Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2189/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň-sever jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13.5.2003, č.j. –72, určil, že vlastníkem domu č.p. 35 na stavební parcele č. 304/1 v kat. území V. je žalobce (odstavec I. výroku), zastavil řízení ohledně určení vlastnictví ke stavbě svépomocné dílny na stavební parcele č. 304/2 v kat. území V. (odstavec II. výroku) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na účet Okresního soudu Plzeň-sever náklady řízení ve výši 25.525,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na zjištění, podle něhož hospodářskou smlouvou ze dne 11. 11. 1981 převedl tehdejší Místní národní výbor ve V. bezplatně ku dni 1. 1. 1982 do vlastnictví Z. S. V. dům čp. 35 se stodolou na st. p.č. 304 ve V. Podle schvalovací doložky byla dne 12. 11. 1981 schválena tato smlouva finančním odborem ONV P.

Tento skutkový stav posoudil soud prvního stupně s odkazem na ustanovení , o správě národního majetku, ve znění ku dni účinnosti hospodářské smlouvy, jakož i z možnosti přenesení pravomoci na národní výbory nižších stupňů podle vyhlášky. Posledně zmíněný předpoklad byl podle výsledků řízení před soudem prvního stupně splněn. Soud proto určovací žalobě v rozsahu uvedeném v odstavci I. vyhověl.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni jako soud odvolací shora uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I., změnil jej v odstavci III. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a zavázal žalovaného zaplatit žalobci na účet Okresního soudu Plzeň-sever náklady odvolacího řízení v částce 10.225,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odvolací soud převzal skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, která doplnil provedením důkazu obsahem usnesení Rady Západočeského Krajského národního výboru č. 156/76 ze dne 8.6.1976. Dovodil, že hospodářská smlouva, z níž žalobce vyvozuje své vlastnické právo k nemovitosti, jež je předmětem sporu, byla schválena Okresním národním výborem P., nabyla účinnosti a stala se tak způsobilým nabývacím titulem vlastnického práva žalobce. Rozhodnutí soudu prvního stupně proto odvolací soud shledal správným, takže jej podle ustanovení potvrdil.

Žalovaný podal proti všem výrokům uvedeného rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost nijak nezdůvodnil. Uplatňoval dovolací důvody podle ustanovení a b) Opakovaně namítal, že předmětná hospodářská smlouva nemohla nabýt účinnosti, neboť ji neschválil krajský národní výbor, respektive národní výbor města P., jak bylo požadováno v ustanovení , nýbrž pouze Okresní národní výbor P. Namítal dále, že usnesení č. 156 Rady ZKNV ze dne 8.6.1976 si opatřil odvolací soud z vlastní iniciativy a provedl jeho obsahem důkaz při odvolacím jednání dne 23.3.2004. Takový postup je podle dovolatele v rozporu s ustanovením , podle něhož odvolací soud smí k novým skutečnostem nebo důkazům přihlédnout, jen když byly uplatněny. Tvrdil proto existenci vady, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve svém vyjádření namítal nepřípustnost podaného dovolání. To postrádá vymezení otázky zásadního právního významu, pro kterou by mohla být přípustnost dovolání založena. Dovolatel uplatňuje přitom dovolací důvod podle , ač vzhledem k potvrzujícímu výroku odvolacího soudu by přicházela přípustnost dovolání jen při existenci nesprávného právního posouzení v otázce zásadního právního významu. K tvrzeným vadám odvolacího řízení žalobce připomněl, že účastníci byli o záměru odvolacího soudu provést dokazování obsahem dohledaného usnesení předem uvědoměni, při odvolacím jednání byli přítomni a měli možnost se k tomuto důkazu vyjádřit.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas ( ), účastníkem řádně zastoupeným advokátem ( ). Přípustnost dovolání mohla být, podle průběhu řízení, založena jen na odst. 3 a vylíčení dovolacích důvodů odpovídalo ustanovením , písm. b) odst. 3 a Dospěl však k závěru, že dovolání v této věci není přípustné.

V této věci soud prvního stupně rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 25.10.2001, č.j. -28, vyhověl určovací žalobě zcela, a to ve vztahu k dvěma nemovitostem, o něž se v tomto stadiu řízení vedl spor. Uvedený rozsudek byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 27. 6. 2002, a to z důvodů povýtce procesní povahy. Odvolací soud v něm uložil soudu prvního stupně vypořádat se náležitě s námitkami žalovaného co do přípustnosti určovací žaloby a dále pokud šlo o podrobné zjištění předpokladů platného uzavření sporné hospodářské smlouvy. V dalším řízení rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13.5.2003, č.j. -73, a to tak, že žalobě na určení vlastnictví bylo opět vyhověno, a to ve vztahu k předmětu vlastnictví, jímž zůstala nemovitost – dům čp. 35 (blíže popsaná v enunciátu rozsudku). Tento rozsudek byl potvrzen v odvolacím řízení rozsudkem, jenž je nyní napadán dovoláním žalovaného.

Popsaná procesní situace tak neodůvodňuje přípustnost dovolání podle (neboť dovoláním napadaný rozsudek nebyl měnícím rozsudkem ve věci samé ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně). Do úvahy nepřichází ani přípustnost dovolání podle , neboť vzdor zmíněnému zrušovacímu usnesení odvolacího soudu, jak shora uvedeno, nerozhodl soud prvního stupně v následném rozsudku rozdílně, v důsledku vázanosti právním názorem odvolacího soudu.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle Podle něj je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V tomto směru ovšem platí, že kladný závěr o přípustnosti dovolání podle posledně uvedeného ustanovení předpokládá, že je v dovolání jasně vymezena právní otázka (otázky), jež se má stát, v rámci vázanosti dovolacího soudu, příslušným obsahem dovolání, respektive dovolacího přezkumu. Takové vymezení však v uvedených bodech dovolání absentuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp. zn. , Soudní judikatura č. 7/2004 nebo nález ÚS ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. , Sbírka nálezů a usnesení, sv. 29, č. 23).

Dovolací soud proto dovolání odmítl ( věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití , a Žalovaný neměl se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalobce k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení až 3 vyhl. č.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. ledna 2006

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu