Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
28 C 69/2021-20
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Prajznerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s příslušenstvím,
se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 18. 1. 2021 domáhala
po žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v souladu se schváleným projektem rozdělení a fúze došlo k rozdělení společnosti právnická osoba odštěpením, přičemž právnická osoba anonymizována dvě slova nezanikla a vyčleněná část jejího jmění přešla na právnická osoba právnická osoba a k fúzi sloučením právnická osoba anonymizováno jako zanikající společnosti a právnická osoba právnická osoba jako nástupnické společnosti,
která změnila firmu na právnická osoba S účinností od datum došlo ke změně dosavadní obchodní firmy právnická osoba na právnická osoba Součástí vyčleněného jmění anonymizována dvě slova anonymizováno, které přešlo na žalobkyni, byla také smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo kterou žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 11. 3. 2019. Na základě této smlouvy zajišťovala žalobkyně žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do dne 30. 9. 2019, kdy byla smlouva ukončena. V souvislosti s uzavřením smlouvy číslo žalobkyně předala žalovanému zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo anonymizováno. Toto technické zařízení žalovaný převzal, což stvrdil svým podpisem na uvedené smlouvě a po ukončení smlouvy jej žalobkyni nevrátila
dle článku 8.2. Všeobecných podmínek do 10 dnů od ukončení smlouvy. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácený set-top box. Přestože žalovaný byl vyzván výzvou ze dne 30. 12. 2020 k vrácení technického zařízení a zaplacení smluvní pokuty za nevrácené technické zařízení, tyto své povinnosti vůči žalobkyni nesplnil, a proto je povinen zaplatit částku 5 000 Kč včetně příslušenství, neboť se dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobkyni.
2. Okresní soud vydal ve věci platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 24. 3. 2021 zrušen,
neboť se jej žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou.
3. Žalovaný se k žalobnímu nároku žalobkyně nikterak nevyjádřil.
4. Zástupce žalobkyně ani žalovaný se k ústnímu jednání bez přechozí omluvy nedostavili, soud tedy za užití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.
5. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 11. 3. 2019 uzavřena smlouva číslo jejímž předmětem bylo poskytování služeb elektronických komunikací. Doklad o převzetí Set-top box/CA Modul sériové číslo anonymizováno žalovaným je doložen označením zařízení v uzavřené smlouvě a podpisem žalovaného. V řízení však nebylo však prokázáno tvrzení žalobkyně, že tato řádně odstoupila od smlouvy pro neplnění povinností žalovaným. Žalobkyně vůbec nedoložila, že by žalovaného vyzvala k vrácení zařízení (žalobkyně sice zaslala žalovanému výzvu ze dne 10. 10. 2019 s tím, že je žalovaný povinen vrátit zapůjčené zařízení do 10 dnů
od ukončení smlouvy a že žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč),
avšak nedoložila, že by takovou výzvu žalovanému odeslala, že by se tedy žalovanému dostala
do dispoziční sféry. Tudíž soud nepovažuje za prokázané tvrzení žalobkyně, že smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným ke dni 30. 9. 2019 zanikl, a tedy soud ani nepovažuje za osvědčené, že žalobkyni vznikl nárok na vrácení technického zařízení a ze stejného důvodu nepovažuje rovněž za prokázané, že vzniklo žalobkyni právo na zaplacení požadované smluvní pokuty
5 000 Kč. Nebylo prokázáno, že by smluvní vztah byl mezi smluvními stranami řádně ukončen ke dni 30. 9. 2019 a nárok na zaplacení smluvní pokuty 5 000 Kč za nevrácené zařízení
tak nevznikl. V daném případě tedy žalobkyně nedostála povinnosti tvrzení a ani důkazní,
neboť nedoložila, že by odstoupení od smlouvy bylo uskutečněno a řádně žalovanému doručeno a ani netvrdila, jakým způsobem by toto doručení mělo být uskutečněno. Takto žalobkyně nesplnila ani povinnost tvrzení, ani povinnost důkazní, přičemž žalobkyni se nemohlo dostat poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť tím, že se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila, zbavila se tak možnosti, aby jí toto poučení ze strany soudu bylo podáno.
6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je zcela nedůvodná,
kdy ve smyslu § 63 zákona č. 127/2005 Sb. , o elektronických komunikacích, sice byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o elektronických komunikacích, ovšem nebylo prokázáno, že by došlo k legitimnímu odstoupení od této smlouvy ze strany žalobkyně, že by tedy došlo k ukončení daného smluvního vztahu a vzniku povinnosti žalovaného vrátit ve stanovené lhůtě převzaté zařízení, eventuálně při nesplnění této povinnosti, zaplacení smluvní pokuty
za nevrácení zařízení v dané lhůtě. V řízení ani nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní
a žalovaným došlo i k uzavření smlouvy o zápůjčce zařízení ve smyslu § 2390 zákona
č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.), kdy následně by podle článku 4.4 zvláštních podmínek žalobkyně vznikla žalovanému povinnost vrátit zapůjčené zařízení do 10 dnů
od ukončení smlouvy. Nebylo prokázáno, že by žalující strana legitimně odstoupila od této smlouvy z důvodů výše uvedených, že by tak došlo k ukončení smluvního vztahu mezi stranami, a proto nevzniklo taktéž žalující straně právo na úhradu smluvní pokuty. Na základě těchto skutečností, pro nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, soud shledal nárok žalobkyně zcela neopodstatněným, proto jej v plném rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.
7. Vzhledem k tomu, že žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, když by mu jinak svědčilo právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , a žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení nepřísluší, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.