči příslušníkům policie S. r. N. a že z tohoto hlediska napadená rozhodnutí postrádají příslušnou argumentaci. Zároveň však poukázal na to, že v tomto směru podané dovolání žádné námitky neobsahuje. Vzhledem k uvedenému proto navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, když bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadených skutků, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení svědeckých výpovědí učiněných dvěma příslušníky policie S. r. N. s tím, že na základě těchto svědectví nelze dovodit trestnou činnost, která mu je kladena soudy za vinu. Má takto za to, že nebylo prokázáno, že spáchal soudy popsané skutky, a proto také soudy nemohly přikročit k jejich právní kvalifikaci. Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a objektivně hodnotily všechny důkazy ve věci dovolatele pořízené. V tomto směru nejsou žádné důvody, které by zpochybnily výpovědi německých policistů, plně usvědčující dovolatele ze spáchané trestné činnosti a v jejich světle jsou tvrzení dovolatele zjevně nevěrohodná. Stejně přiléhavě zejména soud prvního stupně vysvětlil i to, proč odmítl provést další důkazy navrhované dovolatelem se správným odkazem na jejich nadbytečnost. Úvaha o postavení německých policistů, jako veřejného činitele a absence této skutečnosti v důvodech napadených rozhodnutí z hlediska vyjádření státního zástupce je redundantní právě i s poukazem na to, že nebyla učiněna předmětem podaného dovolání.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. S ohledem na uvedené proto dovolací soud ani nerozhodoval o návrhu dovolatele podle § 265o odst. 1 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 11. ledna 2006

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka