Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1461/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. ze dne 19. 1. 2005 byl P. V. uznán vinným v bodech ad 1-13) výroku citovaného rozsudku trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. (bod 11, 13) a dále trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Stejným rozsudkem byl L. P. uznán vinným v bodech ad 1), ad 3-5) a ad 8-13) výroku citovaného rozsudku trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. (bod 11, 13) a dále trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj v podobě celkem třinácti skutků je rovněž ve výrokové části citovaného rozsudku podrobně popsán. Za uvedené trestné činy byl P. V. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a osmi měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a L. P. byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a pěti měsíců, pro jehož výkon byl rovněž zařazen do věznice s ostrahou. V rámci citovaného rozsudku také soud prvního stupně rozhodl o vznesených nárocích na náhradu škody.

V předmětné věci podali P. V. a L. P. (stejně jako spoluobviněný R. H.) odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením sp. zn. ze dne 15. 6. 2005 tak, že je jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podali P. V. i L. P. dovolání a to včas, prostřednictvím svých obhájců a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod shodně označili ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku P. V. uvedl, že z provedeného dokazování vyplývá, že nebyly naplněny skutkové podstaty trestných činů, kterými byl nakonec shledán vinným. V této souvislosti poukázal na to, že soudy se opírají i o výpověď spoluobviněného P., kterou tento učinil v rámci svého výslechu v souvislosti s rozhodováním soudu o jeho vazbě a pro tuto skutečnost k takové výpovědi soudy neměly přihlédnout, když navíc tuto výpověď učinil v nepřítomnosti obhájců. Dále již P. v řízení nevypovídal a dovolatel tak neměl možnost mu klást případně další otázky. Za těchto okolností neměly soudy k takové výpovědi přihlížet. Namítl také procesně nesprávně provedený důkaz pachovou stopou a v zásadě zaujatost soudů, které dospěly k jeho vině na základě procesně nepoužitelných důkazů a nesprávného použití procesních zásad ovládajících trestní řízení. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud zrušil citovaná rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci i Okresního soudu v Olomouci a tomuto soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

L. P. v důvodech svého dovolání uvedl, že soudy na základě provedeného dokazování dovodily i naplnění subjektivní stránky označených trestných činů, i když tento závěr v provedeném dokazování oporu nemá. Poukázal na to, že při zjišťování stop se soudy spokojily s tím, že jednotlivé stopy byly shledány jako shodné s věcmi dovolatele pouze druhově či typově, nebyly však individualizovány, a proto k nim nemělo být přihlédnuto. Poukázal, že nemělo být přihlédnuto ani k jeho výpovědi, kterou učinil před soudem v době, kdy tento rozhodoval o jeho vzetí do vazby s tím, že se jedná o specifický druh řízení, jehož výsledky nelze v dalším trestním řízení uplatnit. Uzavřel s tím, že soudy porušily zásadu volného hodnocení důkazů, protože tuto zásadu užily i v případě, kdy hodnotily důkazy, které byly získány procesně nepoužitelným způsobem a o ně také svá rozhodnutí opřely. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci zrušil a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že oba dovolatelé v rámci jimi uplatněného dovolacího důvodu (§ 265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.), který má výlučně hmotněprávní povahu, nepřípustně zpochybňují důkazy shromážděné v předmětné věci, polemizují se zjištěným skutkovým stavem a napadají také způsob, jakým soudy hodnotily shromážděné důkazy. Pod zvolený dovolací důvod nelze ani podřadit tu část jejich námitek, které směřují do porušení označených zásad platných pro trestní řízení, k nimž v postupu soudů mělo dojít. Pokud L. P. tvrdí, že v dané věci nejsou naplněny znaky subjektivní stránky skutkových podstat trestných činů, kterými byl soudy shledán vinným, protože tato skutečnost nemá oporu v provedeném dokazování, jde sice o závěr právní, který však právě vychází ze soudy učiněných skutkových zjištění v rámci provedeného dokazování a jeho přezkoumání se takto nelze domáhat s poukazem na jím uplatněný dovolací důvod. I v této části vázal svou argumentaci proti způsobu hodnocení důkazů soudy a proti skutkovým zjištěním, v rámci kterých byl označen jako pachatel předmětné trestné činnosti, což bylo podkladem právního závěru o úmyslné formě jeho zavinění a jeho argumentace tak nesměřovala proti tomu, že by učiněná skutková zjištění zákonné znaky zavinění nenaplňovala vůbec. U obou dovolatelů tak jde o námitky skutkové směrované proti hodnocení důkazů soudy a následná zjištění z nich plynoucí, když takové námitky nelze subsumovat pod jimi zvolený dovolací důvod. Takové námitky by mohly mít význam pouze tehdy, pokud by se jednalo o extrémní nesoulad mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry soudů z nich vyvozených. O takový nesoulad však v posuzované věci nejde, když jej ostatně ani dovolatelé nenamítli. Za daného stavu věci potom navrhl, aby takto podaná dovolání Nejvyšší soud České republiky odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s tím, že obě dovolání byla podána z jiných důvodů než z těch, které jsou uvedeny v § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě soudy mohou přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadených skutků, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatelé namítli nesprávné hodnocení provedených důkazů s tím, že část důkazů neměla být soudy hodnocena vůbec, protože byly získány procesně nepoužitelným způsobem. Tyto výhrady však nespadají pod uvedený dovolací důvod, který má nepochybně hmotně právní charakter, a proto je dovolací soud nemohl akceptovat. Z valné části potom námitky dovolatelů směřují opakovaně do skutkových zjištění učiněných soudy v rámci jimi vedeného dokazování a také do hodnocení provedených důkazů soudy. I tyto dovolací námitky se míjejí s užitím zvoleného dovolacího důvodu. Konečně je na místě dodat, že soudy ve věci provedly poměrně obsáhlé dokazování a druh provedených důkazů i jejich rozsah jim umožnil, aby dospěly k adekvátním právním závěrům. V tomto směru lze plně odkázat na odůvodnění rozhodnutí obou soudů, která se obsáhle a pečlivě zabývala i obhajobou uplatněnou dovolateli v rámci trestního řízení vedeného proti nim. Ze stejných důvodů nelze přisvědčit ani námitce L. P. stran absence subjektivní stránky shledaných trestných činů. I když jde o závěr právní, i ten musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných soudy. Tak se i stalo a soudy při úvaze o formě jeho zavinění dospěly k právnímu závěru, který koresponduje se skutkovými zjištěními učiněnými na základě vedeného dokazování. Konečně soudy vyslovené právní závěry potom nepochybně učiněným skutkovým zjištěním odpovídají, když ostatně dovolatelé ani v tomto směru námitky nevznesli.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání, která byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. prosince 2005

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka