Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
3D6B6003C60BFF03C1257A4E00691DD1.html
HTML · 11.13 KB
No categories available
30 Cdo 430/2005
U S N E S E N Í
o dovolání žalobkyně proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. srpna 2004, č.j. 3 Azs 241/2004 -63, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Usnesením Nejvyššího správního soudu v záhlaví označeným byla odmítnuta kasační stížnost žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19.8.2003, č.j. 46 Az 187/2003 -18, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 14.10.2002, č.j. OAM-4692/VL-07-BE-07-2001, jímž bylo rozhodnuto, že se žalobkyni neuděluje azyl podle § 12 , § 13 odst 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb. ,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. , o Policii České republiky, ve znění zákona
č. 2/2002 Sb. , s tím, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování podle § 91 téhož zákona.
Proti uvedenému usnesení Nejvyššího správního soudu podala žalobkyně dovolání, jež neobsahuje odůvodnění.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) po přezkoumání věci bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř. ) dospěl k závěru, že žalobkyní podanému dovolání nelze vyhovět.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V této věci ovšem nerozhodoval Nejvyšší správní soud jako odvolací soud, nýbrž jako funkčně příslušný soud k přezkoumání kasační stížností napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Praze vydaného po řízení podle zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , účinného od 1.1.2003. Tento zákon upravuje pravomoc a příslušnost soudů jednajících a rozhodujících ve správním soudnictví (§1 písm. a/ ).
Od uvedeného data ve správním soudnictví jednají a rozhodují krajské soudy a Nejvyšší správní soud (§ 3 odst. 1 cit. zák.). Proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu není opravný prostředek přípustný. Tím, že žalobkyně přesto podala dovolání, zcela pominula podmínku funkční příslušnosti Nejvyššího soudu v dovolacím řízení, která
ve správním soudnictví podle citovaného zákona ani jiného zákona není upravena. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Řízení o takovém dovolání, které označenou vadou trpí, proto nelze než podle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavit (§ 243c o.s.ř. ). Z tohoto důvodu nebylo třeba odstranit nedostatek podmínky zastoupení žalobkyně ve smyslu § 241b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř. Povolán k takovému rozhodnutí je Nejvyšší soud, jenž je tím soudním orgánem, který je k rozhodnutí o dovolání příslušným (srov. též rozhodnutí č. 75, ročník 2001, časopisu Soudní judikatura, č. 7, str. 320 a následující).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn tím, že žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že dovolací řízení muselo být zastaveno,
na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v daném stádiu řízení náklady nevznikly (§ 243b odst. 5 , § 146 odst. 2 věta první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 o.s.ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. prosince 2005
JUDr. Karel Podolka , v.r.
předseda senátu