Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2817/2005

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou dne 3.7.1996 a doplněnou dne 9.9.1996 domáhal se žalobce vydání rozsudku, jímž se určuje, že nájemcem garáže blíže popsané v petitu žaloby je žalobce.

Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23.11.2000, č.j. -97, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 3.7.2001, č.j. -105, žalobu zamítl. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 16.11.2001, č.j. -113, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 5.3.2004, č.j. -172, ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 7.10.2004, č.j. -186, žalobu zamítl. Po skutkové stránce vyšel ze zjištění, že předmětná garáž byla žalobci přidělena rozhodnutím ONV v P., na základě kterého byla uzavřena nájemní smlouva mezi Lidovým bytovým družstvem (dále LBD) v P. a žalobcem o jejím pronájmu. Vzal za prokázané, že žalobce se stal dne 19.5.1995 členem žalovaného, jehož předmětem činnosti je pronájem nemovitostí, bytových a nebytových prostor a poskytování základní služby spojené s pronájmem. Dále zjistil, že žalovaný se vyčlenil z LBD v P., uzavřel s ním dohodu o vypořádání majetku a přešlo na něj vlastnictví objektu, ve kterém se nachází předmětná garáž. Též vzal za prokázané, že dne 29.5.1995 vyzval žalobce žalovaného k převedení garáže do vlastnictví a dopisem žalovaného ze dne 12.9.1995, doručeným žalobci dne 11.10.1996, byla žalobci dána výpověď z nájmu předmětné garáže. Dále zjistil, že představenstvo družstva dne 16.3.1998 rozhodlo, že nebytové prostory nebudou převáděny do vlastnictví. Shledal naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť určení nájemce by posílilo právní postavení žalobce v případném uplatňování nároků na vyklizení garáže nebo jejího převedení do vlastnictví. Dovodil, že obsah výpovědi z nájmu není v rozporu s ustanoveními Věc posoudil ve smyslu ustanovení , 24 odst. 2 Zaujal názor, že ke vzniku nároku na převedení garáže do vlastnictví postačí prokázání, že nájemní vztah vznikl na základě skutečností stanovených zákonem a že žadatel je členem družstva, přičemž otázka splacení členského podílu u LBD nepřichází v úvahu. V této souvislosti odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. a . Dospěl k závěru, že žalobci vznikl nárok na převedení garáže do vlastnictví. Uzavřel, že vypovězení nájmu po podání výzvy je tedy úkonem obcházejícím ustanovení , 24 a je ve smyslu ustanovení o.z. úkonem neplatným. Dále vyslovil, že výpověď z nájmu jako reakce na výzvu k převedení jednotky je rovněž úkonem, který je neplatný pro rozpor s ustanovením o.z. Podle soudu prvního stupně výpověď z nájmu garáže je neplatná a nájemní poměr žalobce tedy nadále trvá.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16.3.2005, č.j. -194, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve znění usnesení téhož soudu ze 7.10.2004 tak, že zamítl žalobu na určení, že žalobce je nájemce garáže v P. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, která doplnil o zjištění z dohody ze dne 18.3.1985, z níž zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi pronajímatelem LBD a nájemcem – žalobcem, kde v článku 2. je uveden pojem ,,užívací právo“ a v článku 7. ,,nájem.“ Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně posoudil existenci naléhavého právního zájmu na daném určení. Ztotožnil se rovněž se závěrem soudu prvního stupně, že nájemní smlouvu je nutno považovat za platnou. Vyslovil, že žalobci vzniklo právo osobního užívání garáže na základě rozhodnutí o jejím přidělení ze dne 25.1.1985 a nájemní smlouvy ze dne 18.3.1985 ( a o.z. v tehdy platném znění). Podle odvolacího soud rozhodný je obsah dohody ve smyslu ustanovení platného v rozhodné době, z něhož je zřejmé, že se jedná o dohodu o užívání garáže a podle ustanovení a 3 o.z. se vzniklé právo osobního užívání garáže žalobcem změnilo dnem 1.1.1992 na nájemní právo. Konstatoval, že ustanovení , 2 ukládá družstvu, v jejímž vlastnictví je budova, povinnost uzavřít smlouvu o převodu bytu na fyzickou osobu – člena družstva, který je nájemcem bytu, pokud byly splněny další podmínky a v odstavci 3 upravuje převod nebytových prostorů, u nichž se na financování podílela svým členským podílem pouze fyzická osoba – člen družstva, který je nájemcem. Na rozdíl od soudu prvního stupně zaujal názor, že ustanovení upravuje převody, na které není právní nárok a proto je odůvodněno právo družstva rozhodnout, zda v daném případě garáž, pokud nebyla financována konkrétním družstevníkem a zároveň nájemcem, na něj převede bezúplatně, tedy, zda jednomu členu družstva přizná na úkor ostatních družstevníků výraznou majetkovou výhodu nebo zda garáž nepřevede a bude s ní nakládat způsobem prospěšným družstvu i všem jeho členům. Dospěl k závěru, že žalobci nárok na převod vlastnictví garáže nevznikl a výpověď proto nelze považovat za úkon neplatný pro obcházení zákona ani pro rozpor s ustanovením o.z.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení Tvrdil existenci dovolacího důvodu podle ustanovení , neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. . Podle dovolatele získal garáž do nájmu jako člen někdejšího LBD, které bylo v té době vlastníkem garáže a bylo jím i ke dni 1.1.1992 a výzva k převedení garáže do vlastnictví byla podána ve lhůtě dané právnímu nástupci LBD (žalovanému), proto má právo na bezplatné převedení garáže do svého vlastnictví. Poukazoval též na skutečnost, že ve stanovách družstva bylo dohodnuto, že nájem bytů i nebytových prostor skončí jejich převedením do vlastnictví jejich nájemců. V této souvislosti poukazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.7.2000, sp.zn. . Navrhl proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem ( , ). Přípustnost dovolání v této věci vyplývá z ustanovení , neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Přezkoumal proto dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání nelze upřít opodstatnění.

Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou věc podle nesprávného právního předpisu nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. 13/45).

S přihlédnutím k uplatněnému dovolacímu důvodu podle a jeho obsahové konkretizaci půjde v dovolacím řízení o posouzení správnosti právních závěrů odvolacího soudu, nesoucích se k výkladu ustanovení , 3, , 2, 3, 4 , a to pokud jde o posouzení nebytového prostoru způsobilého podle citovaného zákona k převodu do vlastnictví fyzických osob.

Podle ustanovení je družstvo povinno uzavřít smlouvu o převodu bytu uvedeného v a 2 s fyzickou osobou – členem družstva, která je nájemcem bytu a která vyzvala družstvo podle , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. , nebo vyzve družstvo do 30. června 1995 k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví k tomuto bytu. Smlouva musí být uzavřena nejpozději do 31. prosince 1995, není-li dohodnuto jinak.

Podle ustanovení § 23 odst. 3 téhož zákona obdobně se postupuje i u nebytových prostorů, u nichž se na financování podílela svým členským podílem pouze fyzická osoba - člen družstva, která je nájemcem, nebo její právní předchůdce.

Podle ustanovení , kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví), ve znění účinném od 1. 7. 2000, (dále jen „zákon“), jsou-li s převáděny byty, garáže a ateliéry v budovách ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví družstev, na jejichž výstavbu byla poskytnuta finanční, úvěrová a jiná pomoc podle zvláštních předpisů, do vlastnictví členů těchto družstev – fyzických osob, jejichž nájemní vztah k bytu, garáži a ateliéru vznikl po splacení členského podílu družstvu těmito členy nebo jejich právními předchůdci, jsou tyto převody bezplatné.

Podle § 24 odst. 2 zákona ustanovení odstavce 1 platí i pro převody bytů, garáží a ateliérů v budovách, které k datu účinnosti tohoto zákona byly ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví družstev, označovaných podle dřívějších předpisů jako lidová bytová družstva, pokud se převádějí z vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví uvedených družstev do vlastnictví členů – fyzických osob, jejichž nájemní vztah k bytu, garáži a ateliéru vznikl na základě skutečností stanovených zákonem.

Podle § 24 odst. 3 zákona ustanovení odstavce 1 platí i pro převody nebytových prostorů vzniklých na základě rozhodnutí o změně užívání stavby z bytů, garáží a ateliérů uvedených v odstavcích 1 a 2.

Podle § 24 odst. 4 zákona, je-li v budově ve vlastnictví, popřípadě ve spoluvlastnictví družstva nebytový prostor vzniklý na základě rozhodnutí o změně užívání stavby ze společných prostorů budovy, převede družstvo na základě smlouvy tento nebytový prostor při převodu jednotek podle odstavců 1 a 2 do podílového spoluvlastnictví vlastníků jednotek bezplatně. Velikost spoluvlastnického podílu se řídí vzájemným poměrem velikosti podlahové plochy jednotek k celkové podlahové ploše všech jednotek v domě, přičemž se nepřihlíží i k podlahové ploše nebytového prostoru uvedeného ve větě první. Obdobně, jak je uvedeno v předcházejících dvou větách, se postupuje u nebytových prostorů, u nichž se na financování podíleli členskými podíly pouze nájemci jednotek v budově, popřípadě domě, nebo jejich právní předchůdci. Ustanovení odstavce 1 platí i pro tyto převody vlastnictví nebytových jednotek.

Dovolací soud nemá důvod odchýlit se od závěrů své dosavadní výkladové praxe vztahující se k uvedené problematice. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne ze dne 28. února 2002, sp. zn. , (zveřejněného v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 14, str. 149 a násl., vyd. C.H.Beck, Praha, 2002), rovněž i v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. března 2002, sp. zn. a ze dne 17.12.2003, sp.zn. byly formulovány právní závěry k výkladu , 24

Ve vztahu k bytovým družstvům označovaným podle dřívějších předpisů jako „lidová bytová družstva“ postačuje ve smyslu ke vzniku práva na bezplatný převod členovi družstva prokázání existence nájemního vztahu k bytu, garáži a ateliéru, který musí svědčit fyzické osobě jako členu družstva, jakož i prokázání existence o tom, že nájemní vztah skutečně vznikl na základě skutečností stanovených zákonem. V poměrech těchto oprávněných osob tak předpoklad splacení členského podílu nepředstavuje platný předpoklad vzniku práva na bezplatný převod zmíněných nebytových prostor.

Povinnost bytového družstva, k bezplatnému převodu nebytového prostoru uvedeného v , zavazovala to družstvo, které ku dni podání platné žádosti člena bylo vlastníkem či spoluvlastníkem domu, v nichž se takový prostor nacházel. Tato povinnost ve stejném rozsahu ze zákona přecházela na další právní nástupce takového povinného subjektu, spolu s vlastnictvím budovy, v níž se předmětný nebytový prostor nacházel.

Z výše uvedených právních závěrů vycházel dovolací soud i v daném případě. Na rozdíl od odvolacího soudu je tedy dovolací soud toho názoru, že v projednávané věci vznikl žalobci nárok na převedení garáže do vlastnictví. Shora zdůvodněný závěr zdůrazňující ze zákona vzniknuvší povinnost družstva k bezplatnému převodu nebytového prostoru uvedeného v , nemohla být platně odklizena jednostranným postupem žalovaného, v daném případě výpovědí danou žalobci dne 12. 9. 1995. Obsahově šlo totiž o obcházení zákona ve smyslu o.z. Stejné hodnocení se vztahuje na postup představenstva družstva, které dne 16. 3. 1998 rozhodl, že nebytové prostory nebudou převáděny do vlastnictví. Smysl shora citovaného ustanovení zákona by při respektování uvedeného postupu družstva byl zcela popřen.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolací důvod podle ustanovení byl uplatněn důvodně. Dovolací soud nemohl tedy dospět k závěru, že je rozsudek odvolacího soudu správný, jak to má na zřeteli ustanovení b) odst. 2 Přikročil proto ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu podle ustanovení a 6 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

V dalším řízení bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu ( , věta za středníkem ), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení odvolacího a dovolacího ( , věta třetí ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. prosince 2005

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu